TJ Burke and Dexter Rutecki

Canmore, Alberta, 17.02.2017

    TJ a Dexter to byli moji dva hlavní hrdinové dětství. Nebo spíše toho teenagerského věku. Tyhle dva jsou hrdinové filmu Osudný svah v Aspenu, neboli Aspen  Extreme chcete - li. Film vyšel v roce 1993 a já se k němu mohl dostat tak kolem roku 1998 což jsem byl v osmé třídě základní školy. Je to film o dvou floutcích které přestane bavit jejich ordinérní městský  život tak dají výpověď v práci nasednou do dodávky a vyrazí do Aspenu stát se lyžařskými instruktory. Film se pak trošku zamotává znáte to holky, drogy, sex a rock and roll, ale mě nadchla ta možnost sebrat se a jet a to že taková možnost vůbec existuje a že ji má vlastně každý to mě fascinovalo.  Žít v dodávce cestovat, pracovat a lyžovat atd. Myslím že jsme si tohle nesl a pořád nějakým způsobem nesu v sobě. VHSku s tímhle filmem bych možná ještě pořád někde našel, ale jednak ji není na čem přehrát a jednak si myslím že ta páska už byla hodně opotřebená, viděl jsme ten film nesčetně krát.

    Tehdy jsme měli tu možnost sjíždět sjezdovku v mém rodném městě Nýrsku skoro každý den po škole s mým kamarádem Michalem. Jízda stála korunu, takže za bůra pět jízd a domů. K lístku jste dostali dvoumetrové lano které mělo na jednom konci ocelový háček a na druhém konci tak 30- ti centimetrové dřívko. Vlek jako takový bylo vlastně jen ocelové lano na které jste se zahákli tím ocelovým háčkem pomalu jste napínali lano a současně jste si dali dřívko mezi nohy a když jste tenhle postup udělali dostatečně dobře vyvezli jste se nahoru. Nahoře na hoře jste se pak odhákovali cuknutím za lano, poté jste si lano uvázali kolem pasu a už jste fičeli dolů. Jak jsem přitom všem stíhal ještě držet hůlky už si nepamatuju.

   Co si ale pamatuji je jak jsme pilovali styl lyžování aby jsme jezdili stejně jako TJ a Dexter. Nohy u sebe a pěkné synchronizované obloučky jeden jako druhý. Samozřejmě jsme si u toho představovali jak jsme jeden Dexter a druhý TJ a hádali se který je který. Samozřejmě že jsme u toho snili jak budeme žít v dodávce v Americe a pracovat jako instruktoři. No a samozřejmě že se to skoro všechno s menšími čí většími odchylkami stalo. Když teď sedím v knihovně uprostřed kanadských rockie mountains, uvědomuji si že vlastně žiji to o čem jsme snil. Mám za sebou život v dodávce, nejsme tedy lyžařský instruktor i když bych asi už mohl být. Nelyžoval jsme tedy ještě v Aspenu, ale  na mnoha nejúžasnějších místech Severní Ameriky ano a další a další podobnosti.Tzv. drobná paralela by tu byla. Tak si dejte pozor o čem sníte pravděpodobně se to splní.

Zima

15.02.2017

Zima v Kanadě

Už jsem si asi zvykl a mám zimu tak nějak rád. Navíc když se vrátím o nějakých 20 let zpátky tak se mi zobrazí krásná vzpomínka jak jsme jako žák Základní školy v Nýrsku při výtvarné výchově namaloval obrázek zimy a lyžování když zadané téma bylo ideální rodinná  dovolená nebo tak nějak podobně. A nemyslím si že jsem v tom věku kalkuloval s tím že všichni ostatní budou malovat léto a pláže a moře, takže ze zimou budu jedinečný i když moje výtvarné schopnosti nejsou až tak jedinečné. Na druhou stranu jsme do svých 20ti let žádné moře ani pláže neviděl zato sníh jsme znal celkem dobře a měl jsem jo rád... takže jsme winter person už odmala. A to bývaly v Čechách zimy....:-)

Letošní zima je z těch tří dosud poznaných zim v Kanadě asi ta nejtužší. Začátkem listopadu začalo mrznout a asi vyjma pár dnu okolo Vánoc mrzlo 6 týdnu kdy si troufám říct že průměrná teplota byla okolo -20.  Až na dva lehce omrzlé prsty na nohou které cítím do dneška a asi už budu cítit navěky, mám rád vše co tyhle mrazy přinášejí. Mám rád když napadne čerstvý sníh. Mám rád to vše bílé, čisté a krásné. Myslím že sníh dokonce absorbuje hluk, jelikož pokaždé když napadne zdá se mi že vše tak krásně utichne. Objeví se nové zvuky chroupání sněhu pokaždé když na něj došlápnete, škrábající zvuky škrabek škrábajíc každé ráno automobilové skla. Lopaty a hrabla drnčí o asfalt no symfonie. Někdy si i přivstanu nechám auto autem a jdu do práce nebo jen tak někam pěšky jen abych tohle všechno mohl nasát plnýma doušky. Když si k tomu všemu přidáte ranní východ slunce který se v tohle zimním období děje kolem krásné lehce vstávatelné osmé hodiny je to balzám...