Holub jede, ale troška pomalu a líně hlavně co se týče blogerských aktivit. Zase na druhou stranu skoro dvouměsíční pauza tady na blogu pomohla nahromadit zážitky, pocity a připravit plány na další bytí, jelikož čas tady v Sydney se pomalu naplňuje. Ale pěkně pomalu, do Nového roku jsme vstoupili střízlivý což bohužel platilo jen pro první den, poté se nám podařilo tři dny pít a propít se až do prvního dne školy, která začala v pondělí 5.1. Nastoupili jsme na přípravný kurz na FCE zkoušku. K našemu překvapení tedy trošku očekávanému do třídy kde je pár Brazilců, Maďarka, Polka, Japonka, 2 Slováci a 7 Čecháčků teda včetně mě a Evičky. No nakonec to není tak hrozné, pár lidí odpadlo a my ze země České jsme se naučili komunikovat mezi sebou anglicky a na závěrečnou zkoušku jdu jen já s mojí milovanou, takže good. Učitel sympaťák a konečně úroveň kde jsem pořád za vola což mě baví, protože mám prostor a motivaci se zlepšovat, i když moje lenost tomu brání jak může. No každopádně závěrečná zkouška za kterou jsme vyplázli 300 AUD každý, se bude konat 13 a 14.3 takže můžete držet palec.
Náplň našich týdnů je tedy škola, a práce. Já jsem byl jak už jsem naznačoval někdy v předposledním blogu z jedné práce odejit. Byl jsem z toho trošku smutný, jelikož mi zůstali pracovní věci na otázku jestli jsem pořád členem týmu jsem nedostal odpověď ale směnu už jsem taky žádnou nedostal, takže to padák asi byl. No každopádně mi zůstali moje stěhovací, uklízecí a zahrádkářské aktivity a v druhé restauraci jsem kromě kuchyně dostal prostor i na place takže jsem žádnou další práci nějak usilovně nehledal. Uskromnil jsem svoje požadavky na minimum, přestal kouřit a holdovat alkoholu, objevil koníčky za které se nemusí platit a pořád jsem schopnej něco ušetřit a navíc mám spoustu volného času. Sám Nechápu :-) Evička si vede o poznání lépe v pracovním nasazení a odměnou jí bylo za prvé lepší finanční ohodnocení a za druhé nabídka na sponzor víza, což je tady v Sydney velkorysá nabídka po které nejeden krajan a stejně tak zástupci jiných národnosti silně touží. Nechal jsem rozhodnutí na Evičce. Ve zkratce by to znamenalo, že by jsme zůstali tady v Austrálii déle a kdyby jsme zůstali o dva roky déle, dostali by jsme rezidenci. Evička by ale v tomhle systému musela pracovat celé dva roky na tom samém místě, já bych jako partner na partnerské víza mohl dělat cokoliv kdekoli. Rozhodnutí nakonec bylo, že když bude Evička bude moci letět domů na pár týdnů v měsíci dubnu či květnu vzhledem k očekávanému přírůstku do Kalianko Family to byl její hlavní požadavek, tak zůstaneme. No jenže člověk míní a život mění a po zjištění podmínek, finančních nákladů a přehodnocení naších plánů jsme se rozhodli nezůstat. Místo toho jsme úspěšně požádali o víza do Kanady, které zatím nemáme, ale je to na dobré cestě.
No vidíte dva měsíce ve dvou odstavcích, tak aby i zaneprázdněné mamky na mateřských a těžce pracující otcové v českých luzích a hájích neztráceli toliko svůj drahocenný čas četbou tohoto prostého blogu, který Vám vnutím přes facebook :-) Aby jste to blbě nepochopili, měl jsem pár reakcí že když něco napíšu tak to není úplně blbý ale někdy moc dlouhý, jinak já jsem moc rád za každého čtenáře :-)
Co říct závěrem. 16.3 se přesouvám do Tasmánie, kde strávím měsíc prací pro mého bývalého Novozélandského zaměstnavatele, který má v Tasmánii pobočku své firmy. Doufám tedy, že nejenom prací ale že budu mít dostatek příležitosti tento Australský ostrovní stát prozkoumat. Evička zůstává v Sydney kde se opět setkáme 13.4 a odkud odletíme na Asia trip, který započneme 14.4 v Singaporu uaaa jak já se těším :-) Nové země, nové impulsy, nové kultury, nové zážitky, nový přátelé a snad i více nových blogů.
Síííííííí jůůůůů sůůůůn.
