Sydney, Tasmania and bye

16.4.2014, Singapore

Přátelé, kamarádi konečně se dal Holub opět do pohybu a zase jede:-) Právě se nacházím v hotelovém pokoji v Singaporu ve čtvrti Geylang, je to malá místnost se smradlavým záchodem a čímsi co připomíná sprchu vylepšená o to, že nemá okna:-) Ale internet je tu vysokorychlostní tudíž jsem tu po nocích dokoukal všechny případy i hotely, které Vás teď pár měsíců bavili v Česku. A teď se ještě pokusím popsat minulé 4 týdny,  které jsem strávil v Tasmánii, kde sice byli okna a voňavý záchod se sprchou, ale internet to ani náhodou, jo jiný kraj jiný mrav.

No možná začnu ještě o jeden týden zpět, což byl můj poslední týden v Sydney a byl ve znamení příprav na absolvování zkoušky FCE, která se konala ve čtvrtek a pátek, byl ve znamení balení, které se konalo celý týden, byl ve znamení vyhazování mých věcí které se nevešli, což je pro mě vždycky velmi bolestivé a emocionální a byl ve znamení loučení se s přáteli, samozřejmě. Což je někdy ještě více emocionálně vyjeté (ano vyjeté zdá se mi to lepší než vypjaté)  než to loučení se se starým tričkem. Evička se musela pakovat též, jelikož naše bydlení bylo už tak dost drahé a nemělo cenu aby to platila sama byť jen měsíc. Jen pro Vaši představu, jeden pokoj pro dva v domě se čtyřmi spolubydlícími v Sydney, konkrétně v Darling Harboru nás stál měsíčně 27000 Kč přibližně s kurzem 1:18. Samozřejmě tu neberete 50 Kč na hodinu, takže nic nesrovnávám zkrátka jen pro tu představu, dá se  bydlet dráž i levněji a pochopitelně i jinde nebo s více nebo s méně lidmi. Záleží na každém.

 Tento poslední týden jsme také navštívili restauraci na Sydney Tower Eye, kde jsem si vyzvedli výhru z fotografické soutěže, kde teda nešlo o fotku jako takovou ale o to kdo to umí líp s facebookem, ale tento příběh už znáte. Každopádně večeře zde byla úžasná, restaurace se otáčí o 360 stupňů takže se Vám naskytne překrásný výhled na Sydney, ochutnant můžete vše od krokodýla přes klokana až po ústřice a vzhledem k tomu že je to ve formě rautu můžete se tam najíst co hrdlo ráčí, což jsme také udělali. Chtěl bych v tomhle místě poděkovat agentuře Studygate, nejen za tuhle hezkou cenu, ale i za jejich přístup ke všem našim požadavkům a dotazům, a to po celou dobu našeho pobytu. Moje první zkušenost s agenturou při mé první zahraniční misi před x lety byla hrozná a tehdy jsem si řekl nikdy více, ale do Austrálie jiná cesta nevedla a jsem rád že Studygate nebo li Australiexpert trošku upravila moje mínění o agenturách. Takže děkuji za sebe i Evičku a přeji hodně dalších spokojených klientů. (píší to dobrovolně a nemám za to ani kačku):-)

Okolí Launcestonu

No a tím pro mě story s názvem Sydney končí, loučím se s Evičkou a odlétám do Tasmánie konkrétně do Launcestonu strávit svůj poslední australský měsíc.  Cíl je jasný vidět co nejvíc a ještě při tom vydělat nějaký dolar, jelikož jsem letím díky možnosti pracovat pro tu samou firmu pro kterou jsme pracoval na Novém Zélandu. Na letišti mě vítá místní šéf s kterým jsme se potkali už na Zélandu a nejlepší kámoši jsme zrovna nebyli, ale jsem rád za to že tu vůbec můžu  být, jsem rád že mě vyzvedl a jsem rád že u něj můžu bydlet takže moje předsevzetí je jasné budu se snažit a usmívat jak jen to půjde. Přiletěl jsem v neděli ráno, odvezli jsme batoh domů poté dojeli nakoupit jelikož dům se nacházel v odlehlé oblasti prakticky v lese a nakupuje se jednou týdně. Dům dřevěný, bez topení klasicky jak na Zélandu a co jsem ještě opomenul je zima, začíná podzim a Tasmánie je přece jen položené už dost na jihu, takže po 8 měsících prakticky v tropech je pro mě místních 17 stupňů prakticky zmrazujících. V noci teploty klesali k 7 stupňům a v domě mohlo být kolem 10 takže příprava na cestu do Nepálu ideální.

Tohle je bohužel pouze foto z netu

Morgan se jmenuje ten chlapík kde bydlím a který šéfuje téhle Tasmánské poboččce se vrátil z Nepálu před pár týdny, tudíž je plný zážitku a vypráví a vypráví,  což jsem rád, a navíc jsme vyprávění spojili s malým trekem po okolí taže je to vlastně super neděle. No a od pondělí do soboty klasické Zélandská resp. Tasmánské pracovní nasazení to znamená min. pracovní doba do 7AM do 7PM v mým případě i déle jelikož jsme závislej na tom kdy pojede domů Morgan. Rozdíl mezi Zélandem a Austrálií je v tom  že tam jako na Zélandu makají tyhle dlouhý dny bez příplatků a nějakých zvláštních ocenění za to v Austrálii máte pracovní dobu 38hod týdně každá další hodina je za 1.5 násobku toho co máte na hodinu a když máte více než 38 hod a jdete o víkendu máte svoje hodinové ocenění krát dva. Ani v jedné zemi ale nikdo neremcá lidé jsou rádi že mají práci, svým způsobem si ji váží a prostě makají. Nevím čím jsem si to na Zélandu zasloužil, ale dostal jsem vyšší pracovní ohodnocení než místní kluci, takže taky neremcám :-) 70 hodin týdně týdně vás sice unaví ale i přesto v neděli v den volna vyrážíme na první tasmanský výlet, měním Morgana za Richarda, což je můj spolupracovník. Richard je hodně ukecanej, spostu věcí co říká nejsou nejspíš pravda, ale srdce má na správném místě. Je to takový klasický tasmánský chlapílk 40 let, 4 možná více dětí, druhá manželka, a všude byl i když ve skutečnosti asi nebyl nikde, ale to neva. Výlet byl super viděl jsem co jsem chtěl vidět a zlatý hřeb..... viděli jsme Platypuse nebo-li ptakopyska ve volné přírodě, šetřil jsem si fotku až na blog a měla být právě teď a tady, ale nebude jelikož včera nám umřel hardisk a zatím je to ve fázi že data zpět nedostaneme. Ale o tom někdy příště.

Takže tak nějak...:-)

Druhý týden, klasický tzn, pondělí až sobota 70 pracovních hodin zbytek spánek, a přichází neděle, kdy vzrážíme z Richardem na závody Australské série V8 super car, radši bych jel do přírody, ale koupil mi lístek a říkal že to musím vidět tak mu věřím a beru to jako dobrou příležitost k focení. Závody jako takové nemůžu nějak hodnotit, auto je pro mě v současné době něco co mi pomůže překonat vzdálenost mezi bodem A a B a to je vše a když pak jezdí auta celej den dokola tak nevím jak to hodnotit, každopádně jsem celej den fotil, ochutnal nějaký local speciality a bylo hezky slunečno a teplo takže super.


Další týden si krátím o jeden pracovní den a vyrážím s Morganem a jeho přítelkyní strávit víkend trekováním v Tasman National Park. Jedem z Launcestonu přes celou Tasmánii se spoustou hezkých zastávek a 4 hodinový trek je potom zlatý hřeb dne. Trek vede při pobřeží v podstatě nahoru a dolu a otvírá spoustu krásných výhledů na oceán, pláže, skály atd.  Stromy jsou  po cestě převážne eukalypty, které svýmy vlastnostmi způsobují hodně australských požárů, jeden z nich již pod kontrolou a v malém rozsahu jsme měli možnost vidět. Řeky nejsou tak bujaré jak na Zélandu, a jezera byť nejsou tak krásně modrá jako Zélandská mají takové jiné zvláštní kouzlo. Zkrátka bych ty země nesrovnával každá má něco a kromě podnebí si nejsou zase až tak podobná jak mi někdo kdysi před tím tvrdil. No nic zpátky na trek, večer strávíme ubytováni v jednom z místních hostelů, kde u večeře Morganova přítelkyně vybalí zprávu že musí ráno zpět do práce, takže žádný další trek, buď cesta zpět a nebo se nechám vysadit v Hobartu a domů to nějak dostopuju. Vzhledem k tomu že mi večer zachutná místní pivečko a ráno se peru s opicí spokojím se s krátkou zastávkou v Hobartu a valím domů autem s mými hostiteli. V Launcestonu jsme zpět vzhledem k brzkému vstáváni kolem desáté hodiny a celý den před námi.  Nastěstí Morgana trápí svědomí že dvoudenní výlet byl jednodenní a tak sednem do auta a za odpoledne objedem snad celou sverpozápadní část Tasmánie. Je to sice den v autě ale jsem za to rád viděl jsem toho spousty.

Poslední týden je v práci busy takže tam strávím i poslední tasmánský den což je sobota a z práce jedu prakticky rovnou na letiště a letím zpět do Sydney strávit poslední noc před cestou do |Asie. Co říct o Tasmánii závěrem: Konečně jsem měl tu čest být v kontaktu s rodilými Australany což je v Sydney prakticky nemožné. A lidé jsou to věru hodní, trošku na mě občas působili tak jakoby neupraveně či možná až špinavě, ale tak už to asi na malém ostrově chodí. Nejhorší zážitek, byla bohužel jedna noc kterou jsem strávil u dobrosrdečného Richarda, který žije prakticky v chatrči což by až tak nevadilo, ale bordel který doma má je jen  pro silné povahy, nejdivnější na tom je že má 4 děti a manželku. Děti žijí tedy u své matky což není manželka Richarda, ale stejně tam nějaký čas tráví a věřte mi viděl jsem dost a spal na hodně místech ale tohle jak říkají klasici TO NECHCEŠ. 6 piv před spaním mi pomohlo usnout ale probudil jsem se kolem 4té ráno a už neusnul a jen nasával smrad z cigaret, plísní a nevím čeho všeho, poslouchal pobíhající posumy na střeše a pozoroval stíny pavouků na oknech. K tomuhle chci ješte dotat že byť Richard pracuje celý život v továrně, tak na zahradě má subaru impreza wrx sti, suzuki hayabuse 1300 plus další auta a vychytávky, a tím chci říct že to není o penězích ptotože kdo v Austrálii pracuje má se dobře, ale o určitém životním stylu, který je na každém. Mezi bestovky z Tasmánie patří určitě Platypus ve volné přírodě, a dva překrásné treky, takže jestli se ještě někdy naskytne příležitost kouknu do Tasmánie znovu.


Sééééé jůůůůůů....súúúún:-)