Dušek v Austrálii

5.3.2014, Sydney, Austrálie

Tak jsem včera s  Evičkou díky jejímu pozvání navštívil představení Jaroslava Duška a opět jsme byl obohacen :-) a zároveň jsme se hezky pobavil. Navíc návštěvy kulturních zařízení za 2.5 roku v cizině jsou u mě na čísle 5. Tady v Sydney bylo samozřejmě nezbytné navštívit Opera House, kde jsme zhlédli taneční divadlo v rámci místního divadelního festivalu, na operu jako takovou ještě asi nemáme koule a teď tedy představení Jaroslava Duška hrané pro nás Čechoslováčky nejenom v Sydney, ale po prakticky po celé Austrálii. Představení 4 DOHODY jsem viděl v Čechách 2 krát, DVD s tímto záznamem asi 100  krát a hlasový záznam jsme slyšel nesčetněkrát. Jednou jsem coby zaměstnanec Kulturního centra v Českých Budějovicích měl možnost uvidět i trošku pod pokličku organizace těchto představení. Došlo tam myslím k malé finanční rozepři s panem Duškem, ale vše se zdárně vyřešilo, a dneska vím že i pan Dušek z něčeho musí žít. Dřív jsem si myslel, že je to Anděl živ jen ze světla a vzduchu.:-)

Představení mělo standardní průběh, samozřejmě v jádru se stejným sdělením vylepšené o pár věcí, které jsou vždycky jiné či nové, a které já s povděkem kvituji vzhledem k tomu, že to znám nazpaměť. Pan Dušek přidal pár veselých historek z cest po Austrálii a bylo veselo. V této veselé atmosféře by se asi dalo přehlídnout, že jeden mikrofon, který ještě špatně drží na hlavě a nutí stále pana Duška si ho přidržovat či upravovat, je pro dva herce na jevišti málo. Pro dva herce málo tím mám na mysli, že když chtěl Duškovo kolega Pjér La Šéz zapět, musel mu pan Dušek předat svůj mikrofón a zase obráceně, no co, nevadilo to samotným aktérům, co by to vadilo nám. Navíc zorganizovat turné českého herce po Austrálii není asi prdel, takže chápu, že na prkotiny jako jsou dva mikrofony se dá lehce zapomenout. Co teda nechápu a co trošku rušilo mě a moje stoprocentní soustředění  na průběh, bylo neustále cinkání skleniček z baru který se nacházel  přímo v sále. Což to, že to vadí mě, na to asi sere pes, ale myslím, že ty dva pány na pódium to rušilo také. Za takový projev velké neúcty, mám pak to, že když začal Pjér La Šéz zpívat a Dušek zmizel ze scény, odebrala se nemalá část publika rovnou k baru se veselit, byť na tohle veselí byla vyhrazena dlooouuuhá přestávka. Nedivím se, že k poslední písní musel Dušek La Šéze přemlouvat. No to, že tam bylo pár jedinců, jak se tak po malajsijsky říká nakaší a rušili průběh rádoby vtipnými výkřiky, to už asi patří ke koloritu, nevím tedy přesně k jakému, ale k nějakému určitě.

Což mě ale zaujalo nejvíce, byla diskuse na závěr. Ta je vždycky jiná a většinou zábavná, i když pár otázek, které na Duška míří, jsou vzhledem k jeho osobě vždycky stejné. No a dotaz na který jsem čekal, ten přišel jako první: ,,Jaký je rozdíl mezi lidmi v Austrálii a lidmi v Čechách?" A všichni očekávají odpověď která bude znít tak, jak všichni chtějí, aby zněla a obhájí všem jejich rozhodnutí žít v Austrálii nebo je učiní něčím privilegovaným, že Austrálii navštívili a chvíli tu jakoby tak žili. Odpověď, ta očekávaná myslím zní nějak takhle: ,,Jo Australané ty jsou usměvavý, milý, ve všem ochotně pomůžou a navíc jsou bohatí. Za to ty Češi pořád nasraný, arogantní a navíc chudý jak kostelní myši." To že samozřejmě pan Dušek žijící v souznění s galaxiemi a vesmírem nemůže takhle odpověď, bylo jasné. Věděl jsem, že takhle neodpoví, ale sám jsme čekal jak odpoví. A nakonec to bylo prostinké, jsme prostě stejní lidé žijící na stejné zemi, byli jsme vhozeni na nějaké místo do nějaké kultury a s tou jsme pak vyrostli a osvojili si její návyky. Jsou lidé dobří i zlí tady i tam vlastně všude jsou to pořád jedni a ty samí lidé.... bílí, černí, žlutí, ale pořád lidé,... se šátkem, na boso, v čepici, v sukni, pořád lidé... tady i tam i jinde. No takhle jsem to aspoň pochopil nebo takhle to už delší dobu chápu já...To že jsou Australané milí a více se usmívají, to je asi pravda a žije se v tohle prostředí krásně. Horší je když si pak dají pár piv a vzbudí se u nich touhy bojovníků, to je pak o zábavu postaráno. Poslední městská vyhláška, či jak se to tady přesně jmenuje, vydaná před pár dny upravuje otevírací dobu obchodů s alkoholem do 10pm a do klubu vás nepustí po 1:30am, když budete v tuto dobu uvnitř budou Vám nalévat do 3:00am jedná se tedy aspoň jak chápu o centrum Sydney, takže když chcete pít déle máte možnost vyrazit za město:-) Vyhláška vznikla, proto že město si nebylo schopno poradit s vrůstajícím násilím v ulicích města v ranních hodinách. Jestli je tohle řešení, kdo ví? Nedávno jsme shlédl dokument Australského novináře s názvem: Dumb, Drunk and Racist? (Hloupý, ožralý a rasistický?) k vidění na youtube a tento dokument taky stojí za to a můžete zde vidět ty milé a usměvavé Australany. Jak by řekl děda, všude je chleba o dvou kůrkách, takže krajané vezměte si růžové brýle příště i na cestu do Čech a třeba to pak bude ta Vaše země zaslíbená.

Češi jsou nejpracovitější národ, co jsem poznal a já jsem toho jasným důkazem :-) Vylezete z kanceláří, z vysokých škol, z tepla domova, přímo do toho světa plného krásy a bohatství. Ale teprve až tam zjistíte, že ten každodenní boj o práci a střechu nad hlavou, není taková legrace. Vezmete každou práci, aspoň ze začátku a děláte jí na plno, možná ještě více než naplno, když Vám někdo nabídne hodiny navíc, či přesčasy jste přímo šťastný a nikdy neodmítnete a makáte a makáte...Samozřejmě je tu nesrovnatelně vyšší finanční motivace v porovnání, ale záleží v jakém porovnání samozřejmě. Do toho se pouštět nebudu, každopádně doufám, že si tento pracovní elán a nasazení přivezu jednou domu a doufám, že se to podaří i více Čecháčkům.


Je to dlouhý já vím, ale ještě mám na srdci jednu zkušenost, která trošku ukazuje, jak fungují různé systémy v zemích, které jsme měl tu čest zatím poznat. V rámci vyřizování víz do Kanady, jsme podstoupili proces žádostí o vydání výpisu z rejstříku trestu. Potřebujeme výpis z rejstříku trestů ze zemí, kde jsme žili více než 6 měsíců. To pro nás znamená Nový Zéland, Austrálie a samozřejmě Čechy. Začnu s výpisem z Čech. Jak všichni možná nevíte v Sydney je Česká ambasáda, tudíž se dá požádat přímo tam. Zabrousil jsme na web, pročetl si ho a zjistil, že můžu požádat online a že mi to pak poštou pošlou, jelikož jsme chtěl ušetřit za poštovné a nikdy jsem na žádné ambasádě nebyl odeslal jsem email s dotazem jestli můžu navštívit ambasádu osobně, odpověď přišla záhy, že samozřejmě můžu, a že jsou informace o osobní návštěvě na webu. Bylo to trošku jako, že jsem debil, že jsem si to tam nepřečetl na tom webu, ale to byla pravda, jelikož jsme na ten web čuměl několik minut a přehlídl jsem to, takže jsme asi malinko natvrdlej.. Návštěva ambasády mě zklamala, jelikož tam byla dvě okénka v malé místnosti a toť vše a to se vůbec neslučovalo s mojí představou ambasády. Nicméně, slečna za přepážkou milá a za 28AUD jsme měli výpis za deset minut v angličtině a ke vší naší spokojenosti. Jediná kaňka na to se vynořila za pár dní kdy mi začali chodit s ambasády jakési newslettery, o které jsem nežádal, ale asi byli nějak v tom poplatku nebo nevím. Přejdeme k australské žádosti, tady by si člověk řekl, že to bude nejlehčí přece jen jsem v Austrálii fyzicky přítomen. Zajdu na federální policii a tam mi napíšou papír a je to. Na federální policii nakonec šla Evička a dozvěděla se, že musí požádat online byť je tam teď přítomna. Požádali jsme tedy. Evička obdržela dopis snad do týdne, ale ten můj se někde toulá a nikdo neví kde. Po asi dvou týdnech zdlouhavé emailové korespondence dospěli k názoru, že se mi pokusí odeslat nový dopis s výpisem ještě jednou. Před tím si tedy vyžádali trojnásobné potvrzení mojí adresy. No nicméně výpis stále nemám, ale jsem chudší o 40 AUD a za pár dní odjíždím, což mě teď činí mírně nervozním, jelikož bych si výpis vezl rád s sebou. No a na závěr Zéland, kde to šlo samozřejmě jen přes online žádost, ve které já jsem chyboval, na chybu jsme byl záhy upozorněn, rychle jsme jí opravil za což mi bylo poděkováno a do 5 ti dnů přistál ve schránce dopis s výpisem a za další dva dny ještě jeden co kdyby asi náhodou a to vše zadarmo:-) No a co si z toho vzít, systémy jsou různé v různých zemích, ale nejvíc chyb jsme udělal já sám, takže asi je dobré vždy začínat a u sebe a počítat s tím, že všude jsou lidé co chybují stejně či více či méně než já.

Lazy Bitch.....

21.2.2014. Sydney, Austrálie

Holub jede, ale troška pomalu a líně hlavně co se týče blogerských aktivit. Zase na druhou stranu skoro dvouměsíční pauza tady na blogu pomohla nahromadit zážitky, pocity a připravit plány na další bytí, jelikož čas tady v Sydney se pomalu naplňuje. Ale pěkně pomalu, do Nového roku jsme vstoupili střízlivý což bohužel platilo jen pro první den, poté se nám podařilo tři dny pít a propít se až do prvního dne školy, která začala v pondělí 5.1. Nastoupili jsme na přípravný kurz na FCE zkoušku. K našemu překvapení tedy trošku očekávanému do třídy kde je pár Brazilců, Maďarka, Polka, Japonka, 2 Slováci a 7 Čecháčků teda včetně mě a Evičky. No nakonec to není tak hrozné, pár lidí odpadlo a my ze země České jsme se naučili komunikovat mezi sebou anglicky a na závěrečnou zkoušku jdu jen já s mojí milovanou, takže good. Učitel sympaťák a konečně úroveň kde jsem pořád za vola což mě baví, protože mám prostor a motivaci se zlepšovat, i když moje lenost tomu brání jak může. No každopádně závěrečná zkouška za kterou jsme vyplázli 300 AUD každý, se bude konat 13 a 14.3 takže můžete držet palec.

Náplň našich týdnů je tedy škola, a práce. Já jsem byl jak už jsem naznačoval někdy v předposledním blogu z jedné práce odejit. Byl jsem z toho trošku smutný, jelikož mi zůstali pracovní věci na otázku jestli jsem pořád členem týmu jsem nedostal odpověď ale směnu už jsem taky žádnou nedostal, takže to padák asi byl. No každopádně mi zůstali moje stěhovací, uklízecí a zahrádkářské aktivity a v druhé restauraci jsem kromě kuchyně dostal prostor i na place takže jsem žádnou další práci nějak usilovně nehledal. Uskromnil jsem svoje požadavky na minimum, přestal kouřit a holdovat alkoholu, objevil koníčky za které se nemusí platit a pořád jsem schopnej něco ušetřit a navíc mám spoustu volného času. Sám Nechápu :-) Evička si vede o poznání lépe v pracovním nasazení a odměnou jí bylo za prvé lepší finanční ohodnocení a za druhé nabídka na sponzor víza, což je tady v Sydney velkorysá nabídka po které nejeden krajan a stejně tak zástupci jiných národnosti silně touží. Nechal jsem rozhodnutí na Evičce. Ve zkratce by to znamenalo, že by jsme zůstali tady v Austrálii déle a kdyby jsme zůstali o dva roky déle, dostali by jsme rezidenci. Evička by ale v tomhle systému musela pracovat celé dva roky na tom samém místě, já bych jako partner na partnerské víza mohl dělat cokoliv kdekoli. Rozhodnutí nakonec bylo, že když bude Evička bude moci letět domů na pár týdnů v měsíci dubnu či květnu vzhledem k očekávanému přírůstku do Kalianko Family to byl její hlavní požadavek, tak zůstaneme. No jenže člověk míní a život mění a po zjištění podmínek, finančních nákladů a přehodnocení naších plánů jsme se rozhodli nezůstat. Místo toho jsme úspěšně požádali o víza do Kanady, které zatím nemáme, ale je to na dobré cestě.

No vidíte dva měsíce ve dvou odstavcích, tak aby i zaneprázdněné mamky na mateřských  a těžce pracující otcové v českých luzích a hájích neztráceli toliko svůj drahocenný čas četbou tohoto prostého blogu, který Vám vnutím přes facebook :-) Aby jste to blbě nepochopili, měl jsem pár reakcí že když něco napíšu tak to není úplně blbý ale někdy moc dlouhý, jinak já jsem moc rád za každého čtenáře :-)

Co říct závěrem. 16.3 se přesouvám do Tasmánie, kde strávím měsíc prací pro mého bývalého Novozélandského zaměstnavatele, který má v Tasmánii pobočku své firmy. Doufám tedy, že nejenom prací ale že budu mít dostatek příležitosti tento Australský ostrovní stát prozkoumat. Evička zůstává v Sydney kde se opět setkáme 13.4 a odkud odletíme na Asia trip, který započneme 14.4 v Singaporu uaaa jak já se těším :-) Nové země, nové impulsy, nové kultury, nové zážitky, nový přátelé a snad i více nových blogů.

Síííííííí jůůůůů sůůůůn.