5.3.2014, Sydney, Austrálie
Tak jsem včera s Evičkou díky jejímu pozvání navštívil představení Jaroslava Duška a opět jsme byl obohacen :-) a zároveň jsme se hezky pobavil. Navíc návštěvy kulturních zařízení za 2.5 roku v cizině jsou u mě na čísle 5. Tady v Sydney bylo samozřejmě nezbytné navštívit Opera House, kde jsme zhlédli taneční divadlo v rámci místního divadelního festivalu, na operu jako takovou ještě asi nemáme koule a teď tedy představení Jaroslava Duška hrané pro nás Čechoslováčky nejenom v Sydney, ale po prakticky po celé Austrálii. Představení 4 DOHODY jsem viděl v Čechách 2 krát, DVD s tímto záznamem asi 100 krát a hlasový záznam jsme slyšel nesčetněkrát. Jednou jsem coby zaměstnanec Kulturního centra v Českých Budějovicích měl možnost uvidět i trošku pod pokličku organizace těchto představení. Došlo tam myslím k malé finanční rozepři s panem Duškem, ale vše se zdárně vyřešilo, a dneska vím že i pan Dušek z něčeho musí žít. Dřív jsem si myslel, že je to Anděl živ jen ze světla a vzduchu.:-)
Představení mělo standardní průběh, samozřejmě v jádru se stejným sdělením vylepšené o pár věcí, které jsou vždycky jiné či nové, a které já s povděkem kvituji vzhledem k tomu, že to znám nazpaměť. Pan Dušek přidal pár veselých historek z cest po Austrálii a bylo veselo. V této veselé atmosféře by se asi dalo přehlídnout, že jeden mikrofon, který ještě špatně drží na hlavě a nutí stále pana Duška si ho přidržovat či upravovat, je pro dva herce na jevišti málo. Pro dva herce málo tím mám na mysli, že když chtěl Duškovo kolega Pjér La Šéz zapět, musel mu pan Dušek předat svůj mikrofón a zase obráceně, no co, nevadilo to samotným aktérům, co by to vadilo nám. Navíc zorganizovat turné českého herce po Austrálii není asi prdel, takže chápu, že na prkotiny jako jsou dva mikrofony se dá lehce zapomenout. Co teda nechápu a co trošku rušilo mě a moje stoprocentní soustředění na průběh, bylo neustále cinkání skleniček z baru který se nacházel přímo v sále. Což to, že to vadí mě, na to asi sere pes, ale myslím, že ty dva pány na pódium to rušilo také. Za takový projev velké neúcty, mám pak to, že když začal Pjér La Šéz zpívat a Dušek zmizel ze scény, odebrala se nemalá část publika rovnou k baru se veselit, byť na tohle veselí byla vyhrazena dlooouuuhá přestávka. Nedivím se, že k poslední písní musel Dušek La Šéze přemlouvat. No to, že tam bylo pár jedinců, jak se tak po malajsijsky říká nakaší a rušili průběh rádoby vtipnými výkřiky, to už asi patří ke koloritu, nevím tedy přesně k jakému, ale k nějakému určitě.
Což mě ale zaujalo nejvíce, byla diskuse na závěr. Ta je vždycky jiná a většinou zábavná, i když pár otázek, které na Duška míří, jsou vzhledem k jeho osobě vždycky stejné. No a dotaz na který jsem čekal, ten přišel jako první: ,,Jaký je rozdíl mezi lidmi v Austrálii a lidmi v Čechách?" A všichni očekávají odpověď která bude znít tak, jak všichni chtějí, aby zněla a obhájí všem jejich rozhodnutí žít v Austrálii nebo je učiní něčím privilegovaným, že Austrálii navštívili a chvíli tu jakoby tak žili. Odpověď, ta očekávaná myslím zní nějak takhle: ,,Jo Australané ty jsou usměvavý, milý, ve všem ochotně pomůžou a navíc jsou bohatí. Za to ty Češi pořád nasraný, arogantní a navíc chudý jak kostelní myši." To že samozřejmě pan Dušek žijící v souznění s galaxiemi a vesmírem nemůže takhle odpověď, bylo jasné. Věděl jsem, že takhle neodpoví, ale sám jsme čekal jak odpoví. A nakonec to bylo prostinké, jsme prostě stejní lidé žijící na stejné zemi, byli jsme vhozeni na nějaké místo do nějaké kultury a s tou jsme pak vyrostli a osvojili si její návyky. Jsou lidé dobří i zlí tady i tam vlastně všude jsou to pořád jedni a ty samí lidé.... bílí, černí, žlutí, ale pořád lidé,... se šátkem, na boso, v čepici, v sukni, pořád lidé... tady i tam i jinde. No takhle jsem to aspoň pochopil nebo takhle to už delší dobu chápu já...To že jsou Australané milí a více se usmívají, to je asi pravda a žije se v tohle prostředí krásně. Horší je když si pak dají pár piv a vzbudí se u nich touhy bojovníků, to je pak o zábavu postaráno. Poslední městská vyhláška, či jak se to tady přesně jmenuje, vydaná před pár dny upravuje otevírací dobu obchodů s alkoholem do 10pm a do klubu vás nepustí po 1:30am, když budete v tuto dobu uvnitř budou Vám nalévat do 3:00am jedná se tedy aspoň jak chápu o centrum Sydney, takže když chcete pít déle máte možnost vyrazit za město:-) Vyhláška vznikla, proto že město si nebylo schopno poradit s vrůstajícím násilím v ulicích města v ranních hodinách. Jestli je tohle řešení, kdo ví? Nedávno jsme shlédl dokument Australského novináře s názvem: Dumb, Drunk and Racist? (Hloupý, ožralý a rasistický?) k vidění na youtube a tento dokument taky stojí za to a můžete zde vidět ty milé a usměvavé Australany. Jak by řekl děda, všude je chleba o dvou kůrkách, takže krajané vezměte si růžové brýle příště i na cestu do Čech a třeba to pak bude ta Vaše země zaslíbená.
Češi jsou nejpracovitější národ, co jsem poznal a já jsem toho jasným důkazem :-) Vylezete z kanceláří, z vysokých škol, z tepla domova, přímo do toho světa plného krásy a bohatství. Ale teprve až tam zjistíte, že ten každodenní boj o práci a střechu nad hlavou, není taková legrace. Vezmete každou práci, aspoň ze začátku a děláte jí na plno, možná ještě více než naplno, když Vám někdo nabídne hodiny navíc, či přesčasy jste přímo šťastný a nikdy neodmítnete a makáte a makáte...Samozřejmě je tu nesrovnatelně vyšší finanční motivace v porovnání, ale záleží v jakém porovnání samozřejmě. Do toho se pouštět nebudu, každopádně doufám, že si tento pracovní elán a nasazení přivezu jednou domu a doufám, že se to podaří i více Čecháčkům.
Je to dlouhý já vím, ale ještě mám na srdci jednu zkušenost, která trošku ukazuje, jak fungují různé systémy v zemích, které jsme měl tu čest zatím poznat. V rámci vyřizování víz do Kanady, jsme podstoupili proces žádostí o vydání výpisu z rejstříku trestu. Potřebujeme výpis z rejstříku trestů ze zemí, kde jsme žili více než 6 měsíců. To pro nás znamená Nový Zéland, Austrálie a samozřejmě Čechy. Začnu s výpisem z Čech. Jak všichni možná nevíte v Sydney je Česká ambasáda, tudíž se dá požádat přímo tam. Zabrousil jsme na web, pročetl si ho a zjistil, že můžu požádat online a že mi to pak poštou pošlou, jelikož jsme chtěl ušetřit za poštovné a nikdy jsem na žádné ambasádě nebyl odeslal jsem email s dotazem jestli můžu navštívit ambasádu osobně, odpověď přišla záhy, že samozřejmě můžu, a že jsou informace o osobní návštěvě na webu. Bylo to trošku jako, že jsem debil, že jsem si to tam nepřečetl na tom webu, ale to byla pravda, jelikož jsme na ten web čuměl několik minut a přehlídl jsem to, takže jsme asi malinko natvrdlej.. Návštěva ambasády mě zklamala, jelikož tam byla dvě okénka v malé místnosti a toť vše a to se vůbec neslučovalo s mojí představou ambasády. Nicméně, slečna za přepážkou milá a za 28AUD jsme měli výpis za deset minut v angličtině a ke vší naší spokojenosti. Jediná kaňka na to se vynořila za pár dní kdy mi začali chodit s ambasády jakési newslettery, o které jsem nežádal, ale asi byli nějak v tom poplatku nebo nevím. Přejdeme k australské žádosti, tady by si člověk řekl, že to bude nejlehčí přece jen jsem v Austrálii fyzicky přítomen. Zajdu na federální policii a tam mi napíšou papír a je to. Na federální policii nakonec šla Evička a dozvěděla se, že musí požádat online byť je tam teď přítomna. Požádali jsme tedy. Evička obdržela dopis snad do týdne, ale ten můj se někde toulá a nikdo neví kde. Po asi dvou týdnech zdlouhavé emailové korespondence dospěli k názoru, že se mi pokusí odeslat nový dopis s výpisem ještě jednou. Před tím si tedy vyžádali trojnásobné potvrzení mojí adresy. No nicméně výpis stále nemám, ale jsem chudší o 40 AUD a za pár dní odjíždím, což mě teď činí mírně nervozním, jelikož bych si výpis vezl rád s sebou. No a na závěr Zéland, kde to šlo samozřejmě jen přes online žádost, ve které já jsem chyboval, na chybu jsme byl záhy upozorněn, rychle jsme jí opravil za což mi bylo poděkováno a do 5 ti dnů přistál ve schránce dopis s výpisem a za další dva dny ještě jeden co kdyby asi náhodou a to vše zadarmo:-) No a co si z toho vzít, systémy jsou různé v různých zemích, ale nejvíc chyb jsme udělal já sám, takže asi je dobré vždy začínat a u sebe a počítat s tím, že všude jsou lidé co chybují stejně či více či méně než já.
Žádné komentáře :
Okomentovat