Jestli dovolíte.....: Je čas udělat dětem papa

New Zealand, Ashburton, 13. 8. 2013

Holub jede, 4 dny v kuse od pátku do pondělí pod vlivem. Ano, je to tady. Ne, nestává se ze mě alkoholik, ale čas odletu se blíží, letenky jsou koupené, vše snad dobře naplánované a my se musíme začít loučit, balit, vyhazovat, prodávat, darovat atd. První část toho všeho se udála tenhle víkend.

Pátek: Poslední zápas interclub série ve squashi třetí divize, poté pár pivek se spoluhráči. Zapíjeli jsme čtvrté místo, což je trošku za očekáváním, ale pořád dobré, vzhledem k účasti 15 ti týmu. A vzhledem k tomu, že jsme všechny důležité bitvy s týmy, které se umístily nad námi, prohráli, je to pro nás spravedlivé umístění.

V sobotu hlavní část loučení, jak jinak než ve společenské místnosti klubu Celtic Squash Ashburton, kde jsme si napřed pinkli squashovou 4hru, což pro mě byla premiéra. I přes to, že to nějakou úroveň mělo, je celkem úspěch, že jsme se na tom kurtu nezranili, přece jen 4hra ve squashi je 4hra ve squashi:-) No a pak dorazili celkem všichni pozvaní felové z práce, z Asburtonu, z Christchurch, ze společných bydlení, ze společných akcí a zkrátka všichni, které tady známe. Počáteční rozpaky způsobené mixem kiwi lidí a sejkonopíků, squashařů a nesquashařů a způsobené asi i tím, že se moc lidí navzájem neznalo, se za pomoci určité dávky alkoholu, povedlo rozehnat a akce rozlučka se povedla:-) Zlomený nos, ztracené bunda, pár šavlí před vchodem, podlaha na kurtu kompletně bílá od jakéhosi pudru, mi ráno úspěšnost akce potvrdily.

V neděli společný oběd s Jakubem, Jakubem, Jakubem, Lůcou, Agi, Kájou, Majklem, Dalíkem, Briaenem, Arianou a samozřejmě mojí Evičkou u Nás doma na mě působil tak krásně a pozitivně, že jsem věděl, že smutek způsobený tím až všichni odjedou, musím nějak otupit. K otupení postačily zbytky ze spíže, pár pivek, rum a cider:-)

Pondělí ani nevím, jak jsem to v práci mohl přežít a už vůbec nevím, jak jsem ráno vstal, ale než jsem to všechno zjistil, byl večer a seděli jsme s Evičkou, Lůcou a Kubou v Methwenu. V Methwenu v hospodě samozřejmě. Určitě to nebyl náš poslední společný večer v životě, ale poslední na Zélandu určitě, jelikož Jakub si dneska odletěl do Thajska plnit sny :-), Lůca se odstěhovala do Methwenu a my odlétáme 30. 8., tak už se tady zkrátka nesejdeme. Ale těším se na brzké setkání v Sydney a pak na další a další kdekoliv na Světě.

Jo a ten Jakub v tom Thajsku medituje v klášteře.

No a Nás čeká posledních 17 dní na Zélandu a ještě se párkrát budeme někde loučit tak snad nám to játra prominou.

Síííí jůůůůůůůůůů