expr:class='"loading" + data:blog.mobileClass'>

pondělí 11. listopadu 2013

Čím to je?

11.11.2013, Sydney Austrálie

Za dva dny tomu budou přesně dva roky, co jsem opustil svoji rodnou zemi a vydal se na pár měsíců okusit něco jiného z tohoto místa zvaného svět, ale vzhledem k tomu, že to bude až za dva dny, nechám si balancování až na příště. Tak jen aby jste se měli na co těšit, jestli je vůbec možné se na další blog, psaný mnou, těšit. No nebudu se podceňovat určitě se všichni nemůžou dočkat.

Každopádně život v Sydney se roztočil už do pěkných otáček, vzhledem k tomu k čemu nás jako občany České Republiky předurčují naše studentská víza, máme na pilno, a nemáme moc možností si vybírat. Ve zkratce a jen pro opáčko pro nepozorné čtenáře, studentská víza znamenají, že můžeme pracovat 20hod týdně a musíme plnit školní docházku, která nesmí klesnout pod 80 procent. Takže sen o nějakém fundovanějším jobu se rozplynul jak pára nad hrncem a je to tak, že já makám 20hod týdně oficiálně v restauraci jako číšník, 8 hodin týdně na černo jako pomocník v kuchyni v jiné restauraci a dalších 8 týdně opět na černo jako uklízečka pro židovskou rodinu vlastnící x domů v Sydney. Občas jim pomáhám na zahradě a nebo s nějakým stěhováním atd. ale spíš většinou uklízím, no přibral jsem si na to kamarádku Ivču a ve dvou se to celkem dá, i když to není asi trvale udržitelný job. Doufám, že brzo dostanu více hodin v té restauraci, kde číšničím s tím, že 20hod. bude ofiko a zbytek na ruku, jelikož tahle práce aspoň dává dost v rámci angličtiny a vzhledem k tomu, že je to docela voňavka v srdci Darling Harboru, tak mě to možná obohatí i v rámci mých zkušeností v hospitality. Evička měla v jednu chvíli také tři práce, ale jen jednu jistou a vzhledem k tomu, že nechtěla riskovat učinila nějaké rozhodnutí, které vedli k tomu, že o dvě práce rychle přišla a zbyla jí ta, co nejméně chtěla, ale byla to jistota. V Sydney myslím, že to nepřeženu, když napíšu, že na jedno místo čekají desítky lidí, takže pomalejší rozhodování či snaha o zlepšení podmínek, či omluva, že v předem domluvený den nemůžete, většinou vede ke ztrátě zaměstnání. Evičky jistota byla servírka v české restauraci v Sydney. Což bylo dobré, protože jsme tam mohl na točené české pívo, ale zase dělat v české restauraci s Čechy, pod českým vedením v Sydney je postavené na hlavu, což Evička od začátku věděla, ale jak už jsme psal, byla to jistota. Jo a potkali jsme tam celkem fajn lidi Čechoslováky, takže plusy to určitě mělo. No jak je ale vše relativní a rychle se měnící, Evička už i tam skončila a pracuje v kavárně, také v Darling Harbouru. Nejlepší  na tom všem je, že bydlíme v Darling Harboru, takže nemusíme nikam jezdit a všude dojdeme, jak do školy, tak do práce. A tak jsme si to i od začátku přáli. Druhé plus je, že jsme rád že jsme se prosadili, i když ne na žádná ředitelské místa, i s našimi vízy, které jsou oproti zbytku světa limitující. O našich zkušenost a znalostech nemůžu pochybovat, takže se vymlouvám jen na ty víza, tak nějak po česku. No stejně jsou na tom ještě Slováci a Kolumbijci, možná ještě někdo další, ale o těch nevím zatím, jinak zbytek Evropy potažmo Světa má v Austrálii Working holiday víza, což znamená žádná školní povinnost a možnost pracovat neomezeně po dobu jednoho roku. Myslím, že už jsme to někde zmiňoval. Česká Republika potažmo její volený zástupci žádají o tuto možnost pro české občany své Australské kolegy každý rok, ale každý rok z nějakých důvodů slyší NE, ale to radši rozebírat nebudeme za A o tom nemám moc informací za B se nechci v tomhle článku moc rozčilovat.

Nicméně moje největší zjištění ze života ve velkoměstě je takové, že jsme vesnický balík. Sydney super, krása všechno je jak se o tom píše, o lidech jejich úsměvech a vstřícnosti jsem se už také zmiňoval, ale já si nemůžu zvyknout na to, že těch lidí je pořád všude moc. Davy, davy, davy jedno kdy, jedno kde, jedno v kolik hodin prostě dav. Jdete do školy jdete v davu jdete do práce opět v davu, z práce v davu, na pláži v davu daaaaaaaaaav všude. Další věc je, že i přes nespornou krásu místních parků, botanických zahrad, pláží, přístavů, opery, všech možných mostů a majáků mi chybí výhledy na otevřené moře z pláže kde jsem sám, chybí mi řeky a jejich zákoutí, chybí mi les, louka, pole.....No křupan. Na druhou stranu musím říct, že si už teď vážím téhle zkušenosti, a že ještě máme se Sydney dost času se více skamarádit, takže uvidíme třeba se mi za pár dalších týdnů nebude chtít odsud nikam a vy se dočtete ty samé bláboly jen v opačném kardu.

No a na závěr se s vámi musím ještě podělit o dnešní den ve škole. :-) Jakože klasický den probírali jsme podmínkové věty, nějaká nová slovíčka atd. Ale v rámci těch podmínkových vět jsme pak dostali za úkol přečíst si článek, který byl o imaginární droze, o tom kdy byla prvně vyrobena, kolik se jí prodá ročně, jaké má následky závislost na ní, kolik lidí má špatnou zkušenost s touto drogou atd. Úkol po přečtení článku zněl jasně, řekněte jaké tresty by jste navrhovali za přistižení při konzumaci této drogy, jaké za prodej, a jaké za její výrobu. Musím říct, že padali hodně tvrdé tresty, prakticky už i za konzumaci a za výrobu jsem třeba já, navrhoval trest smrti, spíš proto abych zjistil jak se trest smrti řekne a trochu jsem podlehl nátlaku mého čínského spolužáka, samozřejmě můj názor na trest smrti je opačný nebo ne samozřejmě, ale jsem proti tomuto trestu. Ale to jsme někde jinde, celé tohle cvičení mělo vyvrcholení takové, že na závěr diskuse nám náš drahý učitel řekl, že článek, který jsme dostali byl o alkoholu, a že jen vyndal slovo alkohol a použil vymyšlený název o kterém nám řekl, že se jedná o drogu. Což vlastně ani nijak nelhal. čuměli jsme pak na sebe jak pitomci:-) No pivko asi pít nepřestanu, ale přemýšlet mě to donutilo dost. V češtině, nebo každému, kdo zná tyhle školní triky by to asi docvaklo dřív, ale tady to bylo pro mě hodně silné zjištění a zajímavé vystřízlivění.

Takže
Seeee juuuuuu a na zdraví.