expr:class='"loading" + data:blog.mobileClass'>

neděle 26. února 2017

Řidičák

26.02..2017, Canmore, Alberta

Ok tak je Vám 14 let a žijete v Kanadě v provincii Alberta a chtěli by jste získat řidičské oprávnění...No problem. Krok první: Přečíst si knihu o cca 50 ti stránkách, kde jsou popsány základní pravidla silničního provozu a lehce si zapamatovat ty nejzákladnějiší z těch základních. Krok druhý: Zajít do příslušné kanceláře, která je v každém větším městě a skórovat 25 dobrých odpovědí ze 30 ti v příslušném testu. Krok třetí: Sehnat osobu starší 18 ti let s platným řidičákem a ochotu s Vámi sedět v autě a můžete řídit. 

Takže ještě jednou v kostce, když ve 14 ti letech uděláte test ze znalosti dopravních předpisů a to test teoretický, můžete po té dva roky řídit v doprovodu osoby starší 18 - ti let. Když ten test uděláte dostanete tzv. řidičský průkaz číslo 7 - učeň, a dva roky řídíte s mamkou či taťkou. Po dvou letech bez nehody, či nějakého většího prohřešku můžete zkusit test nový a to praktický, když zvládnete i ten, dostanete řidičský průkaz číslo 5 pořád učen, ale už můžete řídit bez dozoru. Po dalších dvou letech  je Vám 18 a když jste pořád bezúhonný řidič, zajdete znovu do kanceláře absolvujete další praktický test a dostanete nový řidičský průkaz, znova číslo 5, ale už ne učeň. Už je z Vás ten kdo může sedět jako spolujezdec s tím 14 ti letým začátečníkem. Více méně tak odpadají všechny řidičské školy a řízení se tak nějak předává v kruhu rodinném. I když samozřejmě, když toužíte po škole nějakou byste našli. 

Já jsem tedy k získání kanadského řidičáku absolvoval test teoretický, po jeho úspěšném zdolání jsem přišel o řidičák český a za oplátku dostal číslo 7 učeň. (V Kanadě nesmíte vlastnit dva řidičské průkazy z dvou různých zemí, nevím jak je to v ČR) Jelikož mi není 14 let požádal jsem o vyjímku, doložil, že řídím od 18 ti let bez nehody a po vyhovění jsem byl pozván rovnou na test praktický, ten pro ty 18 ti leté :-) Ten jsem zvládl a dostal svůj kanadský řidičák číslo 5 :-)

Ne že bych při té hodinové praktické zkoušce nebyl nervozní, to jsem lehce byl, ale hlavně se mi vyrojilo spousty vzpomínek na první den v autoškole. Zjistil jsem, že mě nikdo vlastně řídit neučil a když se mě instruktor v autoškole první den zeptal, jestli už jsem řídil auto, samozřejmě jsem mu řekl, že jo, že už 1000 krát. Bylo mi 17 že jo, co jsem měl říkat. Ne, nikdy jsem auto neřídil, můj táta mě učil, že co bolí to sílí a neznám slovo nejde, ale o autu mi neřekl nic. To nepřipadalo v úvahu. Myslím, že jsem se snad tenkrát na tom letišti někde u Příbrami snad nakonec napoprvé i rozjel, ale stejně tak vím, že tomu pánovi instruktorovi muselo být jasný, že to bylo poprvé v životě:-) Naštěstí jedu pořád, tak pojeďte taky....


pondělí 20. února 2017

How to be a photographer, how to be whatever you want to be

Canmore, Alberta, 20.02.2017

First you'll need to get to the level where adjusting the settings is instictive. The camera should be a like an extension of  your hand. Being able to forget about it will allow you to focus on what's importatnt; the subject. And tehre is just one way to get this point: make thousands of photo and then analyze the results. AND MAKE MORE PHOTOS. Learn from more experienced photographers, your camera's instruction manual, photo books and exhibitions. AND MAKE MORE PHOTOS. When an image doesn't work, try to figure out why. When it does work try to figure out why. AND MAKE MORE PHOTOS. Stop making excuses for bad results. AND MAKE MORE PHOTOS. Take classes. AND MAKE MORE PHOTOS. Critique your own work and ask for feedback from others. AND MAKE MORE PHOTOS. Stop believing that Photoshop will make you a good photographer. AND MAKE MORE PHOTOS. Work towards developing your own style and vision.

And, YES, make more photos.

This Article  was published in Photolife Journal in January 2016. Probably you can apply this technique to any sphere not just for photography. And probably you will ended up with same results like me. The hardest part is make more photos, more excericise, more practice, more think, more .....ETC.

To be successful you need to do three things each day that directly benefit your career. Every day.

Good luck guys

neděle 19. února 2017

TJ Burke and Dexter Rutecki

Canmore, Alberta, 17.02.2017

    TJ a Dexter to byli moji dva hlavní hrdinové dětství. Nebo spíše toho teenagerského věku. Tyhle dva jsou hrdinové filmu Osudný svah v Aspenu, neboli Aspen  Extreme chcete - li. Film vyšel v roce 1993 a já se k němu mohl dostat tak kolem roku 1998 což jsem byl v osmé třídě základní školy. Je to film o dvou floutcích které přestane bavit jejich ordinérní městský  život tak dají výpověď v práci nasednou do dodávky a vyrazí do Aspenu stát se lyžařskými instruktory. Film se pak trošku zamotává znáte to holky, drogy, sex a rock and roll, ale mě nadchla ta možnost sebrat se a jet a to že taková možnost vůbec existuje a že ji má vlastně každý to mě fascinovalo.  Žít v dodávce cestovat, pracovat a lyžovat atd. Myslím že jsme si tohle nesl a pořád nějakým způsobem nesu v sobě. VHSku s tímhle filmem bych možná ještě pořád někde našel, ale jednak ji není na čem přehrát a jednak si myslím že ta páska už byla hodně opotřebená, viděl jsme ten film nesčetně krát.

    Tehdy jsme měli tu možnost sjíždět sjezdovku v mém rodném městě Nýrsku skoro každý den po škole s mým kamarádem Michalem. Jízda stála korunu, takže za bůra pět jízd a domů. K lístku jste dostali dvoumetrové lano které mělo na jednom konci ocelový háček a na druhém konci tak 30- ti centimetrové dřívko. Vlek jako takový bylo vlastně jen ocelové lano na které jste se zahákli tím ocelovým háčkem pomalu jste napínali lano a současně jste si dali dřívko mezi nohy a když jste tenhle postup udělali dostatečně dobře vyvezli jste se nahoru. Nahoře na hoře jste se pak odhákovali cuknutím za lano, poté jste si lano uvázali kolem pasu a už jste fičeli dolů. Jak jsem přitom všem stíhal ještě držet hůlky už si nepamatuju.

   Co si ale pamatuji je jak jsme pilovali styl lyžování aby jsme jezdili stejně jako TJ a Dexter. Nohy u sebe a pěkné synchronizované obloučky jeden jako druhý. Samozřejmě jsme si u toho představovali jak jsme jeden Dexter a druhý TJ a hádali se který je který. Samozřejmě že jsme u toho snili jak budeme žít v dodávce v Americe a pracovat jako instruktoři. No a samozřejmě že se to skoro všechno s menšími čí většími odchylkami stalo. Když teď sedím v knihovně uprostřed kanadských rockie mountains, uvědomuji si že vlastně žiji to o čem jsme snil. Mám za sebou život v dodávce, nejsme tedy lyžařský instruktor i když bych asi už mohl být. Nelyžoval jsme tedy ještě v Aspenu, ale  na mnoha nejúžasnějších místech Severní Ameriky ano a další a další podobnosti.Tzv. drobná paralela by tu byla. Tak si dejte pozor o čem sníte pravděpodobně se to splní.



středa 15. února 2017

Zima

15.02.2017

Zima v Kanadě

Už jsem si asi zvykl a mám zimu tak nějak rád. Navíc když se vrátím o nějakých 20 let zpátky tak se mi zobrazí krásná vzpomínka jak jsme jako žák Základní školy v Nýrsku při výtvarné výchově namaloval obrázek zimy a lyžování když zadané téma bylo ideální rodinná  dovolená nebo tak nějak podobně. A nemyslím si že jsem v tom věku kalkuloval s tím že všichni ostatní budou malovat léto a pláže a moře, takže ze zimou budu jedinečný i když moje výtvarné schopnosti nejsou až tak jedinečné. Na druhou stranu jsme do svých 20ti let žádné moře ani pláže neviděl zato sníh jsme znal celkem dobře a měl jsem jo rád... takže jsme winter person už odmala. A to bývaly v Čechách zimy....:-)

Letošní zima je z těch tří dosud poznaných zim v Kanadě asi ta nejtužší. Začátkem listopadu začalo mrznout a asi vyjma pár dnu okolo Vánoc mrzlo 6 týdnu kdy si troufám říct že průměrná teplota byla okolo -20.  Až na dva lehce omrzlé prsty na nohou které cítím do dneška a asi už budu cítit navěky, mám rád vše co tyhle mrazy přinášejí. Mám rád když napadne čerstvý sníh. Mám rád to vše bílé, čisté a krásné. Myslím že sníh dokonce absorbuje hluk, jelikož pokaždé když napadne zdá se mi že vše tak krásně utichne. Objeví se nové zvuky chroupání sněhu pokaždé když na něj došlápnete, škrábající zvuky škrabek škrábajíc každé ráno automobilové skla. Lopaty a hrabla drnčí o asfalt no symfonie. Někdy si i přivstanu nechám auto autem a jdu do práce nebo jen tak někam pěšky jen abych tohle všechno mohl nasát plnýma doušky. Když si k tomu všemu přidáte ranní východ slunce který se v tohle zimním období děje kolem krásné lehce vstávatelné osmé hodiny je to balzám...