expr:class='"loading" + data:blog.mobileClass'>

čtvrtek 19. září 2013

Samoa part 2, třetí díl


Cairns, Australia, 20.9.2013
  
Holub jede, napříč Samou přes Nový Zéland do Austrálie. Ale pěkně popořádku, z Lalomanu beach,         samozřejmě jsme stále ještě na Samoe, nás odvezl autem německý pár cestovatelů, s kterým jsme se seznámili na kulturně zábavné samoánské show, den před tím. Vysadili nás o pár vesnic dále, předali pár rad a zkušeností a odfrčeli vlastní cestou. My jsme strávili noc na ostrově, který ovšem nebyl, tak opuštěný, jak jsme plánovali, jelikož noc tam s námi strávilo 8 Australanů, kteří putovali kolem Samoy na kajacích a dva páry jeden z Německa a jeden z Nového Zélandu. Australani byli sympaťáci, Němci také, takže to nakonec ani nevadilo. Natrhal jsem pár kokosů ze stromu, vlastnoručně si je otevřel a napojil svou ženu, krásně jsme si zašnorchlovali, potkal jsem při šnorchlování obrovskou želvu kousek ode mě, byl to super zážitek, ale jen okamžik jelikož, když ona spatřila mě, nechápala, co tu dělá tuleň obrovský a v mžiku mi zmizela z dohledu. Den i noc utekl jako voda a my frčeli dále místním busem do Apie, abychom se mohli účastnit slavnostního galavečera Miss Samoa. Miss Samoa by stála za samostatnou kapitolu v nějakém blogu kuriozit, ale jen pro představu, Samoánci si nedělají hlavu z toho, kolik váží nebo jak jsou potetovaný, nebo jak tančí či mluví nebo dokonce zpívají, všechno co dělají, dělají s úsměvem a srší z nich jakási energie a uvolnění. Soutěže se zúčastnilo 9 dívek, uhádnout dvě favoritky a nakonec i vítězku nebylo pro Evropana těžké a tak můj tip vyšel přesně a Samoa má novou miss pro rok 2013, která když uspěje v soutěži miss Polynésie, poputuje na  Miss World, kde ji můžete ohodnotit, i když nevím kolik z Vás svět miss a podobných soutěží ještě sleduje. Pro nás byla Miss Samoa-live, super zážitek. No ale jdeme dál. Přespali jsme v Apii, ráno chytli bus na trajekt směr Savaii, jestli pamatujete to je druhý hlavní ostrov Samoy. Přes neuvěřitelnou tlačenici jsme se dostali na loď, která pojmula pouze 80 lidí a jestli deset automobilů. Lidí ve frontě čekalo možná trojnásobek a byl to opravdu tuhý boj, jelikož Samoánci ve frontě ztratili veškeré úsměvy a dobrou náladu. Jak jsme se později dočetli v průvodci, bývá to takhle každou sobotu ve dvanáct hodin, jelikož trajekty jedou jen dva a druhý až ve čtyři. Takže každosobotní boj a místo na trajektu, určitě dobré vyzkoušet zocelí Vás to J.

Savai, místo kde to mám z celé Samoy nejraději. Vyrazili jsme rovnou z trajektu opět busem do vesničky Lano, konkrétně do beach fales Joalen, přes počáteční rozpaky, při setkání s majiteli tohoto místa jsme si nakonec ujasnili, že si mě pamatují z loňska, trošku jsme zavzpomínali, jak to všechno bylo loni a i když mě pak celý týden oslovovali Lukáši, moje ego bylo klidnéJ Aby jste rozuměli, majitelé jsou postarší samoánský pár, kde muž chlastá, kouří a jezdí autem a žena se stará o všechno kolem domácnosti, kolem hostů, kolem vesnice a má toho dost holka jedna. Z lidí kteří pro ně loni pracovali, kteří byli mladší a určitě by si pamatovali více, už tam nebyl nikdo, a Lukáši….Moe si našla chlapce v jiné vesnici než mohla a tak byla z práce vyhozena a myslím, že i z rodiny, jelikož údajně žije v Apii. Každopádně rodina  majitelů neztratila nic ze své pohostinnosti a vstřícnosti, takže kdo Lano navštíví nemůže litovat. První večer jsme v Lanu potkali, Němce z ostrova, Španělku z Lalomanu a největší překvapení dvě Češky. Marťu a Adélu, ze Severních čech, ale samozřejmě v současné době žijící na Zélandu. Takže první večer byl hned veselý, takzvaný společenský.  Druhý den ráno byla neděle a ta je na Samoe jak už víte zasvěcená návštěvě kostela, takže já, Evička, Martina, Adéla, a Španělka jménem Klára, jsme se připojili k rodině majitelů a vyrazili na nedělní bohoslužbu. Vyfasovali jsme potřebné oblečení, jelikož muži chodí v lava lava, to je taková dlouhá sukně a v košili a ženský podobně či v šatech, ale samozřejmě musí mít zakrytá ramena a sukně musí být pod kolena. Kostel krásný, moderní nový mše v Samoánštině a kromě zpěvu nic pro nás nevěřící Tomáše. Jen ten kontrast který je všude na samoe, lidé žijí prakticky v chatrčích či skromných domech a kostely jsou velkolepé stavby  se vším co nabízí moderní svět. Pitvat se v tom ale nebudeme, Samoa to tak má a nezbývá nic než to respektovat. Zbytek neděle a celé pondělí jsme aktivně věnovali zevlingu, hodně jsme toho napovídali, vypili a snědli, jinak nic mimořádného, snad jen za zmínku stojí že v pondělí večer dorazili další 4 Češi, takže pondělní povídání a popíjení se změnilo v takovou malou českou párty, ale nic velkého. Na úterý ráno jsme měli zabukované auto a plán zněl jasně, objet ostrov Savai a jít se na všechno podívat. Marťa, Adél a Klára se k Nám připojili, takže jsme vyrazili v pěti. Navštívili jsme kráter, vodopády, jeskyně, blowholes, krásné pláže prakticky bez lidí, zažili nejlepší šnorchlování na Samoe, kdy kolem nás plavali hejna tisíců ryb různých barev, odstínů a druhů. Dali jsme si  malou procházku korunami stromů, plavání se želvami, italskou pizzu v samoánské restauraci, kokosy, piva, banány, lávové pole, horko, déšť,  a zkrátka vše co Samoa nabídla a po třech dnech jsme byli zpátky v Lanu. Další dva dny jsem zasvětili nicnedělání s tím že v pátek večer jsme na pozvání šéfové z autopůjčovny a  současně hotelu kde se půjčovna nacházela vyrazili na další samoánský kulturní večer, který ale bohužel nestál za řeč  tak Vás s ním nudit asi ani nebudu.  Nicméně na poslední večer a noc na Samoe jsme se přestěhovali právě do tohohle hotelu, jelikož hotel byl kousek od terminálu trajektu a pro nás to bylo logisticky výhodné v rámci nedělní cesty zpátky na ostrov Upolu resp. na letiště. No a taky jsme si chtěli vyzkoušet ten život těch lidí z hotelu, kde je klimatizace, bazén, a další píčovinky které Vás sice šťastnější neučinní, a ze Samou mají kromě přístupu samoánských zaměstnanců pramálo společného a myslím že vypadají stejně všude na světě, ale zkusit se má všechno, a užili jsme si to naplno. A co víc docela nás to i bavilo a tak jsme si nedělní celodenní čekání na letadlo  rozhodli ukrátit v nejdražším a nejlepším resortu na Samoe, vzhledem k jeho poloze blízko letiště to byla i vlastně jedniná možnost kde strávit poslední den. Vstup zdarma, taxik stál pár korun, a pak už jen, bazény, umělé pláže, umělé ostrůvky, bary, hospody, kavárny. No a když už tam jste tak šup na bar, který je přímo v bazénu, šup k večeři langustu. Peněženky řvali, srdce plesalo, chuťová pohárky měli vánoce a čas na Samoe se blížil svému konci.  Let ze Samoy byl,  jak už je na Samoe zvykem o tři hodiny opožděn, takže jsme si pobyt ještě protáhli čekáním na letišti, nicméně bude na co vzpomínat, díky Samoo. J Zpět do Aucklandu jsme přiletěli ve tři hodiny ráno, rozloučili se s holkama za pár hodin už jsme byli v letadle směr Austrálie vstříc novým výzvám a novým poznáním.
I Samoa má co nabídnout západním turistům :-)



Cesta do středu země

Šéfová z Lana s dcerou Joalen, a neznámou samoánkou


Na báru viď

Pivo nemají špatné jen to tam rychle teplá
 
Lano, bez komentáře



Lano, domov pro všechny poutníky, nechali jsme tam památku tak snad nezapomenou