První den jsem po návratu z Japonska prospal a teď mám za sebou probdělou noc, a to jsem nikdy před tím s časovými posuny problém neměl, asi stárnu ....No a co jsem dělal celou noc...? Zhlédnul všechny nové Krausíky, díky nimž jsme objevil super slovenskou zpěvačku Simonu Martausovou, která mimo jiné má písničku Iphony, Smartphony, Muflony, nebo tak nějak a to určitě stojí za poslech. A zbytek noci jsme beznadějně klikal na facebooku s nadějí že tam objevím něco nového, a víte co? Nic. Nic jsem neobejvil. Takže to jdu zkusit chvilku bez facebooku. Smutné je že dnes mám i skype přes facebook, ale neva každopádně mě můžete na jít pod skype jménem facebook:pholub
A nebo zanechat komentář pod každým blogem.
Ale teď už k tomu Japonsku.
O cestování v autě po Japonsku.
Na hodně místech na internetu jsme se mohl dočíst že cestován v Japonsku s vlastním či vypůjčeným autem se nedoporučuje. Bylo většinou zmíněno pár problému které Vás můžou potkat, jako třeba že se jezdí vlevo, že značky jsou lehce odlišné od těch co známe a jsou v Japonštině, že města můžou být ucpaný a bla bla bla...No vlevo se jezdí, ale na to si stačí dát trošku pozor ze začátku a pak už jste vlevo jako doma, je pravda že jsem jezdil vlevo už v Austrálii a na Zélandu takže jsem to měl snazší.
Značky jsou lehce odlišné, ale buď si je vygooglíte nebo si necháte poradit od někoho zkušenějšího, třeba ode mě. A když nejste úplně debilní lehce si všechno domyslíte. Systém silnic je v Japonsku něco neuvěřitelného. Ta země je proděrovaná spoustou tunelů a překlenutá spoustou obřích mostů, takže když se nechcete plácat v městech či zácpách vjedete na dálnici a valíte. Tady je teda potřeba říct že dálnice jsou zpoplatněné a není to levná sranda. Třeba v Tokiu jsou tři patra pod zemí koleje pro metro. Patro nad metrem jsou další koleje pro normální vlaky, a nad tím lítají shinkanseny. Nad nimi je normální silnice, nad silnicí pak ještě dvě patra dálnice, no jak tohle stavěli nechápete, ale při počtu aut a obyvatel asi neměli jinou možnost. My jsme si půjčili nejmenší možný campervan, s tím že dálnice vynecháme, ale nakonec jsme si na nich taky párkrát pomohli. Najezdili jsme 3700 km za 17 dní, a vlastně bez jediného problému. Japonci jsou většinou ohleduplní řidič, a jako všude jinde tak i na silnících dodržují pravidla, tak jak jsem nikde jinde na Světě neviděl. Takže pokud plánujete cestování v Japonsku, tak já auto doporučuji.
O službách.
Při cestování v autě, potřebujete každý večer najít místo kde s tím autem můžete stát, a občas potřebujete místo kde se můžete umýt. A samozřejmě záchod. Vzhledem k tomu že Japonci hodně cestují a hodně cestují zejména po Japonsku, mají velkou síť míst kde můžete s autem stát přes noc. I přesto že na těhlech místech parkují a nocují i kamioňáci, vyznačují se tyhle místa čistotou, dostatkem toaletního papíru a velkým počtem automatů. U těch automatů se musím zastavit na chvilku, jelikož jsou všude a můžete v nich koupit prakticky cokoliv. Nealko, pivo, vodu, cigarety, horké nápoje jak v kelímku tak třeba horkou plechovku s čajem, dále samozřejmě čínské polívky, nudle, ale i třeba smaženou rybu s hranolky, kytky, spodní prádlo, no prakticky cokoliv. Paráda :-) Když neobjevíte jedno z těchto spacích míst, máte další možnost a to je zůstat před jedním z krámku s potravinami. Těch je po Japonsku neuvěřitelné množství a lidé v nich nakupují poměrně často. Tyhle krámky jsou otevřené 24hod denně a k jejich přednostem patří že každý z nich má toaletu a to ještě voňavější než na těch spacích místech. U těch toalet se musím taky zastavit byť jsem se si to snažil zakázat, tak se nedá odolat. Záchody jsou čisté vybavené desinfekcí, kterou můžete posunout level čistoty ještě o patro výš, prkénko je vyhřívaný, záchod vám umeje prdel, či automaticky sklopí. Dále odsává všechny možné i nemožné pachy a jako bonus si můžete pustit třeba zvuk splachování jako audio nahrávku a pohodlně si poprdět. No takže asi tak :-)
Japonci vesměs anglicky nerozumí a když se jich na něco zeptáte budou na vás mluvit Japonsky dlouho a obsáhle a budou si myslet že vy rozumíte jim, když ale pochopí co od nich chcete splní vaše přání v běhu a s obrovským nasazením a navrch se u toho ještě usmívají. Třeba takový plavčík v bazénu neúnavně obcházel kolem s obrovským soustředěním, každých deset metrů zastavil a pozoroval co se děje. Policisté když staví automobil tak ze svého auto rovněž vyběhnou a vše udělají v rychlosti a s obřím nasazením. Takže co se o Japonské pracovitosti říká mohu potvrdit beze zbytku.
Nechal jsem se v Japonsku ostříhat jak už jistě víte, nebylo to až takové nedorozumění, už jsem to nějaký ten pátek v hlavě měl. Dredy už mě nějakou dobu omezovali a to zejména při sportu. Vzhledem k mé obří hlavě a dredům jsem neobjevil jedinou přilbu ať na lyže či kolo, kterou bych mohl nosit atd. Takže nechat se ostříhat v Japonsku mi přišlo jako dostatečně cool. Trvalo to celé tři týdny našeho pobytu něž jsem se rozhoupal a vybral to pravé kadeřnictví. Takže předposlední den jsem do toho šlápl. Přes jazykovou bariéru jsme pochopili že si můžeme vybrat ze tří levelů kadeřníků, od začátečníka, přes pokročilého až po mistra cechu kadeřnického. Samozřejmě že začátečník je nejlevnější. Já bral začátečníka a Evička mistra. S pomocí googlu a pantomimy jsme mu vysvětlil že ostříháme dredy, necháme jeden vzadu a pak něco vymyslíme. A tenhle plán nám docela vyšel. Borec ostříhal dredy, pak mi vydrbal hlavu skoro kartáčem namasíroval mi záda, vyšvihl střih z časopisu, znovu mi umyl hlavu, pak to dostajloval, dali jsme si čaj společnou fotku a čao. A celou dobu někdo něco povídal i když jsme si nerozuměli s prominutím ani hovno. U kadeřníka jsem dlouho nebyl ale tohle bylo příjemně odpoledne :-)Seee jůůůů a příště o japonském lyžování a japonské přírodě....
