expr:class='"loading" + data:blog.mobileClass'>

pondělí 7. října 2013

Za blbost se platí, aneb co Nás nás nezabije to nás posílí

Sydney, Austrálie, 5.10. 2103

Vzpomínáte na klokany na konci posledního blogu? No, já je pak ještě chvilku pronásledoval, vzbudil jsem kvůli tomu i Evičku, ale už jsme žádnýho nepotkali, ale pronásledovali jsme je na boso, takže když jsme ráno viděli to množství hoven kolem auta, měli jsme důkaz, že klokani spali s náma, a že jsme pár hoven vymázli. Tak to jen tak úvodem...
Australské cesty bývají celkem zajímavé

Whiteheaven beach
Naše předsevzetí z uplynulé noci se nám nečekaně podařilo naplnit a v sedm ráno jsme vyrazili ukrojit kus z naší cesty, Evička řídila a já se kochal. Vyjeli jsme z Townsville a přes Ayr a Bowen cca po 300km jsme dorazili do místa zvaného Airlie Beach.  Krásné město, krásné pláže, ale času málo, lehká procházka a šup na loď která nás přes Hamilton Island dopravila na ostrov Whitesunday, konkrétně na Whiteheaven beach. Očekávání, které jsme měli před příjezdem na tuhle pláž se celkem naplnila. Písek sice nezářil tak jako na plakátech a letácích, ale byl nádherně jemný, něco jako hladká mouka, voda krásně modrá a teplá, něco jako kafe a my si těch pár hodin na téhle známé 6km dlouhé pláže užili. Večeře na lodi byla pak příjemnou tečkou za dnem, který teda zdaleka nekončil, jelikož můj plán byl ještě ten den urazit  770km z Airlie beach do Bundabergu. Ve dvě v noci jsme zaparkoval auto na parkovišti v Miriam Vale cca. 100km před cílem, měl jsem toho dost, do Bundabergu chybělo necelých 100km, což jsme věděli, že můžeme zvládnout ráno.

Středa ráno, po snídani návštěva Bundabergu, kde byl náš hlavní cíl destilérka, která vyrábí stejnojmenný rum. Rum se prodává prakticky po celé Austrálii a na Novém Zélandu jsme v jeho společnosti strávili také nejeden večer. Bylo to zajímavé a jak by řekl Novic, je potřeba tyhle věci navštěvovat. Dva panáky dle vlastního výběru na závěr prohlídky nás trošku přibrzdili v čase odjezdu, ale rumíček je rumíček.

Z Bundabergu jsme urazili 121 km a zastavili v místě zvaném Hervey Bay, v tuto dobu zde v okolí, hlavně v té části, kde je moře tráví čas velryby, které v těchto teplých vodách přivádějí na svět nové velrybátka, takže cíl byl jasný. Vzhledem k tomu, že už bylo k večeru, se lov velryb přesunul na druhý den. Prošli jsme město, dali nějaké pívo a šli brzo spát, měli jsme trošku deficit z předešlé noci. Ráno nám bohužel na všech informačních místech bylo zděleno, že vzhledem k silnému věru dneska a nejspíše následující tři dny, nevyjede na moře žádná z lodí. Takže smůla. Změna plánu na návštěvu Fraser islandu, který je prakticky celý z písku a nachází se na něm spousta dalších zajímavých věcí, byla teda nabíledni, ale tentokrát druhé bohužel, jelikož na Fraser island se můžete dostat s nějakou společností, nabízející jedno až tří denní výlet za slušnej balík peněz a nebo sami, když máte 4kolku auťák a nebo sami, když máte chuť si to dát pěšky, ale potřebujete na to čas min. celý den a nebo spíš dva. My nesplňovali ani jednu z těchto podmínek, takže třetí změna plánu, projít město, které nabízelo krásné molo, botanické zahrady, aqua parky atd. takže zábava pro chudé, ale nenudili jsme se. Odpoledne přesun na Sunshine coast, kde už začíná ráj pro surfaře.

Byla středa večer, my měli před sebou poslední den, tedy čtvrtek s tím, že v pátek musíme vrátit auto do 14hod. v Brisbane .Čtvrtek jsme tedy měli napilno, ráno jsme navštívili aquarium na Sunshine coastu, aby jsme konečně viděli Nema, tedy Clownfishe, jelikož se nám to na volném moři nepoštěstilo. Nema jsme viděli plus další stovky druhů ryb a navíc show s tuleni, která byla famózní, valili jsme oči, když jsme viděli co tyhle tvorové dokážou, znali jsme je jen ze Zélandských pláží, kde se válejí, smrdí a nic moc nedělají, ale tady nás překvapili. Poté jsme navštívili místo zvané Big pineapple, je to místo kde pěstují ananasy s obřím trhem a velkým umělým ananasem, sloužícím jako muzeum a rozhledna. A na závěr australská zoo, která je zasvěcená Stevovi Irwinovi, který před pár lety zahynul při natáčení pod vodou, a před tím se proslavil jako lovec krokodýlů, ochránce zvířat a byl ikonou této Zoo, kde mají mimo jiné arénu sloužící na show s krokodýli velikosti asi jako fotbalový stadion v Budějkách. Více na http://www.australiazoo.com.au/about-us/the-irwins/ kdyby vás to zajímalo třebas. No přespali jsme, jak je našim zvykem, na parkovišti ve společnosti dvou místních staříků, kteří tráví podzim svého života cestováním po Austrálii. Prodali dům, koupili obytné auto a vypadali happy. Hustýýý. Ale je pravda, že lidi tady takhle žijou a na Zélandu jakbysmet.

Aréna v Zoo
No nic, je pátek ráno, valíme po dálnici posledních 70km směr Brisbane letiště, kde máme v plánu nechat v úschovně bágly, dojet do města, vrátit ve dvě auto. Strávit odpoledne prohlídkou Brisbane a na osmou zpět na letiště, kde máme zaplacený éro směr Sydney. A teď přátelé kamarádi velké finále, parkujeme káru, já jen tak pro jistotu čekuju letenky, jestli nám sedí časy a k mému překvapení časy sedí, ale datum ne. Letenka na 26. 9., dnes máme 27. 9. a den vrácení auta 26. 9. a dnes máme 27. 9. úúúaaaaa. Letenky i booking auta jsem dělal cca před dvěma měsíci a celou dobu jsme žil v domnění, že jsem to udělal na 27.9.  i jsme to všude tak říkal a dodnes nevím, kde jsme udělal chybu. No nicméně, letadlo samozřejmě v tahu, když jsme tu o den déle a na smlouvě o zapůjčení auta největším písmem, rudě zvýrazněné, nejvyšší možné penále, když auto vrátíte v jiný den nebo na jiném místě, cca 1200 australských dolarů. No nálada na bodu mrazu, mě v hlavě jeli myšlenky, co všechno jsme mohli za ty peníze zmáknout jiného, ale což za blbost se platí. Narychlo se snažím sehnat novou letenku, pokud možno levnou, schováváme bágly do úschovny dle plánu, jedem natankovat a vysát auto, jelikož další penále pak máte za vrácení špinavého auta či auta s prázdnou nádrží a jedem tedy auto vrátit s vědomím, že to bude stát 2krát tolik, co jeho půjčení. Trošku stresík na mě doléhá, takže ještě nakupíme pár malých chybiček a už se šinu do recepce autopůjčovny v Brisbane. Kde na mě se širokým úsměvem už z dálky volám paní aaaa o den pozdě a ptá se, jestli jsme v pohodě a dodává, že jsou rádi, že jsme tu. No, zpočátku to na mě působí, že si ze mě dělá prdel, a když pak řekne, že mě musí nechat zaplatit jeden den navíc, plus pojištění cca dohromady 80 dolarů a tímto bude vyřízené, padá mi brada a velký kámen nevim odkud. Vítejte v Austrálii, paní dále nabízí pomoc s čímkoliv a má o nás starosti jak maminka. Poté zběžně čekuje káru, bere si klíčky a v zápětí mi odešle mail, jestli jsme byli spokojeni se službami. :-)

Díky Jucy káro
 No nechápal jsem nic. Sumasumárum nás tedy tahle chyba stála jen ty nové letenky a vlastně jsme si o den prodloužili cestování. Život je krásný. Do Sydney jsme nakonec přiletěli kolem 6té večer, vzhledem k tomu, že už jsme na Brisbane neměli náladu a nejlevnější letenky byly na 4tou odpoledne. V Sydney jsme se přemístili metrem z letiště na Bondy Junction, kde nám poskytl azyl na pár dní Tom s Ivčou, které jsme potkali na Zélandu. Koupili jsme nějaké pivka a do noci klábosili, kdo co a kde zažil. Byl to příjemný první večer v Sydney, který tak načal náš plánovaný půlroční pobyt tady... Sééééé jůůůůůů.


Relax:-)

A tyhle sympaťáci jsou Iva a Tom