expr:class='"loading" + data:blog.mobileClass'>

sobota 30. listopadu 2013

2 roky prázdnin aneb. staň se baristou

30.11. 2013, Sydney, Austrálie

Tak Nás navštívil první pavouk, moc se nezaobíral tím jestli je zván či ne a vylezl přímo z mé skříně, chvilku postál na dveřích a než jsem stačil zavřít hubu, která se mi automaticky otevřela z údivu nad jeho velikostí, byl pod skříní. Něco takového jsme před tím viděl jen v terárku v ZOO. Evička hned začala googlit, co byl zač a jak moc je jedovatý a já jsem se jal pohybovat skříní ve snaze si s ním promluvit z očí do očí, kdo je v tomto pokoji pán. Zřejmě se mu moc diskutovat nechtělo, takže jsme se znovu střetli, až když jsem skříň prakticky přemístil z bodu A do bodu B. Bohužel pro něj, byl náš strach veliký a tak plán na jeho přemístění ven, nestačil být ani vyřčen a pavouk opustil tento svět. Je mi líto, že musím zabít něco jen proto, že z toho mám strach, ale je to už holt tak. Na oplátku teď můžu usínat s představou, kolik tu měl či snad pořád má ještě příbuzných, kteří se mi v noci prohánějí po posteli resp. třeba po ksichtě.

Od pavouků se přesunem k událostem z našeho života v Sydney. Tento týden jsme ukončili myslím, že úspěšně naší první etapu ve škole, za což jsme byli odměněni diplomem, který putuje tam kam patří a to  mezi ostatní diplomy. Já jelikož mám těhle papírů málo, jsem dneska absolvoval baristický kurz, za který jsme si vysloužil ještě jeden papír. Popravdě to ani nebylo proto, že bych jich měl málo, ale proto že jsem byl v týdnu resp. v pátek vyzkoušet další zkušební den na pozici baristy, (barista je tady ten co připravuje kafe) a tento den pro mě skončil jako už jeden den před tím neúspěšně. Práci o kterou jsem usiloval, jsem nedostal. S několika letou praxí z přípravy kávy ze země kávy do půllitru a turka do skla, jsem si tak nějak v hlavě spojil, že to umím, a že mě musí vzít, ale už jsem si tak nějak nespojil, že v téhle zemi resp. i v zemi, kde jsme žili před tím, je v tomhle ohledu trošku jiná kultura. Mám k tomu jednu českou s prominutím trapnou výmluvu: Jak jsem si toho mohl všimnout, když jsem tu jen dva roky a kafe nepiju. Ihned po tomto krachu jsem po cestě domů vygůůůglil vzdělávací instituty v tomhle oboru, hned jsem do jednoho zavolal a trval na tom, že potřebuji kurz okamžitě hned druhý den, vyšli mi vstříc a když dneska instruktor nevěřícně kroutil hlavou, proč má na kurzu 21 lidí místo obvyklých 20, kroutil jsem nevěřícně hlavou s ním, co to tam mají nahoře za bordel.  Nicméně kurz mám za sebou, objektivně musím říct, že mi to i něco dalo, hlavně z toho hlediska, že jsem se tam mohl přeučit z českého šlehání mléka na to australské, nakreslil jsem si první obrázek do kafe, plus nějaké další vychytávky a v úterý půjdu já a diplom znovu s kůží na trh.

Co mě zaujalo z domova: Slavík. Slavící jsou prý každým rokem jeden z nejsledovanějších pořadů, já myslel, že loni výhrou Tomáše Kluse skončili, až dneska při velmi ,,důkladné" přípravě na tento blog jsme zjistil, že skončili ty na Slovensku a ty čeští se prý teprve blíží podobnému konci. Tím, že jsem to nikdy nesledoval se ani v nejmenším nechci nějak intelektuálně povyšovat na ty, co tuhle anketu sledují, určitě by měla mít vyšší úroveň a stupeň kulturního obohacení než všechny ty Vyvoleni, Oholení, a Sami doma s kovbojem, při čemž já jsem první řadu Vyvolených sledoval s určitým zaujetím také, stejně tak jsem sledoval i cestu Anety Langerové na vrchol první řady Superstar. To, že mě už nebrali druhé, třetí, čtvrté řady mám tak nějak dané a nebaví mě nic, co má víc dílů než jeden, mám to tak s Matrixema, Pánama prstenů i Shrekama. A Harryho jsem neviděl ani ten první díl. To jsme ale odbočili, Slavíky jsem teda nikdy neviděl, ale každý rok jsem byl schopen zaregistrovat vítěství Karla a loni i to Klusovo. Letos mě, ale jako velkého hiphopového posluchače zaujal příběh Řezníkův. To, že tento interpret existuje jsem věděl i před Savíkama, ale vzhledem k mému odkojení Chaozzem, Dephem a jeho projektem 3D, stejně tak jako Rigor Mortiz od stejného interpreta,(Rigor Mortiz se velmi vzdáleně blížil tomu co dneska dělá ten pán od zabíjaček) jsem postupně vyrůstal stejně jako Deph, který se změnil na Kata, aby dál byl v mých sluchátkách jako Prago Union. K tomu floutek ze Sokolova jménem Matheus a samozřejmě Rest, k tomu si pak jedu všechny Horáčkovo projekty a občas mě chytne něco kolem. Ve zkratce aniž by jste museli znát tyhle interprety, mám rád vše, co mám rým a nějaké sdělení, s přihlédnutím k mé naivitě jsou ty sdělení někdy naivní.  Chtěl jsem tím říct, že i když se pořád jedná o rýmy jsou to jiné rýmy, než ty kterýma se prezentuje Řezník.

Tak aby jsme se do toho nezamotali: Řezník dělá co dělá, prý se tomu říká hororcore a jak to tak chápu je to celá nadsázka a druh umění, to že zpívá, že někoho pochčije, posere, či dokonce zabije je druh umění, jedna z jeho nejkontroverznějších písní je asi tahle:http://www.youtube.com/watch?v=WJaTyVR8YXM je mi skoro 30 let a už umim lecos pobrat a i v tom svém malém mozečku si dokážu věci nastavit snad podle těch správných hodnot, takže kdyby nebyl celý ten Slavík a ta kauza kolem prostě bych to vypnul a bylo by.

Teď pro srovnání další český interpret zvaný Leo. Taky velká sranda, ale ten i co zpívá zároveň dělá, takže v současné době je snad v kriminále. Jen pro ucelení obrázku a v rámci kulturního vzdělávání tady je jeho majstrštik: http://www.youtube.com/watch?v=OWXlri6T4Wk  Tady už o nadsázku nejde, Leo prý zpíva o tom skutečném životě.

A a co tím chci říct, o Leovi se asi po zásluze píše jako o vůdci epidemie zpičovatělosti. A Řezník teď bude jako symbol svobodného projevu a možná i ten kdo zasadil poslední hřebíček do rakve Českého Slavíka. Pro mě je to ale s prominutím stejná sračka jinej hajzl a nevím jak si to přebírají posluchači ve věku, ve kterém ještě nepoznají nadsázku a neznají žánr horrorcore. Jo jasně, tyhle lidi v tomhle věku, koukají na ještě odpornější filmy, hrají ještě drsnější hry, ale proč by k tomu měli jěště poslouchat Řezníky, to mi hlava nebere. Další věc, co nechápu, jak může někdo, kdo organizuje věc jako Český Slavík připustit a nastavit pravidla tak, aby se mohlo stát co se právě stalo. To je pak asi jako když já vařím australanům turka.

Poslouchejte co chcete, ale nezpičovaťte.

Ps. Oslavil jsem dva roky v cizině, a chtěl jsem o tom napsat pompézní blog, proto se to jmenuje dva roky prázdniny ale zatím nevím pořád jak se to píše, musím při tom koukat zpátky, i když je to hezké koukání a je určitě na co, nejde mi to. Tak snad jindy.

Pouštím to ven bez editorského zásahu mé drahé polovičky tak omluvte chyby. To je vlastně zajímavý postřeh na závěr, Kraus teď moderoval Slavíky a už na úvod prý řekl, že se určitě nezavděčí všem, to jako, že si to posichroval, kdyby se mu to nepovedlo, Jiří X Doležal psal článek o té blondýně, co zpívala anglicky, jakože to je vrchol trapnosti, protože neodhadl, že to byla jenom legrace, ale přeci jen mu zbylo trošku soudnosti, tak si to na závěr kritického článku o zpěvu a angličtině taky posichroval, že si ta slečna možná dělá jen prdel, a příkladů by bylo určitě více. Takže někdo něco dělá, říká, moderuje, píše a už přitom aniž by znal výsledek si to tak nějak omlouvá, protože tuší že se najdou kritici, a že se najdou vlastně i ty chyby. Divné což?


See jůůůůůů