3.12.2013, Sydney, Austrálie
Konečně si můžu pobrečet, to nám přeci jako Čechům jde ne? Jak pozorný čtenář ví, máme teď 5 týdnů prázdniny, přesto že mám tři práce cítím, že mám více volného času, než potřebuji vzhedem k tomu, že nemusím chodit do školy a vzhledem k tomu, že mi v jedné z mých prací rapidně zkrouhli pracovní dobu, tak rapidně, že jsem tam minulý týden neměl ani hodinu, tenhle týden také ne a na otázku, zda jsem stále součástí týmu, jsem nedostal odpověď, jsem začal opět sledovat pracovní nabídky. Jakožto člověk závislý na facebooku, jsem na téhle sociální síti zachytil informaci, že se v Sydney otvírá další restaurace vedená českým majitelem. Oslovil jsem tedy přímo majitele a ten mi nabídl jakýsi zkušební den. Opět se vrátíme k pozornému čtenáři, který ví jakou zkušenost udělala Evička v restauraci vedené českými majiteli , a že jsme dospěli k názoru, že pracovat v české restauraci v Sydney je blbost. Když jsem Evičce řekl, že půjdu na tenhle zkušební den, tak mi odpověděla: ,,No jo jen jdi, já tak taky začínala" :-) Popravdě nevím o jaký druh restaurace se jedná, jestli je česká nebo evropská nebo jaká? Vím jen, že majitel nebo jeden z nich je Čech, vím že součástí jejího jména je slovo ,,putyka" (ve slovníku je toto slovo schované pod pojmem - hospoda nevalné úrovně) a vím kde se nachází. Navíc člověk majitel na mě v telefonu působil velmi sympaticky, tak jsem dnes pln optimismu vyrazil. Jak je mým dobrým zvykem nebo nevím jestli dobrým, ale prostě zvykem dorazil jsme na místo o půl hoďky dřív, abych neměl problém to najít a v klidu mohl zmapovat terén. Nalezl jsem restauraci na rohu rušné křižovatky, umístěnou v suterénu takového nóbl panelového domu. Měl jsem dvacet minut čas, prošel jsem si okolí a usedl nedaleko v parku na lavičku, kde jsem strávil deset minut. Během těchto deseti minut se mi do hlavy vkradla zčistajasna myšlenka, že to není dobrý nápad tam jít, a že bych se na to mohl vykašlat, napsat smsku, že děkuji za čas a za nabídku, ale že jsme si to rozmyslel. Tyhle myšlenky moc často nemívám, vůbec nevím proč přišli dneska v téhle situaci, kdy se jdu poprat o práci číšníka, anichž bych tohle povolání hanil, tak číšníku je milion a může to dělat každý blbec, prakticky. Myšlenky jsem tedy lehce rychle rozehnal, udiven sám sebou, že o něčem takovém přemýšlím, jsem vyrazil. Před vstupem do restaurace zametal jakýsi mládenec oblečen v černých kalhotách a černé košili, očividně číšník. V krátkém rozhovoru v angličtině mě utvrzuje, že jsem na správném místě a já lehce rozeznávám, že je Čech. Nicméně, v tomhle příběhu nehraje roli, tak ho opustíme a přejdeme k podstatě věci. Vstupuji do restaurace, kde vrcholí přípravy k otevření, jednalo se dnes o první den otevření a jakýsi zkušební den, hlasitým HELLO dávám sebevědomě najevo, že jsem tu, otočí se na mě přibližně 6 párů očí, jejichž majitelé jsou zaměstnání posledními přípravami. Valím to k baru, kde se anglicky ptám na majitele. Odpověď rychlá ,,jj tamhle". Otočím se a přichází chlap jako hora oblečen v kuchařském, pevný stisk ruky, který mu opětuji je doplněn zvláštním výrazem v očích a první otázkou, kterou jsem mohl a nemohl čekat: ,,Co to máš na hlavě" praví tento muž a já odpovídám ,,šátek" , a rychlá a studená sprcha přichází záhy: ,, Ty máš dredy?" Asi jsme mohl říct, že ne, a že asi má nějaký zrakový problém, ale bylo by to asi nemístné a tak odpovídám "Ano". Muž velkého vzrůstu pokračuje: "Tak to sorry, to jsem nevěděl" a mě je jasné, že jsme tady skončil dřív než začal. Muž pokračuje ,,Se tady rozhlédni, my přece jen jsme taková lepší restaurace" Můj mozek generuje, co na tohle říct, nedodělaná restaurace v paneláku, zhruba pro 30 lidí, venku zametající černokněžník, před vchodem obří křižovatka a reakce typu: ,,Cože jaká lepší?" by byla na místě, ale krotím své emoce, třeba je to fakt mistr kuchař, neznám ho, vypadá sebevědomě, není mu dvacet a tak umírním svou reakci: ,, Vždyť máte v názvu slovo putyka "rychlá odpověď ,,No to sice máme, ale fakt sorry, MÁŠ DREDY, tohle je Jarda ze Slovenska" ukáže na mladého kluka opodál a vše ukončí větou ,,Já už musím jít mám hodně práce" s Jardou jsme možná mohli být kámoši, ale cítím, že tahle konverzace, kterou slyšelo všech 6 párů očí, mě staví do role outsidera, který by měl mazat. Tak slušně poděkuji a padám. Strávím hezký zbytek odpoledne s Evičkou, procházkou po Sydney, ale hlava to to nemůže vypnout a má spoustu otázek bez odpovědí.....
Je normální nedostat šanci ukázat jestli něco umíš na základě účesu?
Jakou roli hraje první dojem, bez ohledu na dredy?
Patří dredy do hospitality?
Patří dredy vůbec někam?
Co kam vlastně patří?
Proč když rapidně změníš svůj vzhled, změní se rapidně i okolí přestože ty si pořád stejný?
Co když se teď vyholím dohola, stane se mi tohle znova?
Kdybys byl nejlepší na Světě v čemkoliv, hrál by pak účes nějakou roli?
Jakým dojmem by na tebe působil číšník s dready v opravdu nóbl restauraci?
Můžu mít dredy jen tak, protože chci, bez jakýchkoliv jiných důvodů?
Nejsi sám jen pokrytec?
Uááááá,a takhle klidně do nekonečna. Co Vy? Znáte odpovědí?
Seeeejůůůůůůůů
Žádné komentáře :
Okomentovat