Malajsie

1.6.2014, Česká Republika, Nýrsko

Čas letí neúprostně a já už jsme přátelé, kamarádi dojel až domů, přivezl jsme si kromě fůry zážitku také spoustu restů, co se týče mých přihlouplých zápisků na blog, takže je potřeba to dohnat a potěšit Vaše čtenářské střeva. A skončili jsme v Singaporu, takže budeme pokračovat v Malajsii, kam jsme se přesunuli busem a naše první zastávka bylo město zvané Melaka.

Malajsie se nachází v jihovýchodní Asii a skládá se ze dvou částí z nichž jedna leží na jihu Malajského poloostrova a druhá na severu ostrova Borneo. Vzhledem k našemu cestovnímu plánu a časovému limitu jsme navštívili pouze tu část na Malajském poloostrově.(což znamená že se do Malajsie musíme vrátit) V Malajsii žije necelých 30 miliónů obyvatel z nichž nejvyšší podíl přes 50 procent jsou Malajci, dále kolem 30procent Číňané a třetí velkou skupinou jsou Indové. Hlavním náboženstvím je Islám který vyznává více než polovina obyvatel a dále zde najdeme skupiny Budhistů, Hinduistů a v neposlední řadě i Křesťanů. Tahle pestrá směsice obyvatel dokáže žít celkem v klidu pohromadě o čemž jsem se přesvědčili hned v Melace. Melaka byla v minulosti strategickým přístavem a žila zde spousta národů Číňani, Portugalci, Dánové, Holanďané a Angličani a každý přinesl svojí trošku ze své kultury a vy tak můžete vidět širokou a pestrou směsici staveb, kterou zde každý z minulých obyvatel zanechal.

Holandský křesťanský kostel přímo v centru Melaky - typické červené zbarvení

My jsme prohlídku města začali u Křesťanského kostela, který je celý v červený barvě stejně tak radnice, která se nachází v jeho blízkosti a tato barva byla typická pro holandské stavby. Pokračovali jsme k pobřeží, kde jsem mimo jiné objevili model staré portugalské galeony dnes zahrnující muzeum námořnictví a pokračovali jsme ke kostelu sv. Pavla, který se nachází na snad jediném kopečku v

Tuk tuk s lidským pohonem 

Melace a z kterého byl nádherný výhled na západ slunce. Tento kostel  byl pro zajímavost postaven Portugalci, jsou v něm pochovaní Holanďané a jméno mu dali Angličané a já jsem si zde rozmlátil svůj objektiv Canon 50mm f 1,8, takže mám tohle místo taky hned radši. No nic sluníčko zapadlo, takže byl čas na noční projížďku lodí krásným a kupodivu nesmradlavým městským vodním kanálem. Viděli jsme krásný street art, jelikož většina domů v okolí kanálu byla opatřena  obrazem a celkově město je krásně nasvícené a byla to romantika jak se patří. Aby jsme se z té romantiky úplně nezbláznili zakončili jsme dnešní

v reggae baru jménem TUKTUK.

živě z TUK TUK baru ...  https://www.youtube.com/watch?v=Oz8gU9oxAB0&feature=youtu.be

Noční projížďka lodí 

Druhý den časně ráno jsem si zacvičili jógu v jednom z místních budhistických klášterů a hned po lehké snídani jsme si vypůjčili kola a vyrazili otestovat naše schopnosti v asijském provozu, který nemá moc pravidel. Dojeli jsme k oceánu a poté jsme se snažili držet pobřeží až k plovoucí mešitě, která podle

Plovoucí mešita

obrázků stála za to, aby jsme ji navštívili a zvěčnili našimi fotoaparáty na naše paměťové karty. Bohužel byl zrovna odliv, takže plovoucí mešita neplovala, ale i tak byla krásná. Po cestě zpět jsme lehce bloudili čímž jsme přidali k testování také test naší fyzické kondice. Lehce po poledni jsme vrátili bicykly  dali si zasloužený oběd. Volba oběda padla na lokální restauraci kde podávali kuře a rýžové koule a nic vice nic méně, čili jsme si dali kuře a rýžové koule. No a odpoledne jsme obětovali cestě autobusem a přesunuli jsme se opět více na sever a to do hlavního města Malajsie Kuala Lumpuru.

Junie

Kuala Lumpur, hlavní a zároveň největší město Malajsie, kde žije cca 1,7 milionu obyvatel a v celé aglomeraci která nese název Klang Valley je to obyvatel skoro 7 miliónů. Kuala Lumpur je nejrychleji rostoucí region v zemi, co se týče počtu obyvatel a síly ekonomiky. Že to v Kuala Lumpuru roste se můžete přesvědčit na každém kroku a já bych dnešní podobu Kuala Lumpuru připodobnil k jednomu velkému staveništi, staví se obchodní domy, kancelářské budovy, nová nadzemní vlaková doprava, nové nádraží zkrátka se doslova staví všude, což se nejvíce odráží na zácpách na pozemních komunikacích. Ale hlavní náš důvod, proč jsme v Kuala Lumpuru, je proto aby jsme se potkali s kamarádkou Junie, kterou známe  ze Zélandu a která díky své osobnosti, nekonečnému úsměvu a jakési vnitřní moudrosti zůstala hluboko v našich srdcích a moc jsme se na ni těšili. Junie nás vyzvedla na nádraží a jeli jsme přímo do domu, kde žije společně s její velkou rodinou. A hned nám vysvětlí, že většina Asiatů to tak má a rodiny zkrátka žijí dohromady, což je asi super, ale dům je zkrátka skoro pořád plný lidí. Navíc Junie rodinu navštěvuje uklízečka a spolu s rodinou žije chůva, takže v domě nuda není. Hned první večer mě Junie ujistila, že ty hadice na záchodech jsou opravdu na mytí zadku, jelikož jsem v tom zkrátka neměl pořád jasno:-) prý hlavně kvůli muslimům, kteří nesmějí používat toaletní papír a druhý důvod, že do spousty záchodů se nesmí házet toaletní papír. No podobných dotazů jsem měl ještě pár a Junie znala odpovědi na všechny, poté se nám pochlubila s klasickou asijskou sbírkou fotoaparátů a vyrazili jsme společně s celou rodinou na večeři do lokální restaurace. Ochutnali jsme snad všechno od polívek, přes zeleninu, nudle, kuřata, houby, až po ryby a všechno bylo super. Horší byla druhý den snídaně, kdy jsme opět vyrazili s celou rodinkou do lokální restaurace a mě přistáli na stole dva kuřecí pařáty. Naštěstí mě v tom nenechala Junie sestra a ukázala mi jak na to a musím říct že to nakonec nebylo nejhorší, ale jako pravidelnou snídani si to nedokážu představit a i zbytek snídaňového menu se příliš nelišil od večeře, čili to pro nás bylo hodně netradiční posnídání. Evička se pojídání pařátů nezúčastnila, ale i talíř nudlí k snídaní byl pro ní výkon. Celý den jsme poté zasvětili nakupování a hlavně opravě našeho poškozeného laptopu. Laptop s novým diskem běhal jako dříve ale data ze starého disku se obnovit nepodařilo. No obědvali jsme v Japonském stylu a večeřeli v Indickém a musím říct že objednávání měla na starost Junie a my jsme se nechávali jen překvapit a překvapení bylo vždycky příjemné. Druhý den jsme zasvětili návštěvě těch nejvíce profláklých míst v Kuala Lumpuru, a na třetí den byla v plánu návštěva Petronas Twin Towers, která se bohužel nekonala, ale i tak fotka z pod těchto dvou věžáků stála za to. No a na rozloučenou s Junie jsme jí uvařili její nejoblíbenější polévku česnečku a k tomu bramboráčky a zapili jsme naše další loučení jak se patří.

Česko-malajcká kuchyně

Druhý den ráno jsme s opicema na zádech (hlavně ta moje byla těžká a velká) vyrazili směr Cameron Highlands. Cesta to nebyla z nejlehčích po pár kilometrech jsme přesedali do jiného autobusu, jelikož náš autobus měl defekt na pneumatice. Poslední zhruba dvě hodiny z celé pětihodinové jízdy se potom autobus pomalu šoural po klikaté horské silnici a tam jsme měli oba namále, aby jsme se nepotkali opět s naší včerejší večeří. Cameron Highlands dostali své jméno jak jinak než po pánu Cameronovi, který zde roku 1885 prováděl první topografické mapování. Turisty a cestovatele láká do této oblasti hlavně vlahé a příznivé klima, jedné z nejatraktivnějších horských oblastí Malajsie. Hory tu nedosahují žádných mega výšek a nejvyšší vrcholky jsou kolem někdy lehce přes 2000m. Přesto je zde krajina krásně členitá a svým způsobem magická a plná tajemství kdy zde za nevyjasněných  okolností zmizelo pár cestovatelů. Z několika treků jsme si zde vybrali jednodenní výlet, kdy jsme prošli pralesem až k tropickým parazitickým rostlinám zvaným Rafflesia, potkali jsme se s místními původními obyvateli, kteří nám ukázali jak střílet z flusačky. A samozřejmě jsme navštívili čajové plantáže a továrnu na zpracování čaje. Den jsem zakončili výborným čínským jídlem v jedné z místních restaurací a tím pro nás dobrodružství Cameron Highlands skončilo.

Čajové plantáže

Busem a trajektem jsem se následující den přesunuli na ostrov Penang do města zvaného George Town. Zde jsme náš pobyt pojali takzvaně turisticky a navštívili jsem noční market, procházeli se po plážích, koupali v oceánu, půjčili si skútr na kterém jsme objeli celý ostrov. Dále jsme navštívili motýlí  zoologickou, ovocnou farmu a jiné místní vychytávky, ale vzhledem k tomu, že pro nás byl George town nakonec přece jen trošku moc turistický, tak jsme se hned na druhý den vydali lodí na další ostrov zvaný Langkawi. Můj plán v tuhle dobu bylo dojet lodí přes všechny možné a nemožné ostrůvky až na ostrov Krabi v Thajsku. Bohužel mi hned po příjezdu na Langkawi místní prodejci lístků na autobusy a loďe vysvětlili pro ně nezaměnitelným způsobem, že prakticky nejlepší cesta do Thajska vede po pevnině, takže jsme se vzdal svého plánu a na další den  jsme zamluvili loď zpět na pevninu a poté autobus. Langkawi pro nás pak bylo jedno velké zklamání, jelikož pláže zde byli plné bordelu, poté co jsem vylezli z vody nás svědělo úplně všechno, nepovedl se nám ani výběr restaurace pro večeři, takže jsme byli nakonec moc rádi že ráno Langkawi opustíme.

Opička Langkawi beach

Poslední Malajsiské okamžiky jsme tedy strávili na lodi, která nás zavezla přímo na hraniční přechod z Thajskem, po všech procedurách na hraničním přechodu nás mikrobus přemístil na místní autobusové nádraží, kde nám oznámili, že autobus na Krabi odjíždí za hodinu a půl a zde jsme začínali chápat že sliby Malajského prodejce o tom, že na Krabi budeme za pár hodin, budou asi plané. O planosti jeho slibů jsme se pak v plné míře přesvědčili v autobuse, kde jsme namísto slibovaných 4 hodin strávili hodin 8. Zde jsem pak politoval toho, že jsme se vzdal původního plánu absolvovat celou tuhle cestu lodí. No nic méně po nekonečné cestě autobusem jsme v pozdních odpoledních hodinách byli v cíli....Krabi Thajsko....ale o tom zase příště.....


Seeee jůůůůůů