expr:class='"loading" + data:blog.mobileClass'>

pondělí 26. srpna 2013

Žijeme v nádherné době


New Zealand, Ashburton, 26. 8. 2011

Žijeme v nádherné době, zní v refrénu jedné z novějších písní z dílny Michala Horáčka, píseň pak začíná slovy: ,,Dočasně bytem na mizině, trvale hlášen v rozpacích, usilovně a neúčinně vytírám z očí vlhký sníh a já mám rázem novou hymnu. :-) U mě se ty hymny střídají celkem rychle, takže brzy to bude jiná, ale tahle songa mě teď bere.  Každopádně žijeme v nádherné době a jediné co mě poslední dobou děsí je, jak všechno utíká strašlivým a nezadržitelným tempem. Minulý týden jsem ani nestačil v pondělí pozdravit a teď je pondělí večer a já můžu pozdravit tak leda tenhle týden, než mi zase uteče.

Žijeme v nádherné době recitace:   http://www.youtube.com/watch?v=qxTRF8gNfdc

Mytí před prodejem
Sobotní prodej auta je pro nás pak událostí minulého týdne, prodal jsem ho lehce pod cenou, ale o jednu velkou starost méně.Takže UFFFFF:-) Prodali jsme ho za 5 minut dvanáct a scénář, že ho tu budeme muset nechat a řešit prodej z Austrálie, začínal být čím dál reálnější. Nakonec se ozval, člověk na kterého jsme čekali a auto tak nějak po kiwácku koupil. Po kiwácku myslím to, že si ho projel asi 300m, pak mi řekl, jak je to super auto, jak se mu moc líbí, pozval nás na kafe, pokecali jsme, pak mi předal prachy v obálce, já jemu klíče a bylo. To, že se usmíval, na nic se nevyptával, z ničeho nás nepodezříval a nepochyboval o ničem, co jsem mu o autě řekl, je to proč to tu mám tak rád. Prodej a nákup auta na Zélandu: vyhledáte na trademe.co.nz, v novinách nebo někde, kde jsou inzeráty, kontaktujete prodávajícího, auto se Vám líbí, zaplatíte, zajdete spolu na poštu, vyplníte na jednostránkový formulář Vaše jméno a adresu, jeho jméno a adresu a poznávací značku auta, zaplatíte deset zélandských dolarů a auto je Vaše. Nemusíte tam chodit ani spolu stačí, když tam zajde prodávající, napíše, že auto prodal tomu a tomu a pak tam zajde kupující a potvrdí, že ho koupil. Těch deset dolarů platí kupující. Poté, každý půl rok platíte něco jako povinné ručení a každý půl rok musíte na technickou. Ručení vyřídíte na poště za minutu a technická, kterou jsem absolvoval 4krát, je pak otázkou 20 min. Easy. Nevím, jak to je s nákupem nových vozů, či nákup vozů z bazaru, ale myslím, že to bude fungovat ještě jednodušeji. No a takhle je to tu se vším, většinou jeden formulář šup na poštu a je to hotový. Samozřejmě, když žádáte o víza nebo se chcete stát rezidentem, či občanem, tak to je pak už jiná liga, co se týče administrativy a kroků, které od Vás očekávají, ale tam se ta administrativa dá asi pochopit. Teď jsem zrovna četl, že zamítli prodloužit víza týpkovi, který byl prý moc tlustý, což je trošku diskutabilní rozhodnutí, ale oni to zdůvodňují tím, že tady chtějí jen ty cizince, co nebudou moc zatěžovat jejich zdravotnictví, nu budiž. A ze své zkušenosti musím potvrdit, že zdravotní prohlídka pro udělení pracovního víza, je celkem důkladná, ale zase já byl rád, je dobré občas jít sám se sebou na technickou. Tady k tomu mě ještě napadá. Nedávno jsem četl různé srovnání zemí na světě a zjistil jsem, že 30 procent populace na Novém Zélandu trpí obezitou, což je ale jeden z mála ukazatelů, kterým se Zéland nemůže moc chlubit. To, že patří mezi nejlepší státy, co se týče kvality a úrovně života, jsem věděl, ale když jsem srovnával Českou republiku a Zéland tak jsem narazil na zajímavé věci. Nejvíc mě zaujalo, že Nový Zéland patří mezi země, kde lineárně, už dlouho řadu let, ubývají kuřáci a cca do 50 ti let by už tu neměl být ani jeden. Statisticky vzato, samozřejmě. Ale prevence je tu obrovská a ceny tabáku a výrobků z něj jsou extrémně vysoké a lineárně se zvětšují každý rok, takže tomu i skoro věřím. To, že v České republice kouří každý třetí, mě nepřekvapilo, ale v Čechách zase lineárně ubývají lidé věřící nebo spíš lidé, kteří se hlásí k nějaké víře. Já byl vždycky nevěřící Tomáš, i když do kostela jsem občas zašel, ale mám v téhle otázce sám nejasno, takže nevím moc, co tenhle ukazatel znamená nebo může znamenat.

No, vraťme se k událostem minulého týdne. Druhá událost týdne je náš účet za elektřinu, nevím kolik se teď platí v ČR, a ani bych to neměl přepočítávat, jelikož tady je vše trošku jinak, co se příjmů a výdajů týče, ale když to převedu tak normální účet za elektřinu v domácnosti v jaké my žijeme, v domě jakém žijeme a s tím, že je teď zima, je cca 3200 Kč za měsíc a hádejte, kolik přišlo nám za srpen, cca 17000 Kč :-) jupííí jej. No pořád doufáme, že je něco špatně a že se vše vysvětlí, když ne, tak to holt zatáhneme a za týden na Samoe v teple se tomu možná i zasmějeme. Dál už o tom nechci přemýšlet, jsem pak akorát nasranej :-)

Zrovna dopili flašku vodky a nejvíc na kaši vypadám já :-)
 No a k těm veselejším věcem, v sobotu po prodeji auta, jsme navštívili naše drahé české přátele v Christchurch, byli jsme pozváni na oběd, bylo to moc výborné, nejlepší samozřejmě brambory, jelikož ty jsem loupal já :-) A velkej dík všem klukům z Christchurch, speciálně Michalovi, který nám teď na týden půjčil auto a hezky se o nás postaral:-) Evička se s klukama přes den hezky opila, já jsem si splnil povinnosti řidiče a večer se opil s Brianem v Ashburtonu. Takže poslední víkend na Zélandu jak má být. No a před námi posledních 5 dnů na Novém Zélandu, já ještě dva dny máknu, možná si pojedeme zalyžovat, možná někam ještě na malý výlet a v pátek 6:30 odlétáme:-ú na Samoúúúúú, Sííí jůůůůůů
Láska na první pohled
Díky Majkle, díky Jaruško :-)




Loučení s oceánem

A takhle se baví mladí kiwiové