expr:class='"loading" + data:blog.mobileClass'>

čtvrtek 3. října 2013

Australský svaz je federální konstituční monarchií s parlamentním systémem vlády. Královnou Austrálie je Alžběta II


Sydney, Austrálie, 3.10.2013

Tak konečně v Sydney a můžu dopsat a doplnit bloga, tenhle příspěvek jsme psal ještě na cestách ale nebylo  kde ho uploadovat, bohužel ho nečetla Evička celý takže tam může být o malinko více gramatických chyb než normálně, tak se nepohoršujte díky.

Townsvill, Austrálie, 22. 9. 2013

Velká, větší, největší…..

Tak přátelé, kamarádi, Austrálie je pecka, ale moc velká pecka na to abychom mohli ukrojit a okusit to, co jsme před cestou očekávali. Během naší cesty z Cairns do Brisbane, kterou jsme si naplánovali ne jedenáct dní, a za kterou musíme urazit cca 1700 Km, jsme po týdnu cestování v Townsvill, což je cca 350 km od Cairns.:-) Což Nás přinutilo dneska se pořádně vyspat a ráno vyrazit před svítáním a urazit kolem 600 km a obětovat těch 600 km pro další dny, které máme ještě před s sebou. Celé naše australské putování začalo v pondělí 16. 9. v Cairns. Do Cairns jsme přiletěli kolem páté hodiny odpoledne, přivítalo nás sluníčko, 30 stupňů a vlhkost kolem 90 ti procent, takže nádhera. Už na Samoe jsme si zamluvili na první noc backpacker. Jednalo se o jeden z nejlevnějších, ale mluvilo pro něj umístění v centru a hlavně měli volný double room, což byl náš hlavní požadavek. V backpackeru si totiž můžete zamluvit i postel v pokoji, kde už ale bydlí třeba dalších pět či více nebo méně lidí a vždycky to potom nemusí být voňavá a klidná noc. Někdy to na druhou stranu jsou zajímavá setkání a třeba nakonec i super párty, ale po 24hod na letištích, v letadlech a s cca 4hodinovým časovým posunem v zádech, jsme si chtěli hlavně odpočinout. Backapecker city jak se backpacker jmenoval, nabízel i odvoz z letiště za rozumný peníz, takže další plus. Po příletu jsme chvilku zmateně pobíhali po letišti, jelikož jsem zapomněl jméno společnosti, která autobusovou dopravu zajišťovala, zkusili jsme pár autobusů, kam jsme očividně už od pohledu nepatřili, všechny odváželi své hotelové hosty do pěti-hvězd a jiných hvězdných míst, až jsme nakonec objevili místo, kde stálo 6 baťůžkářů a dokonce jedna z nich, mladá učitelka z Francie, mířila do stejného backapeckeru jako my. Při  check-inu v backpackeru jsme obdrželi dva vouchery na večeři zdarma, další milé překvapení, škoda jen, že jsme letěli s Qantasem a ty nás pořád krmili, takže na jídlo ani pomyšlení. Přesto jsme vyrazili na malou obhlídku města, koupili si 6 malých plzniček a prací prášek. Večer jsem pak strávil praním prádla a Evička popíjela plzničky nebo to bylo obráceně? No na to už se historie ptát nebude, každopádně jsme se dobře vyspali oba. Druhý den dopoledne jsme vyzvedli zamluvenou káru, zařídili si bankovní účty, koupili australské simkarty a vyrazili objevovat krásy Austrálie. 


Začali jsme pěkně v klídku v Cairns, prošli promenádou kolem přístavu, zkoukli místní jachty, kde není vyjímkou zaparkovaná helikoptéra kdesi na střeše x patrové vily která se umí i plavit. Lodě mě poslední dobou fascinujou čím dál tím více, takže tohle bylo hezké pokoukáníčko. Nádherně upravené parky s uměle vytvořenou lagunou, s plážemi, vodotrysky a spoustou relaxujících australanů i neaustralanů, měli taky něco do sebe. Každopádně můj první plán bylo dojet co nejseverněji od Cairns, než začne naše cesta na jih, takže jsme nasedli do auta a vyrazili. Zprávy, co jsme měli o australských plážích, nelhali, jsou to pláže krásné, písečné, nekonečné, ale na mnoha z nich je vzhledem k výskytu krokodýlů a hlavně medúz, koupání zakázáno nebo minimálně nedoporučeno. Jsou místa, kde jsou nataženy jakési ochranné sítě, tam se smočit můžete. Na všech plážích jsou potom taková místa, kde se nachází lahev s octem pro první pomoc po kontaktu s medúzou a samozřejmě následné postupy pro záchranu Vašeho života. Jak sympatické.

 Prošli jsme pár pláží, udělali pár fotek výhledů, které se nám otvírali po cestě při pobřeží a vzhledem k tomu, že první australský den se rozhodl říct nám papa, jsme počali vyhledávat místo k přespání. Znale poměrů na Novém Zélandu a počtem výskytu cedulí, které upozorňovali na zákaz parkování přes noc či kempování, se Nám zpočátku nedařilo, až jsme objevili parkoviště v centru města Port Dougles, pár metrů od policejní stanice, kde stáli dva velké camper vany a asi 8 mladíků, co seděli kolem, popíjeli a večeřeli. Instinkt nám říkal, kluci vědí, znají, toalety kousek, tak proč ne. Zaparkovali jsme kousek vedle a jali se vařit a večeřet. Když jsem poprvé kousl do svého toustu, už ani nevím s čím, přiskotačili dva z mladíků, optat se mě, jestli tu budeme spát a jestli si myslím, že je to v klidu. Rozesmáli mě, každopádně jsme na místě zůstali, přes noc se rozrostli o další sousedy, ráno v klidu posnídali a pokračovali v cestě směr sever. První zastávka byla v Mossman George, jedná se o rezervaci, kde žijí Aborigini, nachází se v oblasti deštného pralesa Daintree. Můžete se zde za pár dolarů nechat odvést eko busem až do pralesa, kde absolvujete krátký trek s šancí na koupačku a spoustu stanovišť, kde jsou k vidění rostliny a obyvatelé pralesa. My jsme se rozhodli ušetřit pár dolarů a být ekologičtější než eko bus a absolvovali okruh pěšky celý. Potkali jsme ještěrky, ještěry, vykoupali se v ledové křišťálově čisté vodě místní řeky, pořídili hezké fotky a načerpali pár informací o pralese. Poté jsme se cestou lemovanou poli, kde se pěstuje cukrová třtina, přesunuli do vesničky Daintree village, kde jsme stihli poslední loď, která Vás vzala na projížďku řekou a slibovala, že je šance vidět krokodýli. Vzhledem, že ty šance nebyly úplně stoprocentní, jsme chvíli váhali s investicí, až nám paní na infocentru, kde se prodávali lístky na tuhle atrakci, vypsala tiket, který jsme mohli použít i druhý den a projet se řekou i v jiných místech a kolikrát jsme chtěli za stejné peníze, no takže nekupte to.

 No krokodýli jsme viděli tři a musím říct, že dojem to zanechalo velký. Jste na lodi, spíš teda loďce a 5 ti metrový krokodýl, jen tak líně leží pár metrů od Vás. Hustýýýý.  Vzhledem k tomu, že jsme se vrátili už v pokročilou hodinu a začalo se stmívat, rozhodli jsem se strávit noc v kempíku kousek od řeky, byl za pár dolarů a sprcha přišla vhod a noc v kempu u řeky s krokodýli stojí za pár šušňů. Brzo ráno jsme absolvovali projížďku po řece ještě jednou v tom samém místě, řeka měla jinou atmosféru, viděli jsme hady, spoustu ptáčků, ochutnali květy z místních stromů, ale na krokodýla jsme měli už bohužel smůlu. Přesunuli jsme se tedy autem blíže k ústí řeky do moře, do místa kde se nachází trajekt který Vás i s Vaším vozem dopraví přímo do srdce deštného pralesa v Daintree, bohužel naše auto není 4x4 byl pro Nás tehle výlet tabu, no aspoň jsme ještě jednou zkusili štěstí ulovit foto krokodýla, což se nám nakonec povedlo, a tím naše lovení krokodýlu skončilo. Brzo poté skončil i můj první plán dojet co nejseverněji to jen půjde, přesněji byl náš cíl městečko Cooktown. Po asi 100km zemí nikoho kde skoro nikoho nepotkáte a vidíte jen vyprahlou krajinu a občas přejetého klokana, jsme potkala hospodu,jak jinak že jo. Dali jsme si jedno pivko probrali Naše plány s místníma a rozhodli se vrátit a vynechat Cooktown, v tu chvíli nám chybělo do Cooktown něco kolem 200km podle místních je to kousek, ale vzhledem k našim časovým omezením a věcem co Cooktown nabízí to byla blbost a rozhodli jsme se teda otočit zpět směr Cairns, přesneji oblast kousek od Cairns, zvaná tropical dairy, je to zhruba 1600m nad mořem krajina nám připomínala trošku Nový Zéland, pasoucí se krávy zelené kopečky atd.Navštívili jsme několik vodopádu, viděli krásný západ slunce a zároveň východ měsíce, přespali na parkovišti u silnice, kde to samozřejmě bylo zakázano apoň podle cedulí všude kolem, ale počet aut a lidí spící v nich tvrdil opak. No Austrálie, spát můžete vlastně kdekoliv, už jsme zkušenější už víme.
Čas ale běží opět neúprostně je pátek ráno a věc kterou nechcem minout je šnorchlování a potápění na velkém bariérovém korálu, vracíme se proto do Cairns míříme do informačního centra s plánem strávit odpoledne potápěním a šnorchlováním. Bohužel kombinace těchto dvou věcí se dá stihnou pouze při celodenním výletě, poprvé zahazujeme naše nízkorozpočtové počítání a bookujem celodení výlet na druhý den. Zbytek dne pak strávíme u laguny v srdci Cairns kde jsme pochytali nějaký bronz, vykoupali se  a dopsali blog. Že se dá spát v Austrálii asi kdekoliv už víme ale že budem spát na parkovišti přímo v centru Cairns mezi jakýmsi hotelem, nákupním centrem a kasínem, jsme nečekali. Na parkovišti jsou luxusní káry s kterým vystupují dámičky v podpatcích a míří kam si do říše jejich snů v kombinaci s backapackerama kteří u auta postaví stoleček židle vaří, kalí, klábosí, a žijou svůj sen no úlet.Každopádně noční Cairns  má kouzlou a stojí za to ho zažít.

Sobota ráno 7:30 klasický check in jako na letišti, poté nástup na obří katamarán, který pojme cca 150 lidí, na palubě připravená snídaně a hodinová plavba na zelený ostrov. Zelený ostrov byl sice zelený kolem krásný korál se sposustou ryb, ale také spousta šopů, hotel a další vymoženosti, až mě trošku děsila komerčnost celé akce. Každopádně většina lidí se rozutekla za zábavou a my jsme šli absolvovat školení ohledně potápění. Trošku nás ta teorie a bezpečností pokyny vylekali, ale byli jsme připraveni aspoň teoreticky. Stihli jsme si ještě zašnorchlovat a poté jsme odfrčeli na velký barierový korál. Na místě kde si připadáte jako uprostřed oceánu, je ukotvený molo, na kterém už čekají instruktoři kteří Vás provedou vaším prvním nebo aspoň naším prvním ponořením se. Měli jsme celkem kliku šli jsme první a jen my dva společně s jedním instruktorem, do všeho nás rychle navlékl, sešli jsme do vody kde jsme si zhruba v metrové hloubce vyzkoušeli vše co jsme probírali na teorii, jedná se o pokyny pod vodou o tom co dělat když vám vypadne ta věc z huby, nebo když vám tlak vody bude způsobovat bolesti, nebo když budete mít vodu v brýlích atd.  Až na jedno zaškobrtnutí kdy evička musela nad vodu jsme byli ready. A už jsme klesali dolů a dolů vyrovnávali jsme tlak v uších a nasávali první okamžiky podmořského života, prvních pár temp jsme pak zaklesnutí k instruktorovi, zjišťovali kde vůbec jsme a jak to všechno funguje. Když nás pak pustil a budu mluvit za sebe měl jsem problémy hlavně udržet se v určité rovině neklesta a nestoupat a nazdrhnout o korál který je všude kolem vás, Když mi pak týpek přidal jedno závaží vše se vyrovnalo, já uměl jít dolů nahoru a kam jsem chtěl byl to mazec až pak jsme začal vnímat tu spostu ryb rostlin a korálů. Ani nevím jak dlouho jsme tam byli ale bomba na zádech už byla v červených číslech a museli jsme zpět na hladinu. Bylo mi to líto a chci znova a myslím že i Evička. Tak snad se ještě někdy ponoříme.Poté co jsme se vynořili jsme měli připravený oběd, a odpoledne strávili šnorchlováním, které je v tomto místě taky ulét. Pak dve hodinky katamaránem do Cairns, šup do auta a hurá urazit pár kilometrů směr Brisbane.

Přespali jsme opět na odpočívadle u silnice, a už máme neděli což je dnes a ta se nám moc nepovedla, Aboriginská vesnice byla v neděli zavřená a trajekt z Townsvill na Magnetic Island stál víc než by měl, takže z dnešních plánu sešlo. Prošli jsme Townswill, dali pivko nějaký Bundaberg rumy, zakotvili v campu, umyli se a ráno snad urazíme ty kilometry co jsme si slíbili.  Seeee jůůůůůů

Ps. právě jsme to dopsal a jdu si lehnou do auta, kolem kterého bylo x klokanů, ale chovají se podobně jako ty želvy v moři takže když vidí tuleně tak berou do zaječích nebo teda do klokaních….
.