Čechy krásné, Čechy mé

04.01.2015, Canmore, Kanada

Stejně tak jak jsem se přilepil na okénko nad Nepálem abych viděl Mt. Everest tak jsem letěl přilepenej na okénku prakticky celou cestu z Turecka (Turecko bylo moje mezipřistání na cestě z Nepálu) abych zahlídl tu moji rodnou hroudu...Bohužel oblačnost byla proti, ale nad Prahou když jsme trošku klesli mi pilot vše vynahradil  a dvakrát Prahu obkroužil...čistá krása. Byl jsem nadšenej opravdu nadšenej....jsem doma...2,5 roku uteklo jak voda a já jsem zpět tam, kde to vše začalo na Ruzyňském letišti resp. letišti Václava Havla. A nadšení nemizelo. Hned na letišti, kde mě vítala Evička, se nám podařilo ztratit telefon, ale po půlhodince zmateného hledání jsme zašli na letištní informace a telefon tam vyzvedli. Jednoduché jak facka, někdo ho našel tak ho tam odevzdal. Čechy krásné, Čechy mé... Zůstali jsme v Praze dali jsme si pár Plzniček s bráchou v pivnici u Drsnejch ,všude rezonovala čeština, což bylo prvních pár dní nejzvláštnější na celém návratu, v hospodě ,,krásně" zakouřenou, výčepní sázel jedno pivo  za druhým a smažený sýr jsem si nakonec odpustil, i když chuť byla.

Centrum Prahy na druhý den, nádherné počasí, nádherné kulisy a na mě pořád někdo pokřikoval anglicky ať si prý jako něco koupím anebo někam večer zajdu atd. Měl jsem foťák a brejle takže jsem si o to řekl sám, ale trošku jsem byl zpět v Asii. I když v daleko hezčí Asii až teď jsem konečně viděl že Praha je opravdu jedno z nejkrásnějších měst na Světě. Na domluvený rande s otcem jsme přišli o deset minut déle, jelikož jsme se nemohli nabažit Karlova mostu a otec nezklamal. Přivítal mě resp. nás přednáškou o tom, že chodit pozdě je něco neakceptovatelného, a že jemu se to nikdy nestalo. No nic na vysněnému smažáku s hranolky za 65 kaček v centru Prahy to na chuti neubralo a zapil jsem to kofolou, takže gastronomické porno....a to myslím upřímně. Odpoledne cesta busem na Šumavu. Autobus za pár korun s wifi připojením a přímou cestou z Prahy do Klatov bez zastavení, bez rezervací, bez stresů...Čechy krásné, Čechy mé...

Zastavíme se v Bystřici, pozdravím se s Evičky maminkou, která mě vítá rajskou omáčkou s kolínky, po grilovaném kuřeti z jakéhokoliv supermarketu na Světě mým druhým nejoblíbenějším jídlem...trošku se přežeru a poté, díky pro mě neočekávané díře ve schodišti místního paneláčku, neustojím nápor svého batohu na schodech a řítím se dolů. Říkal jsme si, že umřít v Nepálu v horách, nebo při surfování na Zélandu nebo při trekování v Austrálii bude vždycky lepší než doma na gauči v papučích. Na těch schodech jsem si natloukl hodně, bolestí třesoucí se sedřené nohy, ale přebíjí vnitřní smích, že teď jsem byl za ty poslední roky té smrti asi nejblíže ji. A to by byl hodně blbej titulek. Paní Kalianková ihned sepisuje již několikátou stížnost a zároveň prosbu o opravu schodům majiteli domu, kterým jsou České Lesy. Mine se účinkem jako všechny prosby předešlé. Čechy krásné, Čechy mé...

 Spím doma ve své posteli, po těch nespočetně vystřídaných postelích, je to zajímavý pocit. No a začíná to na co jsem se těšil. Navštěvuji příbuzné, známé, kamarády, vyprávím vyprávěnky, cestuji po Čechách, piji, jím, jezdím si na kole je léto je krásně a Česko je úžasná země. Všude kam přijedu mají něco k pití, rum, becherovka, slivovice, medovina a pivo, hodně piva a za pár korunek. Pivo v Čechách je levnější než v jakýkoliv jiný zemí Světa, kterou jsem navštívil. Pivo v Čechách je levnější než pivo v zemích třetího světa. A hlavně tu nejlépe chutná...Čechy krásné, Čechy mé....

Pár týdnů uteče jak voda a já si zabalím batůžek a mířím směr Budějice, můj druhý domov v Česku. Přece jen jsem poslední 2 měsíce nepracoval a tak si zase zkusím brigádku za barem a uvidím jak se vydělává na chlebík v Česku. No a vydělává se stejně  jak před lety což je trošku smutné navíc ten chlebík značně podražil což je ještě smutnější. Ještě že mě ta práce baví a mám ten bar rád. Velkou roli tady asi hraje to že už v téhle době máme letenky směr Kanada, a tak jakékoliv pracovní ambice u mě nehrají žádnou roli. A navíc bohužel začínám mít pocit že už je čas. Je to sice fajn dostávat rady a slýchat poznámky jak dělám dobře, že TAM je určitě lépe, že ty zkušenosti co TAM získám jsou k nezaplacení, a že by TAM taky všichni jeli, kdyby to a kdyby tohle, ale že TAM nakonec všichni přijedou aspoň se podívat. tak ať se mi Tam daří. No po čase je toho na jednoho až dost a to nemluvím o otázkách typu: Proč máš dredy? To by bylo pak na celou jednu kapitolu. Čechy krásné, Čechy mé...

Ještě že dorazil Brian, kouzelný dědeček ze Zélandu, s kterým jsem si střihl 14-ti denní trip po Čechách. Praha, Říp, Lidice, Brno, Lednice,Mikulov, Český Krumlov, České Budějovice, Benešov, Karlovy Vary, Sokolov atd.... Sklípky, restaurace, kavárny...Auta, vlaky, autobusy....Hotely, ubytovny, kamarádi....No kamarádi bylo toho dost a musím říct že cestování po Čechách bylo fajn, Brian byl happy já též. Brian s každým pokecal i bez češtiny a s Brianem každý i bez angličtiny. Jsme jako národ fakt sympaťáci. Škoda jen že to nevíme sami o sobě a pořád se něčím haníme. Čechy krásné, Čechy mé....

A to je asi vše, bylo to krásné léto doma, bylo jiné než jsme si představoval, ale stálo za to. Neměnil bych....


séééééé jůůůůůůů a kdo neskáče není čech.....:-)