Přepište dějiny...Japonsko 2015 2.díl

24.4.2015, Canmore, Kanada

Ha-Ling Peak

Tak už uběhl týden od návratu do Kanady. Byl jsme si dvakrát zalyžovat, sezóna by zde měla být tak do 16.5 takže ještě se asi párkrát sklouznu i když už to všechny táhne k jarním radovánkám vzhledem k teplotám a sluníčku. My jsme taky neodolali a vylezli jsme s Evičkou na Ha-Ling Peak (2407m) z kterého je nádherný výhled na celý Canmore a část Bow  Valley. Zvládli jsme to nahoru a potom dolů vzhledem ke sněhu který se pořád drží tak ve třetině cesty jsme to sjeli po prdeli. Paráda.



Jinak už jsme samozřejmě zpátky v pracovním procesu a chystáme se na stěhování které nás čeká 30.4. V Čechách včera skončila extraligová sezóna vítězstvím Litvínova, a tady se před týdnem rozběhli první kola play off. Celé Calgary a okolí teď tedy žije hokejem jelikož Calgary Flames postoupili do play off snad po deseti letech. První kolo hrajou Flames s Vancouverem a před včerejším zápasem vedly v sérii 3:1. Včera ale bohužel prohráli takže se série vrací do Calgary. Jeden zápas jsme sledoval s Brazilcema  a včera jsme se připojili k Čechům a obojí bylo zábavné. :-) Snad dojde i na kanadský večer.

A když jsem nastínil to lyžování tak se vrátíme zase na chvilku do Japonska. Musím tedy začít tím že tahle lyžařská sezóna byla podle plánu nejlepší v mým životě. Byl jsme lyžovat víc než 50krát na jedněch z nejlepších míst v Kanadě, a když jsem plánoval výlet do Japonska bylo jasné že si tam také zalyžujeme.  Rozhodoval jsem se pouze jestli budeme lyžovat na ostrově Hokkaidó a nebo v Hakubě které sousedí s městem Nagano a kde se konala 1998 olympiáda. Vzhledem ke vzdálenostem a omezenému časovému prostoru padla volba na Hakubu. Japonsko prožilo lepší zimu než Kanada co se týče množství sněhu a to bylo na první pohled vidět i v Hakubě. Sněhové bariéry kolem silnice pořád dosahovaly závratné výšky a i přes jarní počasí a příjemných +15 jsme se v Hakubě cítili jak v zimním království. Bylo jasné že nás nečeká žádný prašan ale příjemné jarní lyžování na mokrém sněhu s modrou oblohou, sluníčkem a výhledy na okolní hory. Což se potvrdilo. :-)

První den jsme lyžovali ve středisku Hakuba Happone, kde se v roce 1998 fenomenální Hermann Maier vysekal ve sjezdu tak že už to vypadalo že nevstane aby tři dny poté vyhrál svou první zlatou olympijskou medaili v SUPER - G a následně druhou zlatou v obřím slalomu. Po celém Happone jsou stále olympijské kruhy a nezapomenutelné logo těchto olympijských her. Stejně tak i startovní budka, kde se právě start sjezdu odehrával. Lyžování parádní hodně prostoru obří pláně stejně tak i dlouhé upravené sjezdovky, sympatičtí japončínci vás pořád řídí hlavně při nasedání na sedačkové lanovky a celý den něco hlásí z reproduktorů které jsou po celém areálu. Až na hodně malou kabinkovou lanovku pro 6 lidí která je uprostřed předělena stěnou a vytvoří vlastně v kabince dvě místnosti pro tři to nemělo chybu. Po lyžování je čas na koupel.

Onsen in Hakuba

Koupali jsme se v Onsenech. :-) Onsen je japonský horký pramen. Vzhledem k velké vulkanické aktivitě Japonska se na jeho území nachází stovky horkých pramenů, které Japonci využívají jako veřejné lázně. Japonci hodně opravdu hodně pracují, ale když jdou do Onsenu umí si to užít. Do Onsenu chodí muži a ženy zvlášť ve většině z nich je zakázáno tetování a jste tam po celou dobu pobytu nazí. Jelikož Japonci jsou ujetý na přezouvání tak hned za dveřmi každého Onsenu jsou skříňky na boty, poté se pohybujete po Onsenu v ponožkách či papučích, když jdete na toaletu máte tam jiné papuče speciálně pro toaletu. Uvnitř samotného Onsenu se poté vysvlečete do naha, věci si dáte do proutěných košíku či uzamykatelných skříněk a postoupíte do další místnosti. Tam vás čeká řada zrcadel a sprch kde se pak v sedě umyjete. Ze začátku jsem dělal přesně to co Japonci, kteří se myjou velmi důkladně. Takže jsem se drhnul jako blázen dobrých deset minut, ale Japonec se vydržel mýt i o dvacet minut déle. Hodně z nich se u toho i oholí.  Poté když jste perfektně čistí už na vás čeká minimálně jeden, ale klidně i deset bazénků s horkou vodou o různé teplotě či jiném obsahu minerálů. A vy už jen sedíte a užíváte si. Obvykle je některý z bazénku venku s hezkým výhledem na okolí. Zažili jsme Onseny tradiční, moderní, staré, nové, každý měl něco. Speciálně v Hakubě byl venkovní bazének s výhledem přímo na Hakuba Happone.

Místo na spaní s dostatkem automatů

Tento den spíme v Hakubě na místě tomu určeném v noci trošku mrzne, budí mě zima, naštěstí auto vybavené topením kde stačí na termostatu nastavit teplotu a máte tam za chvilku jak v pokojíčku doma. Když topíte celou noc, sežere to tak litr benzínu,  což není zas tak špatné hej?

Druhý den, míříme do resortu Tsukaige Kogen, půjčuji si pro tento den snowboard, ale záhy zjišťuji že skoro pětiletá pauza od snowboardování se na mě lehce podepsala. Po pár hodinách se přece jen rozjezdím což mi zvedne sebevědomí. Sebevědomí způsobí několik pádů z nichž mě pár zabolelo a jdu po obědě do půjčovny vyměnit snowboard za lyže. Odpolko už si pak užíváme sluníčka víc relaxujeme a trochu lyžujeme, není to v tom mokrém sněhu tak lehké vydržet celý den a to i po kanadském tréninku. Po lyžování si pak cachtáme nohy v dalším s horkých pramenů přímo u sjezdovky, parádní relaxace. Spíme na stejném místě jako noc před tím. Na další den ale začíná ráno pršet takže další lyžování už se nekoná a my putujeme dál směr Kanazawa a Kyoto, kde se na nás už těžší rozkvetlé Japonské třešně tzv. Sakury. Ale o tom zase příště děvčátka a chlapci.


Síííííííí jůůůůůůůůůůůůů.............

Přepište dějiny....Japonsko 2015

18.4.2015, Canmore, Kanada

První den jsem po návratu z Japonska prospal a teď mám za sebou probdělou noc, a to jsem nikdy před tím s časovými posuny problém neměl, asi stárnu ....No a co jsem dělal celou noc...? Zhlédnul všechny nové Krausíky, díky nimž jsme objevil super slovenskou zpěvačku Simonu Martausovou, která mimo jiné má písničku Iphony, Smartphony, Muflony, nebo tak nějak a to určitě stojí za poslech. A zbytek noci jsme beznadějně klikal na facebooku s nadějí že tam objevím něco nového, a víte co? Nic. Nic jsem neobejvil. Takže to jdu zkusit chvilku bez facebooku. Smutné je že dnes mám i skype přes facebook, ale neva každopádně mě  můžete na jít pod skype jménem facebook:pholub
A nebo zanechat komentář pod každým blogem.

Ale teď už k tomu Japonsku.

O cestování v autě po Japonsku.
Na hodně místech na internetu jsme se mohl dočíst že cestován v Japonsku s vlastním či vypůjčeným autem se nedoporučuje. Bylo většinou zmíněno pár problému které Vás můžou potkat, jako třeba že se jezdí vlevo, že značky jsou lehce odlišné od těch co známe a jsou v Japonštině, že  města můžou být ucpaný a bla bla bla...No vlevo se jezdí, ale na to si stačí dát trošku pozor ze začátku a pak už jste vlevo jako doma, je pravda že jsem jezdil vlevo už v Austrálii a na Zélandu takže jsem to měl snazší.

Značky jsou lehce odlišné, ale buď si je vygooglíte nebo si necháte poradit od někoho zkušenějšího, třeba ode mě.  A když nejste úplně debilní lehce si všechno domyslíte. Systém silnic je v Japonsku něco neuvěřitelného. Ta země je proděrovaná spoustou tunelů a překlenutá spoustou obřích mostů, takže když se nechcete plácat v městech či zácpách vjedete na dálnici a valíte. Tady je teda potřeba říct že dálnice jsou zpoplatněné a není to levná sranda. Třeba v Tokiu jsou tři patra pod zemí koleje pro metro. Patro nad metrem jsou další koleje pro normální vlaky, a nad tím lítají shinkanseny. Nad nimi je normální silnice, nad silnicí pak ještě dvě patra dálnice, no jak tohle stavěli nechápete, ale při počtu aut a obyvatel asi neměli jinou možnost. My jsme si půjčili nejmenší možný campervan, s tím že dálnice vynecháme, ale nakonec jsme si na nich taky párkrát pomohli. Najezdili jsme 3700 km za 17 dní, a vlastně bez jediného problému. Japonci jsou většinou ohleduplní řidič, a jako všude jinde tak i na silnících dodržují pravidla, tak jak jsem nikde jinde na Světě neviděl. Takže pokud plánujete cestování v Japonsku, tak já auto doporučuji.

O službách.
Při cestování v autě, potřebujete každý večer najít místo kde s tím autem můžete stát, a občas potřebujete místo kde se můžete umýt. A samozřejmě záchod. Vzhledem k tomu že Japonci hodně cestují a hodně cestují zejména po Japonsku, mají velkou síť míst kde můžete s autem stát přes noc. I přesto že na těhlech místech parkují a nocují i kamioňáci, vyznačují se tyhle místa čistotou, dostatkem toaletního papíru  a velkým počtem automatů. U těch automatů se musím zastavit na chvilku, jelikož jsou všude a můžete v nich koupit prakticky cokoliv. Nealko, pivo, vodu, cigarety, horké nápoje jak v kelímku tak třeba horkou plechovku s čajem, dále samozřejmě čínské polívky, nudle, ale i třeba smaženou rybu s hranolky, kytky, spodní prádlo, no prakticky cokoliv. Paráda :-) Když neobjevíte jedno z těchto spacích míst, máte další možnost a to je zůstat před jedním z krámku s potravinami. Těch je po Japonsku neuvěřitelné množství a lidé v nich nakupují poměrně často. Tyhle krámky jsou otevřené 24hod denně a k jejich přednostem patří že každý z nich má toaletu a to ještě voňavější než na těch spacích místech. U těch toalet se musím taky zastavit byť jsem se si to snažil zakázat, tak se nedá odolat. Záchody jsou čisté vybavené desinfekcí, kterou můžete posunout level čistoty ještě o patro výš, prkénko je vyhřívaný, záchod vám umeje prdel, či automaticky sklopí. Dále odsává všechny možné i nemožné pachy a jako bonus si můžete pustit třeba zvuk splachování jako audio nahrávku a pohodlně si poprdět. No takže asi tak :-)

Japonci vesměs anglicky nerozumí a když se jich na něco zeptáte budou na vás mluvit Japonsky dlouho a obsáhle a budou si myslet že vy rozumíte jim, když ale pochopí co od nich chcete splní vaše přání v běhu a s obrovským nasazením a navrch se u toho ještě usmívají. Třeba takový plavčík v bazénu neúnavně obcházel kolem s obrovským soustředěním, každých deset metrů zastavil a pozoroval co se děje. Policisté když staví automobil tak ze svého auto rovněž vyběhnou a vše udělají v rychlosti a s obřím nasazením. Takže co se o Japonské pracovitosti říká mohu potvrdit beze zbytku.

Nechal jsem se v Japonsku ostříhat jak už jistě víte, nebylo to až takové nedorozumění, už jsem to nějaký ten pátek v hlavě měl. Dredy už mě nějakou dobu omezovali a to zejména při sportu. Vzhledem k mé obří hlavě a dredům jsem neobjevil jedinou přilbu ať na lyže či kolo, kterou bych mohl nosit atd. Takže nechat se ostříhat v Japonsku mi přišlo jako dostatečně cool. Trvalo to celé tři týdny našeho pobytu něž jsem se rozhoupal a vybral to pravé kadeřnictví. Takže předposlední den jsem do toho šlápl. Přes jazykovou bariéru jsme pochopili že si můžeme vybrat ze tří levelů kadeřníků, od začátečníka, přes pokročilého až po mistra cechu kadeřnického. Samozřejmě že začátečník je nejlevnější. Já bral začátečníka a Evička mistra. S pomocí googlu a pantomimy jsme mu vysvětlil že ostříháme dredy, necháme jeden vzadu a pak něco vymyslíme. A tenhle plán nám docela vyšel. Borec ostříhal dredy, pak mi vydrbal hlavu skoro kartáčem namasíroval mi záda, vyšvihl střih z časopisu, znovu mi umyl hlavu, pak to dostajloval, dali jsme si čaj společnou fotku a čao. A celou dobu někdo něco povídal i když jsme si nerozuměli s prominutím ani hovno. U kadeřníka jsem dlouho nebyl ale tohle bylo příjemně odpoledne :-)

Seee jůůůů a příště o japonském lyžování a japonské přírodě....