Krásný Nepál....kurva Nepál

30.06.2014, České Budějovice, Česká Republika

Nepál. Původní plán byl strávit v Nepálů pár týdnů možná dokonce i měsíců co by dobrovolník, proběhnout se trošku po Himálajích a spokojeně odjet do Čech na léto...Moje dobrovolnické ambice vzali za své ještě než jsem do Nepálu vůbec dorazil. A to běhání po horách bylo taky celkem provar byť jsem se na to zodpovědně připravoval celou dobu v Austrálii.

Takže postupně děcka, to že ze mě nebude dobrovolník  jsem vlastně už tak nějak tušil před příletem do Nepálu, přesto jsme díky českým dobrovolníkům které jsem v Nepálu potkal měl možnost lehce nahlédnout pod pokličku jedné z českých organizací. Co si z této zkušenosti odnáším? Ptáte se?  No sám dělám hovno, takže koho bych chtěl soudit? Je krásné pomáhat komukoliv a kdekoliv což snad každý ví, jen se z toho nesmí stát obchod to je pak asi špatně, i když na druhou stranu jak pořádně pomáhat bez pořádnýho businessu to je asi taky blbost. Viděl jsem reálný děti, kterým reálně někdo pomáhá, viděl jsem že dopisy, které si děti posílají s jejich sponzorskými rodinami jsou reálné, viděl jsem že mají kde bydlet a každý den co jíst, viděl jsem že chodí do školy a učí se, viděl jsem jejich oči a široké úsměvy když se radovali z jakékoliv maličkosti kterou jim kdokoliv poskytl navíc, viděl jsem jejich domov (dětský domov), viděl jsem lidi kteří se o ně starají a spoustu dalších pozitivních věcí. Jenže jsem neviděl jejich rodiče, neviděl jsem odkud přišli a za jakých podmínek vůbec přišli, neuvidím ani jejich cestu životem až se stanou dospělými a budou muset opustit tento dočasný domov placeným kýmsi odkudsi, neviděl jsem spoustu věcí a nenašel spoustu odpovědí, ale otázek ve mě tahle zkušenost vyvolala moc. Co určitě vím že přijdou jiné děti a jiný sponzoři a jiný breptové jako já, takže bude pořád co dělat a o čem přemýšlet. A co ještě já vševědec vím...., že Nepál jen tak nezměníme, možná ani sám Nepál žádnou změnu nechce, ale když tak filosofujeme u nás doma je taky dost věcí co potřebují změnu či pomoc.

Tak teď zvolníme a probereme si to běhání po horách. Celý Himaláje vás rozsekají už při pohledu z letadla, možná se budete marně natahovat k okénku jako já abyste jste zahlédli Mt. Everest, možná ho i zahlédnete, aspoň pak budete mít odpověď na tu věčnou otázku. ,,Ty jsi byl v Nepálu a neviděl Everest?" Ne neviděl. Ale viděl jsem monumentální hory všude kolem sebe, stál jsme ve výšce 3500 a nad sebou měl 7 tísicovky, šel týden do kopce a pořád do kopce a mohl jít takhle snad do nekonečna. Prošel jsem pár nepálských a tibetských vesniček,kde vás dospělí prosí o léky a děti o čokoládu, dotkl se hranice mezi Nepálem a Tibetem, ale hlavní cíl jít opravdu vysoko jsem nesplnil. V těch 3500 kam jsem celkem rychle vyběhl jsem se totiž pokakal a poblinkal a moje hlava si vybrala stávku a způsobila mi bolest dosud nepocítěnou...Vše přišlo v noci dost nečekaně, ty střevní problémy byli nejspíše způsobeny vodou a stravou. Pitná voda je totiž v Nepálu celkem vzácnost a jídlo mi celkem chutnalo, ale můj rozmazlený evropský zažívací systém to nepobral, byť měl za sebou už více než měsíční putování po Asii nebo možná právě proto. A ta hlava holt byla dána hlavou...Takže jsem ráno po probděný noci musel zavrhnout výstup do vyšších pater Himalájí  a i náš smělý plán projít ledovcový průsmyk asi v 6000 metrech na který už byl před-objednaný průvodce a i šerpa s vybavením a cupitat si to zpátky dolů. No cupitat, párkrát mě to poslalo do kolen takovým stylem že jsem se spíš plazil...ještě že mi do nějakých 2900 pomohl Štěpán, to je ten s kterým jsme měl v plánu jít co nejvýš. Štěpán se pak vrátil a já osiřel. V těch 2900 jsme se trošku vyspal, ale hlava se nelepšila takže jsem se pak už navečer rozhodl sejít ještě o kousek nížeji, abych se pak za pár dní ocitl zpět v Kathmandu. Celé tohle první dobrodrůžo se odehrálo v Langtang National Park a přesto všechno to stálo za to.

Po pár dnech rekonvalescence jsem nabral nové síly a vydal se na druhý Nepálský výlet směr Pokhara. To je to místo kde jste u jezera prakticky v deštném pralese a koukáte na Annapurny, tedy když je dobrá viditelnost. Ta naštěstí pár dní byla, ale naneštěstí já se posral podruhé a to tak že jsme zůstal jen ležet a to snad tři dny než jsme byl vůbec schopen se vzdálit od záchodu. Pro tyto účely jsme si pronajal pokoj v hotelu kde měli záchody na pokoji a plácl jsem se přes kapsu:-) po těch třech dnech jsem se osmělil k menším jednodenním výletům ale cítil jsme že na žádný velký hike už to nebude.  Vzhledem ke všem okolnostech nakonec měním plány a poletím domů dříve aspoň budu překvápko. Nepálu jsme měl v téhle době až dost, nebavilo mě že všude musím smlouvat o cenu, nebavilo mě neustálé troubení a pokřikování místních, nebavilo mě vlastně už nic a těšil jsem se domů.  Což se mi nestalo nikdy před tím možná celých 2,5 roku mého putování.

Dnes s odstupem času musím říct že těch 20 dní v Nepálu bylo málo, a že se ještě s panem Nepálem potkáme.....snad i s lidmi s kterýma jsem se potkal já během tohohle výletu.

Tohle je asi konec děcka, nevím jak rozumněji to zakončit. Trápím se s tímhle blogem již pěkně dlouho, několikrát jsem to přepsal či vymazal a začal znovu. Chtěl jsme tam nacpat ty pocity co to ve vás nechá , pak zase nechtěl, pak zase chtěl atd. Poslední rozhodnutí bylo to jen celé popsat, nedokončený výsledek můžete zkusit přelouskat nížeji, ale stojí to za hovno a hlavně by to bylo snad nekonečné tak s tím neztrácejte čas nebo možná pro ty co se to Nepálu teprve chytají, tak jako instruktáž co Vás čeká první dny je to dobrý.


Seee jůůůůůůů......


Do Nepálu jsem se přesunul z Indie konkrétně z města Dillí (New Delhi) kde jsem strávil na letišti něco kolem 6 hodin a i přes velikost letiště  jsem ze zde náramně nudil. Vybavenost letiště nula, internet nula a přítomnost vojáku se samopaly mi nikdy moc klidu nedopřává a tak jsem zde nebyl schopen oka zamhouřiti, byť jsem měl za sebou probděnou noc v Bangkoku a i probděný let z Bangkoku do Dillí .

Let sám o sobě také stál za to. Z Bangkoku do Dillí jsem byl snad jediným bílým pasažérem na palubě a všichni cestující byli muži.   Bezpečnostní prohlídky oproti normálním letům byli snad trojnásobné. Seděl jsem hned vpředu kousek za kabinou pilotů a když se letuška potřebovala dostat do kabiny pilotů, ostatní letušky blokovaly těmy vozítky s kterých servírují jídlo chodbičku a přístupovou cestu do kabiny. Zvláštní, nikdy jsme nic takového neviděl. No nic, druhý let z Dillí do Kathmandu, hlavního města Nepálu se už více podobal standardním letům možná až na manévr těsně před přistáním kdy se letadlo propadlo v silné turbulenci o pár metrů nížeji.

V Kathmandu jsem přistál kolem druhé hodiny odpoledne místního času. Úspěšně jsme si zde vyřídil vízum, ke kterému potřebujete pasové fotografie a několik amerických dolarů, záleží na délce Vašeho pobytu. Minimálně žádáte o vízum na 14 dní maximálně na tři měsíce, já si vyřídil měsíční vízum. Během těchto procedur jsem se potkal s milou Švédkou a sympatickým Finem, s kterými jsme si dali společný úkol dostat se z letiště do turistického centra Kathmandu zvaného Thamel. Thamel je čtvrť plná restaurací, hotýlků a obchodů hlavně s trekovým vybavením, a je to výchozí bod pro většinu návštěvníku Nepálu. Taxikářů v Kathmandu bylo snad ještě více než v Bangkoku, úspěšně jsme se prodrali až před letiště, kde jsem si musel odskočit do bankomatu obohatit se nějakou tou nepálskou Rupií. Rupie jsem tedy už měl ale ztratil jsem Fina se Švédkou, no nic zmáknu to sám. Odehnal jsem ještě pár dalších nabídek a pak si to za stálého troubení dalších taxíků i ostatních dopravních prostředků štrádoval v tu chvíli neznámo kam.V tu dobu jsme ještě netušil že troubení je v Nepálu součástí života a že se stane nedílnou součástí i mého pobytu. Nicméně jsme došel na nádraží nebo aspoň tomu tady tak říkají kde jsme se opět potkali s mými skandinávskými společníky a pak společně nasedli do místního mikrobusu který nám přislíbil alespoň přiblížení k Thamelu. A tím nepálské dobrodružství mohlo být započaté.

Ještě tentýž večer jsem se potkal s partičkou Čechů,kteří už v Nepálu pár týdnů resp. měsíců pobývají ať už jakou současní dobrovolníci, minulý dobrovolníci nebo prostě jen poutníci.  Dali jsme pár pivek podělili se o zážitky z cest a domluvili si rande na další den. Na druhý den jsem opustil hostel v Thamelu zanechal tam Skandinávce  a přesunul se k partičce Čechů. Společně jsme pak po pár dnech zevlování, bikování, chlastání a podobných aktivit zařídili permit pro trekování. Po zralé úvaze jsme vybrali Langtang trek. Nutno podotknout, že do naší party hic patřil i jeden rodilý Nepálec, který nám v Nepálském pomalém tempu a trošku bordelu přece jen cestu usnadnil. Celý výlet začal na hlavním autobusovém nádraží kde jsme čekali na náš autobus. Autobus teda zpomalil ale zastavit nehodlal takže jsme za jízdy naházeli batohy na střehu a snažili se nasoukat dovnitř, i přesto že jsme měli v uvozovkách místenky tak v buse bylo přelidněno a začala hádka o místa díky našemu nepálskému průvodci jsme uhájili své místa na dřevěných sedačkách  a autobus pomalu opouštěl Kathamandu. Před námi byla 5 hodinová cesta po nepálské silnici, která ne vždy silnici připomíná, ale dá se to přežít, zanedlouho jsme stejně všichni seděli na střeše kde podřimovali Nepálci a spojili si jízdu trošku s adrenalinem  a já uvolnil trošku své nevolnosti. Dorazili jsme do cíle cca po 8 hodinách
prošli vojenskou kontrolou při které náš autobus i s batohy odjel a my jsme ho museli dojít. Ano dojít naštěstí jen do nedaleké vesničky kde jsem se setkali opět s busem i naší batožinou. Zde Náš Nepálský průvodce trošku zachyboval jelikož jsme měli minibusem pokračovat dalších 10 km a do cíle, jenže my bus opustili s tím že to dojdem. No nedošli a tak jsme byli rádi když nás po asi dvou hodinkách chůze po silnici nabral místní náklaďák šoférovaný asi 20ti letým Nepalským hejskem. No hejsek to s truckem celkem krosil, takže jsme měli o zábavu postaráno, navíc nám společnost dělalo pár barelů naplněných naftou a celý povrch korby byl mastný a kluzký, takže úlet na Nepálské silnici. Konečně zastavujeme ale v cíli ještě nejsme to si jen šofér kupuje láhev vodky a pokračujeme v krasojízdě. Konečně jsme tam vesnička Dunche 1950 mnm. Přespíme v hotýlku povečeříme, popijeme a ráno konečně vyrážíme....

Thajsko

23.6.2014, Bystřice nad Úhlavou, Česká Republika

Thajsko, pro změnu země nacházející se v jihovýchodní Asii s cca 65 mil. obyvateli a hlavním městem zvaným Bangkok, bylo naší další zastávkou. Thajsko patří mezi top 20 nejlidnatějších států na světě a v čele Thajska stojí král. V Thajsku je snad nejdéle vládnoucí král ze všech králů, co na zemi kralují. Král Adunjadét zde vládne od roku 1946 a je mu v této zemi přisuzována daleko větší moc, než jsme zvyklý z jiných zemí. Tento král je v zemi hodně oblíbený, možná je to dané jeho schopnostmi, možná zákonem, který Thajcům dovoluje kritizovat vládu či armádu, ale nikoliv panovníka. Každopádně v současnosti převzala v zemi moc armáda a situace je pro nás evropany nejasná, takže kdo ví kde je král. My jsme Thajsko navštívili v období, kdy už jsem zaslechl informace o některých protestech či násilnostech a to hlavně v hlavním městě, ale během našeho putování Thajskem jsme neměli žádný problém.

Jak už víme z minule, do Thajska jsme připluli po vodě z ostrova Langkawi. Ostrov Langkawi náleží Malajsii a byl pro nás určitým cestovatelským zklamáním, i když jeden plus jsme přece jen našli a to přítomnost duty free obchůdků, kde se dalo doslova za pár korun koupit pívo. Hraniční přechod Satun a pak celodenní cesta v autobuse byl náš první kontakt s Thajskem. Autobus nás kamarádsky vysadil na autobusovém nádraží na samém okraji města Krabi, kde se k nám kupodivu nenahrnuli desítky taxikářů, jak už jsme byli z Asie zvyklí, ale přišel pouze jeden ukázal nám svoje informační centrum v hale nádraží. Samozřejmě nám vysvětlil, že jediná možnost jak se přiblížit k našemu předem zamluvenému ubytování, je s jeho taxíkem. Vzhledem k naší únavě po celodenním autobusu jsme se s nim ani nehádali o ceně a nechali se jím odvést. Hlavní oříšek tohoto dne, ale pořád čekal na rozlousknutí. Taxikář nás vysadil na relativně dobrém místě, ale až tady jsme zjistili, že Tonsai Bay, místo kde strávíme následující dva dny je dostupné pouze lodí. Koukám na booking a v poznámkách to opravdu píšou:-) Paráda... Takže po chvilce zjišťování jsme měli jasno Longboatem to stojí 100 bathů na osobu a Longboat jede jen když je plný to znamená 15 osob. Druhá varianta zaplatit 1500 bathů a jedem sami hned. Paní co prodávala tyhle jízdy mě opět přesvědčí, že jsou široko daleko jediná firma co vlastní Longboaty a tak jdeme na pivko s tím, že počkáme na těch zbylých 13 lidí. Vzhledem k tomu, že už se stmívá tak zvládneme těch pivek více, ale lidé žádní nepřijdou. Evička si to jde vyřídit s tou paní, já si to jdu vyřídit s Evičkou a nakonec si to dáváme rozhádaní ve 4 lidech společně s párem mladých angličanů za 750 bathů/pár. Noční rychlá jízda touto pro Thajsko typickou lodí oceánem, má celkem grády a tak mě nasrání rychle opouští na-rozdíl od Evičky, které vydrží do rána. Ráno už vstáváme s úsměvem, když ale já zjistím, že jsem ztratil kreditku nejspíš včera večer, když jsem vybíral prachy na Longboat nálada se zase rychle mění. Evička převádí prachy,blokuje účty a já valím Longboatem za 100bathu zpět k bankomatu ze včera. Kartu nenajdu, ale jsem si celkem jistý, že je uvnitř bankomatu a banka, které bankomat patří mi jí vrátit nemůže, ale ubezpečí mě, že peníze budou ok:-) no Thajsko. Prachy jsou převedeny v bezpečí, já už vím, že všude je milion longboatů kterýma se dá jet i v méně lidech za méně peněz a měl bych si to jít vyřídit s tou milou paní ze včera, ale co bych zmohl a tak místo toho jdu na masáž a pak se vracím za Evičkou která se už také usmívá a vše se vrací do normálu.

Bydlíme v pralese v krásným prázdným hotýlku s bazénem a Tonsai bay je plná hipíků, horolezců a mladých lidí, takže konečně ráj. Pláže v okolí paráda, užíváme si masáže na pláži, popíjíme kokosáky, plaveme, šnorchlujeme, čumíme na západy slunce....no paráda. Idylické dva dny utečou jak voda a jsme zpět na Longboatu, který nás veze na volné moře, kde přelézáme na větší loď cca. pro 250 lidí, kde už je ovšem tak 350 lidí. Na této lodi strávíme cca. 2 hodinky ve stoje na palubě a po těchto 2 hodinkách se ocitáme na ostrově zvaným Phi Phi. To by jsme nebyli my, aby jsme nemuseli znova na Longboat, který nás po hodince plavby s mladou holandskou rodinou dopraví do místa zvaného Lana Beach kde strávíme následující dny. Bydlíme v sympatickém bungalovu kousek od vesničky plné obchůdků, restaurací, masážních salónů a daleko od resortu s bazénem a bary pro vyšší kasty. Opět idylka. Při odpolední procházce v okolí, ale zjistíme, že na vykoupání v moři to tu moc není, jelikož je odliv k vodě je to daleko a voda je strašně mělká, tak proto nenápadně proklouzneme do resortu pro vyšší kasty a vezmeme za vděk jejich bazénem. Nakonec i ten bar jsme chtěli vyzkoušet ale nenalili nám:-(.  Na druhý den máme naplánované potápění a celodenní výlet po okolních ostrůvcích. Samozřejmě pojedeme na Longboatu, jak jinak. Evička stráví celý večer a vlastně i noc na toaletě a důkladně pročišťuje svůj organismus všemi dostupnými cestami, naštěstí je to holka statečná a ráno je jí lépe. Potápěčský den se tedy neruší. Dva potápěčské ponory,setkání s Nemem, šnorchlování v lagunách, návštěva ostrova plného opic, samozřejmě návštěva Maya Bay, to je ta pláž kde se točila Pláž a celý den na Longboatu, to vše uteče jak voda a my jsme zpět v našem Bungalovu, kde se prostřídáme, tentokrát Evička spí v posteli a já bleju a seru na záchodě. Nicméně to byl super den se super zážitky. Já bohužel nejsem tak statečný jak Evička a tak mi další den ráno trvá než vylezu z postele nebo spíš z mísy, ale nakonec to dokážu a my už frčíme lodí směr Phuket.

živě z maya bay ..... https://www.youtube.com/watch?v=WNj0anU07fA&feature=youtu.be

Na Phuketu nás čeká milá změna, nemusíme longboatem stačí nám taxi. Já tedy strávím chvilku dohadování o ceně s mladým thajským taxikářem, který nás posléze ke spokojenosti všech odveze směr Surin Beach. Pro tentokrát bydlíme v klasickém hotelu s bazénem kousek od pláže jelikož Phuket je snad nejturističtější místo v Thajsku, kde není moc na výběr. Jak jsem pochopil záhy, je to oblíbená destinace obyvatel Ruska a azbukou se to tu plní jako v Karlových Varech. Procházka po pláži, večeře a masáž nám pak vyplní hezký večer. Druhý den půjčujeme skútr a jedem na výlet kolem ostrova. Navštívíme buddhistické chrámy, obrovskou sochu Buddhy na nejvyšším místním kopci, koupeme se v místním vodopádu (místní zde perou prádlo, takže se koupu sám a Evička fotí), navštívíme národní park, do kterého zaplatíme vstup než zjistíme, že je to spíš skládka atd. Potkáváme spousty slonů přivázaných u silnice. Místní je využívají ke své obživě a podnikání, ale pohled to není úplně hezký, takže projížďka, kterou Evička zavrhla už dávno se nekoná. (Ondra - ochránce slonů, by měl radost) No a večer zakončíme vynikající večeří na pláži při svíčkách.

Náš Thajský výlet se blíží ke konci, to znamená, že je čas se přesunout do Bangkoku. Jelikož jsem ano už podruhé ve svém životě koupil letenky (poprvé to byly lístky na trajekt na Zélandu) na 11 večer, ale myslel jsem si, že na 11 ráno, jsou nejprve na letišti lehce zmatený než na to sami přijdou a poté musím zapojit svůj talent pro organizaci a sehnat lístky nové. Nakonec odlétáme z Phuketu do Bangkoku v 11:50 namísto v 11, ale do Bangkoku se přeci jen dostaneme jakž takž podle plánu.  V Bangkoku se snažíme najít náš hotel v centru, nejprve vlastními silami, což vzhledem k horku a hmotnosti našich batohů brzo vzdáváme a  stopujeme místní TUKTUK. Chyba největší! Borec nás ujistí, že ví kde to je a poté s námi 2 hodiny krouží po dálnici v neskutečném provozu, sám při tom dostane pokutu a nakonec nás vysadí kousek od místa, kde nás nabral. Takže vysedáme, Evička mu vysvětlí, že nedostane ani Bath a my radši rychle mizíme než se sjedou kamarádi TUKTUCI. Přežili jsme a hotel jsme našli nakonec s pomocí kolegů cestovatelů. Odpoledne nás čeká náš oblíbený Longboat a plavba po kanálech v Bangkoku, což je velký zážitek, hlavně v oblasti tzv. Starého Bangkoku. Vřele doporučuji. Po kanálech nesmí chybět návštěva několika buddhistických klášterů, kde nás zaujal hlavně obrovský ležící zlatý Buddha. No a na závěr dne nesmí chybět Shopping. Já nakonec neodolal a vezu si z Asie nový objektiv. Legrace je, že jsem pořád vymýšlel a špekuloval a nakonec jsem ho koupil zde v Bangkoku a navíc v bazaru. Ale musím zaklepat je hustej a zatím drží.

živě z Bangkoku ... https://www.youtube.com/watch?v=OHX3aXFWLYg&feature=youtu.be

Další den už byl bohužel poslední den Asijské tour pro Evičku, která odlétala domů aby stihla narození očekávaného přírůstku do rodiny od její sestřičky.  Já jsem tedy vyprovodil Evičku na letiště, hodil bágl do úschovny a vyrazil zpět do centra Bangkoku užít si ještě tohle velkoměsto. Navštívil jsem Baiyoke tower, což je nejvyšší dům v Bangkoku, pořídil pár fotek zaplněných bangkokských trhů a ulic, poobědval místní hrnec, co ještě hořel když mi ho přinesli a den jsem zakončil v místě zvaném Nana Plaza, tedy místo s pověstnými Go Go bary a místem kde bují prostituce a tzv. sexuální turistika. Prošel jsme jednu z místních ulic tam a zpět. Barů tu bylo požehnaně a většina holek postávala venku nebo večeřela na zahrádkách před bary. Nezlákala by mě ani jedna (Holky jestli to byly vůbec holky tak vypadaly dost opotřebovaně) a neměl jsem chuť jít dovnitř ani na pivko, asi jsem byl na špatným místě, jelikož nechápu jak tohle může přitahovat ty tisíce turistů z celého Světa. Jelikož se blížil večer a já měl dost, vyrazil jsem zpět na letiště, našel hotýlek poblíž, kde mě nechali vysprchnout a poté při hledání místa, kde se na chvilku svalím a prospím jsem potkal borce z Austrálie, kterého už jsme potkali s Evičkou v Malajsii, tak jsme dali pár pivek probrali zážitky a já lehce po půlnoci odletěl směr Nepál....

Celá Asie, nebo teda její hodně malá část, kterou jsme zatím navštívili mě osobně nadchla pro její pestrost, tropické klima, sem tam čistou pláž s nádhernou vodou, skvělým jídlem, přijatelnými cenami, ale na druhou stranu se tu pořád musíte bránit všelijakým nabídkám ať už na taxi, prostitutky, ubytování či cokoliv jiného a jste pořád někam strkán. Asiati si myslí, že když jste bílej, tak zřejmě ve vaší zemi rostou peníze na stromech. Trochu mě zamrzelo, že vám prakticky nikdy neřeknou pravdu nebo aspoň ne celou, takže když cestujete po vlastní ose zabereme vám daleko více času ověření si informací, zamluvení autobusu, či sehnání ubytování. Ale tak už to holt je a není třeba si tím kazit cestování...

Sííííí jůůůůůůů příště v Nepálu....

Když je moře daleko

Náš sympatický průvodce pod vodní hladinou

Maya Bay

Monkey island

Velký Buddha

Sunset Phuket

Křižovatka Bangkok

Starý Bangkok

TUK TUK

Bangkok z výšky

Provoz sobota odpoledne

Bangkok Airport