Zmaten a ztracen v Sydney

31.10.2013, Sydney, Austrálie

Je mi smutno, dvě unesené dívky v Pakistánu odříkávají poslední vůli do kamery a prosí českou vládu o pomoc. Pomoc, která by měla být na top úrovni v rámci politiky  mezinárodních vztahů, diplomacie, vyjednávání, top úroveň se v této situaci vyžaduje i od pana prezidenta a možná i nějakého profesionálního zásahu jednotek rychlého nasazení, nevím. Složek a spolupráce, která by měla fungovat napříč všech zúčastněných, je v tomto případě, dle mého laického odhadu, dost. No jenže máme prezidenta, kterého jsme si zvolili sami a teď zakládáme iniciativy, facebookové profily a jiné vychytávky, které nesou název ,,Stydím se za svého prezidenta". Máme po volbách do poslanecké sněmovny, ve kterých jsme si zvolili vítěze. Vítěze, který má teď nejvíc starostí, jak si rozdělit posty, kanceláře, auta a jiné. A jedem zase Sobotka na hrad, Hašek lže tak ať visí, ale vždyť jsme si je sami zvolili. Vím, že demokratická volba je vždycky volbou takovou, že vítěz není ten, kterého by chtěla většina, pana Zemana volilo milion a půl lidí myslím a to z 8 milionů voličů znamená nějakých slabých 20 procent občanů . Nepamatuji si tyto čísla přesně, ale dá se to někde vygooglit a bude to podobné. Obdobná čísla budou sedět i na poslední volby do poslanecké sněmovny, k tomu musíme ještě přicíst volební účast pod 60 procent a jsme tam, kde jsme. Ale kde je pak ta většina, co po každé volbě reptá a dosáhne vzácné shody.

Po tomhle co vidím, mě strašně trápí vidět někoho, kdo prosí o pomoc a né  pomoc ledajakou, prosí o pomoc při záchraně života a prosí o pomoc právě tyto lidi, za které se teď všichni hromadně stydíme. Komentáře ke dvěma slečnám, které se vydali na cestu, na kterou se vydali, jsou vesměs takové, že neměli nikam jezdit, že si za to můžou samy atd. Brečím znova. Na Novém Zélandu byla před rokem znásilněna a zavražděna jiná slečna z České Republiky, co byste teď poradili všem, co chtějí na Zéland? Že nemají nikam jezdit nejspíš. Slečna byla na špatném místě. ve špatnou dobu, stejně jako holky teď v Pakistánu, může se to stát kdekoliv, komukoliv, na tomhle místě zvaném Svět. Tím, že v Evropě zbouráme mešity a vyženeme muslimy, tím holkám asi taky nepomůžeme. Zlojědů, jak by řekl p. Karel Janeček, je všude dost a špatné věci se budou dít pořád, to je mi jasné i přes mou naivitu, ale chtěl bych mít pocit, že pro naše bezpečí, záchranu, či snad jen pro náš spokojenej život, pracujeme všichni společně a velí tomu lidé, kteří vědí, co dělají a za které se nemusíme stydět a jsou to profesionálové na svých místech. Námitka, že takový lidé nejsou, je v tomto případě lichá. Za dva roky v zahraničí musím říct, že sledovat Čechy v konfrontaci s ostatními národy, je boží. Patříme k nejpracovitějším, nejpořádnějším, nejdůvtipnějším národům. Je to sice jen můj názor, ale myslím, že je podpořen zkušenostmi, je sice trochu zkreslen tím že jsme sám Čech, ale vyvrátit mi ho nikdo nemůže. Je jasné, že Češi v zahraničí si prošli něčím, co lidé kteří tuhle zkušenost nemají, nemuseli podstupovat, ale i přesto si myslím, že podobní Češi, které já jsme potkal na cestách, musejí žít i u nás doma.

Nevím přesně, co chci říct, ale jen mi teď přijde divné psát o tom, jak se máme skvěle, jak máme novou práci, a jak se nám celkem daří. Nevím přesně proč teď jakože TEĎ, ale zkrátka na mě dolehla tíha toho všeho a přes veškerou snahu se od toho odprostit, mi to nejde. Další věc co mi leží na srdci je, že když mám slabou chvilku a zasteskne se mi po domově a v rozhovoru s někým z Čech si postesknu, že bych jel domů, tak odpověď je vždy stejná...,,Nejezdi sem, stojí to tu za hovno" snad kromě mé mamky, tohle slyším ze všech stran. Co to sakra je? Stojí to tam za hovno? A kde to stojí za víc? A proč tam tedy všichni žijou, když je svoboda? Proč nemakáme na tom, aby to tam stálo za více?  Mám milion otázek na tohle téma, ale asi zůstanou nezodpovězené. Tohle mi může napsat někdo, kdo mě nesnáší a očividně mě tam nechce, snad Vás není moc, anebo někdo, kdo poznal, že jinde to stojí za více a jeho názor bude podpořen zkušeností větší než 14 ti denní dovolenou  v zahraničí. Jinak mi prosím pište, přijeď zpět přes všechno co se tu děje špatného, je tu krásně a máme to tu moc rádi a každý den se to zlepšuje, protože na tom makáme a začínáme před svým vlastním prahem, vždycky.

V Sydney žije 5milionů lidí ze všech koutů světa pohromadě a dokáží se respektovat, dokonce se dokáží spolu jen taky nezávazně bavit v metru, v buse, ve výtahu, kdekoliv a dokonce se u toho smějí jeden na druhého. Samozřejmě někdy mě otázka "Jak se máš?" leze krkem, ale je přece hezčí, vyměnit si s někým pár slov o hovně, plus úsměv než jen mlčet a tvářit se jak vrah. Tyhle prkotiny pak utvářejí celkovou atmosféru společnosti a třeba i tyhle prkotiny vedou k tomu, že se jednou nebudeme muset stydět za námi zvolené orgány, které nás reprezentují  a budeme se moci spolehnout na jejich pomoc.

Good Luck:-) sééééjůůů

Facebook

17.10.2013 Sydney, Austrálie 

Předvolební čas v  české kotlině zaplnil všechny informační servery které čtu volebními tématy a vzhledem k mému handicapu který mi neumožnuje se voleb účastnit jsem ukončil svoje vzdělávání v této oblasti. Zaujal mě ale článek od pana Hnízdila a nedá mi to nezačít tenhle blog právě tím. Nevím jestli je v tom nějaká úplná novinka to asi úplně ne, ale je to pěkně zformulováno a řečeno  facebookovým slengem se mi to prostě líbí. Navíc mám podobný názor jako autor. Jde o názor na vrcholové sportovce a článek se pak dotýká témat s tím spojených. Pocházím z rodiny kde si náš pán táta myslel že z nás udělá vrcholové sportovce, takže toto téma je mi blízké. U mě tedy pro nedostatek talentu změnil názor a nakonec jsme měl být vrcholový kytarista, později trumpetista a nakonec manažer. Od všeho jsem teď na hony vzdálen, ale mám tak nějak pocit že žiju super život, takže snad se něco povedlo. Můj bratr to měl vzhledem k talentu který byl o poznání daleko víc na jeho straně právě o to  poznání těžší, ale vrcholový sportovec z něj taky není, bránil se tomu tak dlouho až z něj byl dospělý muž a otec to vzdal i u něj.

Odkaz na článek je pod citací můžete si to přečíst pak celé pokud jste tak již neučinili dříve.

,,Každý si v mládí rád zahraje fotbal nebo hokej. Pak dospívá, sportuje rád dál, ale začne se věnovat vzdělání, profesi, rodině. Vrcholový fotbalista nebo hokejista si ale musí uchovat hravost i v dospělosti. Zamrzne ve vývoji, má sice obrovskou postavu, ale mentalitu dítěte. To se promítá i do jeho osobního života: hraje si s autíčky (nakupuje drahá, rychlá auta), hraje si s panenkami (střídá modelky), hraje na automatech, po turnajích ho provází maminka. Protože nic jiného, než si hrát, neumí, snaží se ve vrcholovém sportu udržet za každou cenu. Když už to nejde, chce po státu, aby se o něj postaral, vždyť přece vybojoval tolik medailí! Pláče jako malé děcko.“

http://rungo.idnes.cz/jan-hnizdil-a-komplexni-medicina-daw-/behani.aspx?c=A131014_100901_behani_fro

Co se týče facebookového slengu, o kterém jsem se zmínil na začátku a facebooku jako takového, je tam těch předvolebních názorů a rad koho a proč volit snad ještě víc než na idnes a lidovkách dohromady. Pravda záleží asi na skladbě vašich facebookových přátel. Ale proč se vracím k facebooku, no odpověď jednoduchá jak facka. (Nemám o čem psát J)

A teď vážně téma facebook je vážné přece. Ze všech špatných závislostí které mám a není jich málo, bych se nejvíc chtěl zbavit té závislosti právě na facebooku. Nejsem asi ve stadiu, že bych potřeboval léčebnu, ale už jen to bezmyšlenkové zapnutí facebooku kdykoliv je možnost....uaaa děs. Je ale samozřejmě jasné že v tom nejsem sám  což je na jednu stranu dobré protože kdykoliv to zapnu je tam vždycky ještě někdo s kým můžu pokecat. Ale na stranu druhou těch závisláků, těch promarněných hodin, těch nažvaněnejch hovadin.Hrůza, ale dost hrůz a  zpátky k pozitivům. Můžu vidět spousty fotek ze svateb, promocí, nově narozených dětí většiny svých kamarádů. Můžu dokonce vidět fotky co měl kdo ten den k večeři. No úžasný jako bych byl doma. U Vás doma. Samozřejmě když mám fotky které chci aby viděla moje rodina a kamarádi rád je taky nahraju. Co  rodina a kamarádi, já chci aby je viděl každej a pak netrpělivě čekuju komu se to bude líbít. Zatím nejsme ve stádiu těch fotek večeří, ale bojím se že to přijde, a až jednou nahraju fotku toho co jsem nechal na záchodě po velké potřebě bude už asi čas se léčit. No nic zatím pořád mám dost výmluv proč ten facebook mít, pořád tu ještě nebylo hovno, takže se nic nemění, ale budu si s tou myšlenkou hrát a třeba se to někam posune, protože jak už vím není nic lepšího než vyjít ven a doopravdy říct TO SE MI LÍBÍ... jo a abych nezapomněl kdyby nebyl facebook pravděpodobně by tyhle moje žvejky četla jen mamka.  Díky mami.

No a co nového v Sydney.  Podle posledních zpráv z našich bankovních účtů musíme začít hledat práci. Lehce jsme tedy začali  před pár dny a docela se nám zadařilo vzhledem k tomu že Evička je teď v práci a já jdu zítra ráno tak by to nemělo být těžké něco najít. Ještě to asi nebudu popisovat do detailů, ale budou z nás pekaři, nebo barmani, nebo něco úplně jiného. Přemýšlíme i o postech vyšších, ale to by asi v mém případě znamenalo shodit dredy a to zatím nevím jestli se mi úplně chce, no uvidíme až na to přijde teda jestli přijde. Třeba se k tomu Australani postaví dobře. Nebo teda postaví se k tomu určitě lépe než by tomu bylo v ČR, ale i tady je to mírný handicap, pokud teda je vaše startovní pozice stejná jako moje. A moje pozice je taková že legálně vzhledem k studentským vízům mohu pracovat 20 hodin týdně, hledám práci na půl roku, angličtinu nemám jako rodilý australan a priorita je pro mě škola. No a s těmahla dispozime hledejte práci. Takže i když se mi někdo ozve, když zrovna usiluji  o lepší job, což se mi občas i ozvou díky né uplně blbému životopisu, zdráhám se to dotáhnout dokonce. A pořád ještě asi nejsem v zahraničí tak dlouho abych se zbavil toho navyklého podceňování a nedostatku sebedůvěry, což jsem si přivezl nevím odkud.  No jasný výmluvy,kecy prdy beďary a tak dál. No uvidíme jak to dopadne,buď poznáme nové řemeslo, nebo se ostříháme a koupíme oblek. Kdo ví:

Co se týče školy psali jsme písemku:-) Těšil jsem se až tohle napíšu, baví mě říkat a psát ty věty co jsem dlouho neříkal a nepsal. Jakože sejdeme se před školou, musím udělat domácí úkol, zítra píšem atd. Je to dobrý fakt že jo. Což se celkem pozitivně projevuje na tom že docela studujeme a nějaké pokroky děláme takže good. Samozřejmě s prací přijde i ztráta většiny volného času a poklesne studijní morálka. Navíc v době kdy jsme bez příjmu tak nějak jedem úsporný režim, který končí první výplatou, což vede k dalšímu poklesu studijní morálky, ale snad to nebude tak hrozné. Oba víme proč tu jsme a za čím jdeme, takže jsme si jistý že nebudeme zbytek volného času trávit na výletech, plážích či dokonce snad v hospodách.

No školu jako takovou a její hodnocení znovu odkládám jelikož se to pořád může převážit na jakoukoliv stranu. Ale přikládám odkaz na stránky školy tak jukněte jestli budete mít chuť. Ten sympaťák v tom úvodním videu je můj učitel.

http://elsis.edu.au/

Seee juuuuu