expr:class='"loading" + data:blog.mobileClass'>

pátek 9. ledna 2015

Kanada

5.1.2015 Canmore, Kanada

No děcka je to se mnou špatný, čas letí jako voda a já to vůbec nestíhám, když teď koukám na blog, tak za rok 2013 přes dvacet příspěvků a za 2014 jen 7? What the fuck? Sedm blogů a ten rok utekl jak voda. Už jsem si měl asi zvyknout, že to asi souvisí s věkem a čím starší tím rychleji všechno a to kompletně všechno:-)

No každopádně pojďme k tomu, co nás teď nejvíce zajímá a to je Kanada a život v ní. Klasické před-odletové strachy: Co když nenajdeme práci? Co když nenajdeme bydlení? Co když nám dojdou peníze? (tenhle strach nevím kde se bere, když většinou žádné peníze nemáme už od začátku) Co když se nám tam nebude líbit? atd. se u nás s Evičkou tentokrát skoro neprojevili a kdyby je na nás nepřenášelo okolí myslím, že by se neprojevili vůbec,což je myslím zásadní posun od první Novozélandské výpravy. Sebevědomí, znalost jazyka, znalost jiných kultur, věk, plus dalších x věcí jsou ty ingredience, které strachy odvrací celkem snadno a s jistotou.

A začneme pocity, protože ty jsou vždycky různé. (hluboká myšlenka :-) ) Nejdůležitější jen ten pocit, když přiletíte do jiné země jen s báglem, zrovna se dostanete z letiště někam do výchozího bodu, kde vaše putování začíná. Pro nás to tentokrát byla jedna z adres domluvená přes Couchsurfing ve městě Calgary,tak tenhle pocit ten se nemění. Najednou stojíte někde, kde jste nikdy nestál, navíc to místo je většinou jiný, než jste si ho představoval, máte tam ten bágl a teď co? Tenhle pocit si uvědomíte, až když ho zažijete víckrát, přitom kolikrát v životě ho můžete zažít? Já jsme na čísle tři a nemyslím, že by tohle číslo ještě nějak rapidně rostlo. Každopádně to je ten pocit k nezaplacení,to je ta věc co se nedá za žádný peníze koupit, já si vždycky na chvilku sednu nádech, výdech, trošku to pro-dýchnu a jdeme na to.

Couchsurfing, jestli někdo neví co to je, tak strejda gůůůgl poradí. Pro nás první zkušenost s tímhle druhem ubytování. Týpek u kterého bydlíme mi pár hodin pře našim příjezdem oznamuje, že nebude doma, ale že máme jeho byt k dispozici, že v lednici máme nějaký pivka, a že si to máme užít. Všechno funguje jak bylo předem domluvený a nám to usnadňuje první tři dny v Calgary, kde vyřídíme vše potřebné tzn. telefonní čísla, bankovní účty a kanadské SIN number, což je něco jako IRD number na Zélandu nebo TAX number v Austrálii...:-) prostě číslo, které vás později provází vaším pracovním životem a bez kterého se neobejdete. (GOOGLit). No, během těchto tří dnů prozkoumáme centrum Calgary, navštívíme několik místních atrakcí, ale vzhledem k tomu, že Calgary není úplně sexy město jsme rádi, že se po relativně krátké době přesouváme směr Národní park Banff, resp. k jeho branám do městečka Canmore. http://en.wikipedia.org/wiki/Canmore,_Alberta

20.9.2014 cca. 11am dorazíme do Canmore. Základní tábor postavíme v jedné z kaváren na hlavní ulici a začneme obíhat, rozesílat a bombardovat všechny podniky v blízkém a přilehlém okolí maily, sms zprávami i osobními návštěvami a hledáme práci. Výsledek je že já ještě ten samý den v 5 odpoledne nastupuji do práce do místní brazilské restaurace jako bartender, brácha to má podobně jen jako kuchař v restauraci naproti, a děvčata se uchytí o pár dní později v kavárnách. No a zbývá vyřešit jedinou maličkost a to je, že nemáme kde bydlet. Prvních pár dní tedy strávíme u bráchovo kamaráda ze školy, který zde v Canmore už pár měsíců pobývá, spíme na zemi všichni 4 v obýváku, ale je to paráda. Navíc přes kamaráda kamaráda se po týdnu stěhujeme k jedné kanadské mamince dvou dětí jménem Kim. Kim a její bývalý manžel Will patří ke světové špičce horolezců. Což jak zjišťujeme záhy není v Canmore nic neobvyklého, taky každý leze, jezdí nebo minimálně běhá. Leze se všechno ledovce, skály, zamrzlé vodopády, jezdí se řeky, jezera, sjezdy na kolech, brutální výšlapy, a když se běhá tak minimálně maratony, spíš nějaký ultra maratony. Tím jsme ale trošku odbočil od našeho dobrodružství s bydlením, které se nakonec vyřeší přes kamaráda kamaráda kamaráda a my si pronajímáme vlastní byt v hezkém domě s překrásným výhledem. V tomhle bytě jsme schopni ještě pronajímat suterén, takže jsme tu nakonec v šesti když jsme k nám připojili kanadský pár z Montrealu.

No po pár dnech pracovního nasazení jsme zjistil, že je mi jedna práce málo a začal se poohlížet po další. No a stal se ze mě kanadský tesař, takže ráno na kole na stavbu, kde se učím jak postavit kanadskou dřevostavbu, odpoledne na kole domů sprcha a na kole za bar a v noci na kole domů a do postele, není to takhle každý den, některý den mám i volné odpoledne. Brácha nasadil podobné tempo a Evička po chvíli přidala také druhou práci, takže jediná normální je tady u nás Míša bráchova přítelkyně, která má jen jednu práci. Ale nemyslete si, že jen pracujeme s tím jak napadl sníh a my jsme se vybavili vším potřebným což znamená autem, lyžemi, permanentkou, přibyli do našeho života i radosti a lehce ubylo práce :-)

A na závěr ještě nějaké pocity.:-) Kanada je velká země což asi víte, takže je těžké po třech měsících, za které jsme prozkoumali jen malou část téhle země něco o ní říkat. Z toho co jsme poznali tak kanadské skali-sté hory jsou úžasné, je tu zima, velká zima, když vám při -30 zamrzají oči a nos a na zbytku obličeje máte rampouchy není to prdel, a když tenhle mráz nepolevuje pár dní, spíš týdnů už je to zamrzlá prdel, ale dá se to přežít. Sníh napadl v listopadu a nejspíš už nesleze do května, takže ideální. Kanaďané jsou vcelku fajn lidi, asi né tak nápomocní jako Novozélanďané asi né tak vyklidnění  jako Australané, asi né tak crazy jako Asiati, a určitě né tak zamračení jako Evropani. Jsou to prostě Kanaďani, tvrdě pracují, mají rádi velký silný auta, vydělávají spousty peněz přitom pořád žádný nemají, hrajou a nebo aspoň fandí hokeji a zima je jim až tak od -15, mají rádi kafe ze Starbucksu, javorový sirup a hranolky s omastkem posypané strouhaným sýrem. Moc na Vás nečumí a ještě se mě nikdo nezeptal proč mám dredy? Naopak moje Nepálské šátky jsou tu velkým hitem a každý by je chtěl:-)takže pro mě země snů.....

Tak to bude děcka na první díl o Kanadě asi všechno......séééé jůůůůů and tajk kééérr....