Thajsko

23.6.2014, Bystřice nad Úhlavou, Česká Republika

Thajsko, pro změnu země nacházející se v jihovýchodní Asii s cca 65 mil. obyvateli a hlavním městem zvaným Bangkok, bylo naší další zastávkou. Thajsko patří mezi top 20 nejlidnatějších států na světě a v čele Thajska stojí král. V Thajsku je snad nejdéle vládnoucí král ze všech králů, co na zemi kralují. Král Adunjadét zde vládne od roku 1946 a je mu v této zemi přisuzována daleko větší moc, než jsme zvyklý z jiných zemí. Tento král je v zemi hodně oblíbený, možná je to dané jeho schopnostmi, možná zákonem, který Thajcům dovoluje kritizovat vládu či armádu, ale nikoliv panovníka. Každopádně v současnosti převzala v zemi moc armáda a situace je pro nás evropany nejasná, takže kdo ví kde je král. My jsme Thajsko navštívili v období, kdy už jsem zaslechl informace o některých protestech či násilnostech a to hlavně v hlavním městě, ale během našeho putování Thajskem jsme neměli žádný problém.

Jak už víme z minule, do Thajska jsme připluli po vodě z ostrova Langkawi. Ostrov Langkawi náleží Malajsii a byl pro nás určitým cestovatelským zklamáním, i když jeden plus jsme přece jen našli a to přítomnost duty free obchůdků, kde se dalo doslova za pár korun koupit pívo. Hraniční přechod Satun a pak celodenní cesta v autobuse byl náš první kontakt s Thajskem. Autobus nás kamarádsky vysadil na autobusovém nádraží na samém okraji města Krabi, kde se k nám kupodivu nenahrnuli desítky taxikářů, jak už jsme byli z Asie zvyklí, ale přišel pouze jeden ukázal nám svoje informační centrum v hale nádraží. Samozřejmě nám vysvětlil, že jediná možnost jak se přiblížit k našemu předem zamluvenému ubytování, je s jeho taxíkem. Vzhledem k naší únavě po celodenním autobusu jsme se s nim ani nehádali o ceně a nechali se jím odvést. Hlavní oříšek tohoto dne, ale pořád čekal na rozlousknutí. Taxikář nás vysadil na relativně dobrém místě, ale až tady jsme zjistili, že Tonsai Bay, místo kde strávíme následující dva dny je dostupné pouze lodí. Koukám na booking a v poznámkách to opravdu píšou:-) Paráda... Takže po chvilce zjišťování jsme měli jasno Longboatem to stojí 100 bathů na osobu a Longboat jede jen když je plný to znamená 15 osob. Druhá varianta zaplatit 1500 bathů a jedem sami hned. Paní co prodávala tyhle jízdy mě opět přesvědčí, že jsou široko daleko jediná firma co vlastní Longboaty a tak jdeme na pivko s tím, že počkáme na těch zbylých 13 lidí. Vzhledem k tomu, že už se stmívá tak zvládneme těch pivek více, ale lidé žádní nepřijdou. Evička si to jde vyřídit s tou paní, já si to jdu vyřídit s Evičkou a nakonec si to dáváme rozhádaní ve 4 lidech společně s párem mladých angličanů za 750 bathů/pár. Noční rychlá jízda touto pro Thajsko typickou lodí oceánem, má celkem grády a tak mě nasrání rychle opouští na-rozdíl od Evičky, které vydrží do rána. Ráno už vstáváme s úsměvem, když ale já zjistím, že jsem ztratil kreditku nejspíš včera večer, když jsem vybíral prachy na Longboat nálada se zase rychle mění. Evička převádí prachy,blokuje účty a já valím Longboatem za 100bathu zpět k bankomatu ze včera. Kartu nenajdu, ale jsem si celkem jistý, že je uvnitř bankomatu a banka, které bankomat patří mi jí vrátit nemůže, ale ubezpečí mě, že peníze budou ok:-) no Thajsko. Prachy jsou převedeny v bezpečí, já už vím, že všude je milion longboatů kterýma se dá jet i v méně lidech za méně peněz a měl bych si to jít vyřídit s tou milou paní ze včera, ale co bych zmohl a tak místo toho jdu na masáž a pak se vracím za Evičkou která se už také usmívá a vše se vrací do normálu.

Bydlíme v pralese v krásným prázdným hotýlku s bazénem a Tonsai bay je plná hipíků, horolezců a mladých lidí, takže konečně ráj. Pláže v okolí paráda, užíváme si masáže na pláži, popíjíme kokosáky, plaveme, šnorchlujeme, čumíme na západy slunce....no paráda. Idylické dva dny utečou jak voda a jsme zpět na Longboatu, který nás veze na volné moře, kde přelézáme na větší loď cca. pro 250 lidí, kde už je ovšem tak 350 lidí. Na této lodi strávíme cca. 2 hodinky ve stoje na palubě a po těchto 2 hodinkách se ocitáme na ostrově zvaným Phi Phi. To by jsme nebyli my, aby jsme nemuseli znova na Longboat, který nás po hodince plavby s mladou holandskou rodinou dopraví do místa zvaného Lana Beach kde strávíme následující dny. Bydlíme v sympatickém bungalovu kousek od vesničky plné obchůdků, restaurací, masážních salónů a daleko od resortu s bazénem a bary pro vyšší kasty. Opět idylka. Při odpolední procházce v okolí, ale zjistíme, že na vykoupání v moři to tu moc není, jelikož je odliv k vodě je to daleko a voda je strašně mělká, tak proto nenápadně proklouzneme do resortu pro vyšší kasty a vezmeme za vděk jejich bazénem. Nakonec i ten bar jsme chtěli vyzkoušet ale nenalili nám:-(.  Na druhý den máme naplánované potápění a celodenní výlet po okolních ostrůvcích. Samozřejmě pojedeme na Longboatu, jak jinak. Evička stráví celý večer a vlastně i noc na toaletě a důkladně pročišťuje svůj organismus všemi dostupnými cestami, naštěstí je to holka statečná a ráno je jí lépe. Potápěčský den se tedy neruší. Dva potápěčské ponory,setkání s Nemem, šnorchlování v lagunách, návštěva ostrova plného opic, samozřejmě návštěva Maya Bay, to je ta pláž kde se točila Pláž a celý den na Longboatu, to vše uteče jak voda a my jsme zpět v našem Bungalovu, kde se prostřídáme, tentokrát Evička spí v posteli a já bleju a seru na záchodě. Nicméně to byl super den se super zážitky. Já bohužel nejsem tak statečný jak Evička a tak mi další den ráno trvá než vylezu z postele nebo spíš z mísy, ale nakonec to dokážu a my už frčíme lodí směr Phuket.

živě z maya bay ..... https://www.youtube.com/watch?v=WNj0anU07fA&feature=youtu.be

Na Phuketu nás čeká milá změna, nemusíme longboatem stačí nám taxi. Já tedy strávím chvilku dohadování o ceně s mladým thajským taxikářem, který nás posléze ke spokojenosti všech odveze směr Surin Beach. Pro tentokrát bydlíme v klasickém hotelu s bazénem kousek od pláže jelikož Phuket je snad nejturističtější místo v Thajsku, kde není moc na výběr. Jak jsem pochopil záhy, je to oblíbená destinace obyvatel Ruska a azbukou se to tu plní jako v Karlových Varech. Procházka po pláži, večeře a masáž nám pak vyplní hezký večer. Druhý den půjčujeme skútr a jedem na výlet kolem ostrova. Navštívíme buddhistické chrámy, obrovskou sochu Buddhy na nejvyšším místním kopci, koupeme se v místním vodopádu (místní zde perou prádlo, takže se koupu sám a Evička fotí), navštívíme národní park, do kterého zaplatíme vstup než zjistíme, že je to spíš skládka atd. Potkáváme spousty slonů přivázaných u silnice. Místní je využívají ke své obživě a podnikání, ale pohled to není úplně hezký, takže projížďka, kterou Evička zavrhla už dávno se nekoná. (Ondra - ochránce slonů, by měl radost) No a večer zakončíme vynikající večeří na pláži při svíčkách.

Náš Thajský výlet se blíží ke konci, to znamená, že je čas se přesunout do Bangkoku. Jelikož jsem ano už podruhé ve svém životě koupil letenky (poprvé to byly lístky na trajekt na Zélandu) na 11 večer, ale myslel jsem si, že na 11 ráno, jsou nejprve na letišti lehce zmatený než na to sami přijdou a poté musím zapojit svůj talent pro organizaci a sehnat lístky nové. Nakonec odlétáme z Phuketu do Bangkoku v 11:50 namísto v 11, ale do Bangkoku se přeci jen dostaneme jakž takž podle plánu.  V Bangkoku se snažíme najít náš hotel v centru, nejprve vlastními silami, což vzhledem k horku a hmotnosti našich batohů brzo vzdáváme a  stopujeme místní TUKTUK. Chyba největší! Borec nás ujistí, že ví kde to je a poté s námi 2 hodiny krouží po dálnici v neskutečném provozu, sám při tom dostane pokutu a nakonec nás vysadí kousek od místa, kde nás nabral. Takže vysedáme, Evička mu vysvětlí, že nedostane ani Bath a my radši rychle mizíme než se sjedou kamarádi TUKTUCI. Přežili jsme a hotel jsme našli nakonec s pomocí kolegů cestovatelů. Odpoledne nás čeká náš oblíbený Longboat a plavba po kanálech v Bangkoku, což je velký zážitek, hlavně v oblasti tzv. Starého Bangkoku. Vřele doporučuji. Po kanálech nesmí chybět návštěva několika buddhistických klášterů, kde nás zaujal hlavně obrovský ležící zlatý Buddha. No a na závěr dne nesmí chybět Shopping. Já nakonec neodolal a vezu si z Asie nový objektiv. Legrace je, že jsem pořád vymýšlel a špekuloval a nakonec jsem ho koupil zde v Bangkoku a navíc v bazaru. Ale musím zaklepat je hustej a zatím drží.

živě z Bangkoku ... https://www.youtube.com/watch?v=OHX3aXFWLYg&feature=youtu.be

Další den už byl bohužel poslední den Asijské tour pro Evičku, která odlétala domů aby stihla narození očekávaného přírůstku do rodiny od její sestřičky.  Já jsem tedy vyprovodil Evičku na letiště, hodil bágl do úschovny a vyrazil zpět do centra Bangkoku užít si ještě tohle velkoměsto. Navštívil jsem Baiyoke tower, což je nejvyšší dům v Bangkoku, pořídil pár fotek zaplněných bangkokských trhů a ulic, poobědval místní hrnec, co ještě hořel když mi ho přinesli a den jsem zakončil v místě zvaném Nana Plaza, tedy místo s pověstnými Go Go bary a místem kde bují prostituce a tzv. sexuální turistika. Prošel jsme jednu z místních ulic tam a zpět. Barů tu bylo požehnaně a většina holek postávala venku nebo večeřela na zahrádkách před bary. Nezlákala by mě ani jedna (Holky jestli to byly vůbec holky tak vypadaly dost opotřebovaně) a neměl jsem chuť jít dovnitř ani na pivko, asi jsem byl na špatným místě, jelikož nechápu jak tohle může přitahovat ty tisíce turistů z celého Světa. Jelikož se blížil večer a já měl dost, vyrazil jsem zpět na letiště, našel hotýlek poblíž, kde mě nechali vysprchnout a poté při hledání místa, kde se na chvilku svalím a prospím jsem potkal borce z Austrálie, kterého už jsme potkali s Evičkou v Malajsii, tak jsme dali pár pivek probrali zážitky a já lehce po půlnoci odletěl směr Nepál....

Celá Asie, nebo teda její hodně malá část, kterou jsme zatím navštívili mě osobně nadchla pro její pestrost, tropické klima, sem tam čistou pláž s nádhernou vodou, skvělým jídlem, přijatelnými cenami, ale na druhou stranu se tu pořád musíte bránit všelijakým nabídkám ať už na taxi, prostitutky, ubytování či cokoliv jiného a jste pořád někam strkán. Asiati si myslí, že když jste bílej, tak zřejmě ve vaší zemi rostou peníze na stromech. Trochu mě zamrzelo, že vám prakticky nikdy neřeknou pravdu nebo aspoň ne celou, takže když cestujete po vlastní ose zabereme vám daleko více času ověření si informací, zamluvení autobusu, či sehnání ubytování. Ale tak už to holt je a není třeba si tím kazit cestování...

Sííííí jůůůůůůů příště v Nepálu....

Když je moře daleko

Náš sympatický průvodce pod vodní hladinou

Maya Bay

Monkey island

Velký Buddha

Sunset Phuket

Křižovatka Bangkok

Starý Bangkok

TUK TUK

Bangkok z výšky

Provoz sobota odpoledne

Bangkok Airport

Malajsie

1.6.2014, Česká Republika, Nýrsko

Čas letí neúprostně a já už jsme přátelé, kamarádi dojel až domů, přivezl jsme si kromě fůry zážitku také spoustu restů, co se týče mých přihlouplých zápisků na blog, takže je potřeba to dohnat a potěšit Vaše čtenářské střeva. A skončili jsme v Singaporu, takže budeme pokračovat v Malajsii, kam jsme se přesunuli busem a naše první zastávka bylo město zvané Melaka.

Malajsie se nachází v jihovýchodní Asii a skládá se ze dvou částí z nichž jedna leží na jihu Malajského poloostrova a druhá na severu ostrova Borneo. Vzhledem k našemu cestovnímu plánu a časovému limitu jsme navštívili pouze tu část na Malajském poloostrově.(což znamená že se do Malajsie musíme vrátit) V Malajsii žije necelých 30 miliónů obyvatel z nichž nejvyšší podíl přes 50 procent jsou Malajci, dále kolem 30procent Číňané a třetí velkou skupinou jsou Indové. Hlavním náboženstvím je Islám který vyznává více než polovina obyvatel a dále zde najdeme skupiny Budhistů, Hinduistů a v neposlední řadě i Křesťanů. Tahle pestrá směsice obyvatel dokáže žít celkem v klidu pohromadě o čemž jsem se přesvědčili hned v Melace. Melaka byla v minulosti strategickým přístavem a žila zde spousta národů Číňani, Portugalci, Dánové, Holanďané a Angličani a každý přinesl svojí trošku ze své kultury a vy tak můžete vidět širokou a pestrou směsici staveb, kterou zde každý z minulých obyvatel zanechal.

Holandský křesťanský kostel přímo v centru Melaky - typické červené zbarvení

My jsme prohlídku města začali u Křesťanského kostela, který je celý v červený barvě stejně tak radnice, která se nachází v jeho blízkosti a tato barva byla typická pro holandské stavby. Pokračovali jsme k pobřeží, kde jsem mimo jiné objevili model staré portugalské galeony dnes zahrnující muzeum námořnictví a pokračovali jsme ke kostelu sv. Pavla, který se nachází na snad jediném kopečku v

Tuk tuk s lidským pohonem 

Melace a z kterého byl nádherný výhled na západ slunce. Tento kostel  byl pro zajímavost postaven Portugalci, jsou v něm pochovaní Holanďané a jméno mu dali Angličané a já jsem si zde rozmlátil svůj objektiv Canon 50mm f 1,8, takže mám tohle místo taky hned radši. No nic sluníčko zapadlo, takže byl čas na noční projížďku lodí krásným a kupodivu nesmradlavým městským vodním kanálem. Viděli jsme krásný street art, jelikož většina domů v okolí kanálu byla opatřena  obrazem a celkově město je krásně nasvícené a byla to romantika jak se patří. Aby jsme se z té romantiky úplně nezbláznili zakončili jsme dnešní

v reggae baru jménem TUKTUK.

živě z TUK TUK baru ...  https://www.youtube.com/watch?v=Oz8gU9oxAB0&feature=youtu.be

Noční projížďka lodí 

Druhý den časně ráno jsem si zacvičili jógu v jednom z místních budhistických klášterů a hned po lehké snídani jsme si vypůjčili kola a vyrazili otestovat naše schopnosti v asijském provozu, který nemá moc pravidel. Dojeli jsme k oceánu a poté jsme se snažili držet pobřeží až k plovoucí mešitě, která podle

Plovoucí mešita

obrázků stála za to, aby jsme ji navštívili a zvěčnili našimi fotoaparáty na naše paměťové karty. Bohužel byl zrovna odliv, takže plovoucí mešita neplovala, ale i tak byla krásná. Po cestě zpět jsme lehce bloudili čímž jsme přidali k testování také test naší fyzické kondice. Lehce po poledni jsme vrátili bicykly  dali si zasloužený oběd. Volba oběda padla na lokální restauraci kde podávali kuře a rýžové koule a nic vice nic méně, čili jsme si dali kuře a rýžové koule. No a odpoledne jsme obětovali cestě autobusem a přesunuli jsme se opět více na sever a to do hlavního města Malajsie Kuala Lumpuru.

Junie

Kuala Lumpur, hlavní a zároveň největší město Malajsie, kde žije cca 1,7 milionu obyvatel a v celé aglomeraci která nese název Klang Valley je to obyvatel skoro 7 miliónů. Kuala Lumpur je nejrychleji rostoucí region v zemi, co se týče počtu obyvatel a síly ekonomiky. Že to v Kuala Lumpuru roste se můžete přesvědčit na každém kroku a já bych dnešní podobu Kuala Lumpuru připodobnil k jednomu velkému staveništi, staví se obchodní domy, kancelářské budovy, nová nadzemní vlaková doprava, nové nádraží zkrátka se doslova staví všude, což se nejvíce odráží na zácpách na pozemních komunikacích. Ale hlavní náš důvod, proč jsme v Kuala Lumpuru, je proto aby jsme se potkali s kamarádkou Junie, kterou známe  ze Zélandu a která díky své osobnosti, nekonečnému úsměvu a jakési vnitřní moudrosti zůstala hluboko v našich srdcích a moc jsme se na ni těšili. Junie nás vyzvedla na nádraží a jeli jsme přímo do domu, kde žije společně s její velkou rodinou. A hned nám vysvětlí, že většina Asiatů to tak má a rodiny zkrátka žijí dohromady, což je asi super, ale dům je zkrátka skoro pořád plný lidí. Navíc Junie rodinu navštěvuje uklízečka a spolu s rodinou žije chůva, takže v domě nuda není. Hned první večer mě Junie ujistila, že ty hadice na záchodech jsou opravdu na mytí zadku, jelikož jsem v tom zkrátka neměl pořád jasno:-) prý hlavně kvůli muslimům, kteří nesmějí používat toaletní papír a druhý důvod, že do spousty záchodů se nesmí házet toaletní papír. No podobných dotazů jsem měl ještě pár a Junie znala odpovědi na všechny, poté se nám pochlubila s klasickou asijskou sbírkou fotoaparátů a vyrazili jsme společně s celou rodinou na večeři do lokální restaurace. Ochutnali jsme snad všechno od polívek, přes zeleninu, nudle, kuřata, houby, až po ryby a všechno bylo super. Horší byla druhý den snídaně, kdy jsme opět vyrazili s celou rodinkou do lokální restaurace a mě přistáli na stole dva kuřecí pařáty. Naštěstí mě v tom nenechala Junie sestra a ukázala mi jak na to a musím říct že to nakonec nebylo nejhorší, ale jako pravidelnou snídani si to nedokážu představit a i zbytek snídaňového menu se příliš nelišil od večeře, čili to pro nás bylo hodně netradiční posnídání. Evička se pojídání pařátů nezúčastnila, ale i talíř nudlí k snídaní byl pro ní výkon. Celý den jsme poté zasvětili nakupování a hlavně opravě našeho poškozeného laptopu. Laptop s novým diskem běhal jako dříve ale data ze starého disku se obnovit nepodařilo. No obědvali jsme v Japonském stylu a večeřeli v Indickém a musím říct že objednávání měla na starost Junie a my jsme se nechávali jen překvapit a překvapení bylo vždycky příjemné. Druhý den jsme zasvětili návštěvě těch nejvíce profláklých míst v Kuala Lumpuru, a na třetí den byla v plánu návštěva Petronas Twin Towers, která se bohužel nekonala, ale i tak fotka z pod těchto dvou věžáků stála za to. No a na rozloučenou s Junie jsme jí uvařili její nejoblíbenější polévku česnečku a k tomu bramboráčky a zapili jsme naše další loučení jak se patří.

Česko-malajcká kuchyně

Druhý den ráno jsme s opicema na zádech (hlavně ta moje byla těžká a velká) vyrazili směr Cameron Highlands. Cesta to nebyla z nejlehčích po pár kilometrech jsme přesedali do jiného autobusu, jelikož náš autobus měl defekt na pneumatice. Poslední zhruba dvě hodiny z celé pětihodinové jízdy se potom autobus pomalu šoural po klikaté horské silnici a tam jsme měli oba namále, aby jsme se nepotkali opět s naší včerejší večeří. Cameron Highlands dostali své jméno jak jinak než po pánu Cameronovi, který zde roku 1885 prováděl první topografické mapování. Turisty a cestovatele láká do této oblasti hlavně vlahé a příznivé klima, jedné z nejatraktivnějších horských oblastí Malajsie. Hory tu nedosahují žádných mega výšek a nejvyšší vrcholky jsou kolem někdy lehce přes 2000m. Přesto je zde krajina krásně členitá a svým způsobem magická a plná tajemství kdy zde za nevyjasněných  okolností zmizelo pár cestovatelů. Z několika treků jsme si zde vybrali jednodenní výlet, kdy jsme prošli pralesem až k tropickým parazitickým rostlinám zvaným Rafflesia, potkali jsme se s místními původními obyvateli, kteří nám ukázali jak střílet z flusačky. A samozřejmě jsme navštívili čajové plantáže a továrnu na zpracování čaje. Den jsem zakončili výborným čínským jídlem v jedné z místních restaurací a tím pro nás dobrodružství Cameron Highlands skončilo.

Čajové plantáže

Busem a trajektem jsem se následující den přesunuli na ostrov Penang do města zvaného George Town. Zde jsme náš pobyt pojali takzvaně turisticky a navštívili jsem noční market, procházeli se po plážích, koupali v oceánu, půjčili si skútr na kterém jsme objeli celý ostrov. Dále jsme navštívili motýlí  zoologickou, ovocnou farmu a jiné místní vychytávky, ale vzhledem k tomu, že pro nás byl George town nakonec přece jen trošku moc turistický, tak jsme se hned na druhý den vydali lodí na další ostrov zvaný Langkawi. Můj plán v tuhle dobu bylo dojet lodí přes všechny možné a nemožné ostrůvky až na ostrov Krabi v Thajsku. Bohužel mi hned po příjezdu na Langkawi místní prodejci lístků na autobusy a loďe vysvětlili pro ně nezaměnitelným způsobem, že prakticky nejlepší cesta do Thajska vede po pevnině, takže jsme se vzdal svého plánu a na další den  jsme zamluvili loď zpět na pevninu a poté autobus. Langkawi pro nás pak bylo jedno velké zklamání, jelikož pláže zde byli plné bordelu, poté co jsem vylezli z vody nás svědělo úplně všechno, nepovedl se nám ani výběr restaurace pro večeři, takže jsme byli nakonec moc rádi že ráno Langkawi opustíme.

Opička Langkawi beach

Poslední Malajsiské okamžiky jsme tedy strávili na lodi, která nás zavezla přímo na hraniční přechod z Thajskem, po všech procedurách na hraničním přechodu nás mikrobus přemístil na místní autobusové nádraží, kde nám oznámili, že autobus na Krabi odjíždí za hodinu a půl a zde jsme začínali chápat že sliby Malajského prodejce o tom, že na Krabi budeme za pár hodin, budou asi plané. O planosti jeho slibů jsme se pak v plné míře přesvědčili v autobuse, kde jsme namísto slibovaných 4 hodin strávili hodin 8. Zde jsem pak politoval toho, že jsme se vzdal původního plánu absolvovat celou tuhle cestu lodí. No nic méně po nekonečné cestě autobusem jsme v pozdních odpoledních hodinách byli v cíli....Krabi Thajsko....ale o tom zase příště.....


Seeee jůůůůůů