Singapore

28.4.2014, Ko Phi Phi Don, Thailand

Singapore, přiletěli jsme do tohoto městského státu, který leží v jihovýchodní Asii a rozkládá se na stejnojmenném ostrově a na dalších desítkách malých ostrůvků. Po osmi hodinovém letu ze Sydney v neděli večer, zamluvil jsem hostel ve čtvrti Geylang, takže první úkol zněl jasně, dostat se z letiště na pokoj. Samozřejmě na letišti nás zdrželi duty free obchůdky a po téměř 2.5 letech strávených na Novém Zélandu a v Austrálii mě nenechala cena 16  Singaporských dolarů za lahev litrového gina chladným a už tak přeplněný batoh musel povolit své švi a udělat místo na našeho nového společníka. On Singaporský dolar není o nic moc slabší myslím, že v současné době je to za jeden australský 1.15 singaporského dolarku a ještě pro lepší představu za jeden singaporký dolárek máte 16 kaček. Ale v Austrálii ta samá lahev přišla třeba na 50 možná 60 dolárku, takže jsem happy. No nic, místní anglicky rozumí dobře, takže se lehce ocitáme ve vlaku a za necelou hodku po jednom přestupu vystupuje ve čtvrti Geylang. Když srovnám krásné, čisté, prakticky zelené letiště se čtvrtí Geylang, je to nebe a dudy:-) Všude spousty lidí, stánků, restaurací, a musím říct, že do tropického vzduchu proniká i cosi, co musím nazvat smrad. Po půl hodince s plnou polní  nacházíme naše ubytko, hned na recepci se ptám, co se děje, že je všude tolik lidí a recepční mi odpoví, to je normální, to je každý den, to je Geylang. Poté co rozdýchám smrad na pokoji bez oken, zadám do googlu název Geylang a mám jasno, kde jsme. Můžete zde koupit dobré jídlo, levné pití, prostitutku či jakýkoliv fake telefon, která je právě na trhu, ale musíte být trošku osttražitější, aby jste o více věcí nepřišli. Přidávám foto z netu, jen pro představu, jelikož jak pozorný čtenář ví, že naše foto jsou na hardisku, který vypověděl spolupráci nečekaně po pár dnech, kdy vypršela záruční lhůta.

Geylang Singapore...foto z netu

Každopádně ubytování a hlavně smrad, který máme na pokoji, nás i přes velkou únavu vyhání k prozkoumání této pozoruhodné čtvrti. Dali jsme si jídlo a pivko a musíme říct, že nejlepší, vůbec teda nevíme co objednat, tak je to taková objednávka na slepo ale jídlo výborný, pivo studený, takže spokojenost. Nikdo nám nic neukradne a ani mi nic neztratíme, takže si pak v noci dáme panáka gina na oslavu krásného dne a spokojeně usneme.

Výhled na botanickou zahradu a na čilí ruch  na mořské hladině,
jelikož v Singapore se nachází největší dopravní přístav na Světě
který slouží jako křižovatka mezi Evropou, Asii a Austrálii

Ráno nebo spíš kolem desáté dopolední se vydáváme poznat ten Singapore, co známe z fotek a musím zde poznamenat, že čtvrť Geylang je ráno a dopoledne a vlastně i velkou část odpoledne úplně mrtvá, tady to začíná až s večerem.  Takže tam kde včera večer byl milion lidí  teď není nikdo a mi nerušeně dojdem až na vlakovou zástavku odkud se vydáváme do centra. Díky velmi dobrému systému městských vlaků, které jsou rychlé, čisté a neuvěřitelně levné se rychle dostaneme přímo do areálu Marina Bay Sands. Zastávka je přímo v nákupním centru, které se nachází mezi kasínem a  výstavním centrem.  Kasino jsme vynechali i když pro turisty je vstup volný, spíše nedopatřením jsme si prošli výstavní centrum a prohlídku jsem zakončili v nákupním centru, kde kromě tradičních obchodů naleznete snad všechny butiky těch nejluxusnějších značek. Navíc je zde umělá řeka, kde se můžete nechat svést na gondole, či ledová plocha s umělým ledem, kde si můžete během nakupování zabruslit. Já si zde vyhlédl jednu restauraci na zítřejší oběd a naše cesta směřuje na střechu hotelu, který je znám nejvýšše položeným bazeném na světě. Leží na střeše tří věží hotelu  ve výšce asi 200m.  Aktuálně nejvyšší budova v ČR má něco málo přes sto metrů. Vybavení náčiním pro druh pohybu, který se nazývá plavání, jsme pak velmi zklamaní, když se dozvíme, že na střechu se sice za 35 singaporských dolarků podívat můžeme, ale bazén je jen pro hotelové hosty.  No výhled ze střechy je tak i tak úžasný a strávíme zde skoro hodinku kocháním se a vyzkoušíme i pár českých triků, jak se dostat k bazénu, bohužel triků neúspěšných.  Rychlovýtahem, kterým cesta z této výšky trvá pouze několik málo vteřin, se dostaneme do haly hotelu, která je průchozí pod všemi třemi věžemi a jako vše zde je monumentální plus z ní vede cesta do botanické zahrady, kam se vydáme trošku zrelaxovat.



Po botanické zahradě projdeme kolem muzea které se nachází naproti velkého hlediště, před kterým se odehrávají nejrůznější vystoupení, v současné době je zde fotbalové hřiště jak můžete vidět na fotografii.

Durian, foto z webu

Naše další kroky směřují přímo do city, kde se nachází shluk mrakodrapů, které neustále přibývají, ale najdete zde i starou část Singapore, či čínskou a indickou čtvrť.  My pořídíme nezbytné foto s Merlionem, což je mořský lev a je to národní symbol tohoto městského státu, který představuje mýtické imaginární zvíře s hlavou lva a tělem ryby. Rybí tělo pak představuje rybářskou vesnici, z které Singapore vznikl a hlava reprezentuje originální název Singapore - Singapura město lvů. No a jelikož se prudce setmí vinou velké oblačnosti a spustí se silný déšť usadíme se v restauraci s výhledem na vlastně vše co jsme dnes navštívili a pár pivek dokud nepřestane pršet, je velmi příjemným osvěžením. Den zakončíme na světelné show, která se zde odehrává každý večer a musím říct, že projekce na vodní stěny jsou velmi zdařilé. No a po show zpět do Geylangu, kde už je opět živo navštívíme pár místních obchůdků, jako pak už pokaždé nám to nedá a zakupujem pár místních specialit, jako rybí chipsy, či kokosový nápoj nekokosové chuti, ale vítězem dne se stává Durian. Durian je v jihovýchodní Asii považován za největší pochoutku mezi ovocem, zralý plod intenzivně páchne a vypadá jak mužské přirození. Ve většině hotelů a veřejných prostorů se pak nachází cedulky, které zakazují Durian. Přesto právě třeba ve čtvrti Geylang najdete restaurace, které neprodávají nic jiného než Durian. Každopádně chuť, která má být to proč je durian králem mezi ovocem, je nepopsatelná, ale určitě ne ovocná a ještě několik hodin po požití krkáte cibuly, takže sorry duriane, ale nikdy více.

Náš druhý Singaporský den, jsme strávili v Čínské čtvrti a na ostrově Sentosa. Ostrov Sentosa je vlastně jeden velký zábavní park a když píšu velký, myslím obří. Cesta na ostrov má několik variant, krom autobusu a lanovky také jednokolejný vlak, který volíme my jako druh přepravy. Jedeme sem hlavně proto, že se chcem na jedné z místních uměle vytvořených pláží trošku poválet.  Což se nám daří, ale dlouho nám to nevydrží a vydáme se prozkoumat zbylé části ostrova, takže krom pláží zde najdete, nákupní centra, obří akvária, bazény s delfíny, pobočku studia Universal, kasíno, vyhlídkové věže,  v dnešní době velmi moderní vzdušný tunel kde si můžete vyzkoušet skok padákem bez padáku :-) samotřejmě spousty restaurací a barů, vlastní autobusovou dopravu a to určitě není vše. Ale nám to stačí a jedeme zpět do centra Singapore na oběd tedy spíše už večeři do včera vybrané restaurace. Jedná se o restauraci v nákupním centru, která je v michelinském průvodci a patří mezi ty nejlevněší v tomhle průvodci, takže jedinečná šance si to vyzkoušet a moc neutratit. Večeře byla výborná, když napíšu, že jsme měli knedlíky, tak vás asi neoslním, ale je to tak měli jsme knedlíky :-) Po večeři  je v plánu jen Singaporské ruské kolo, které je největší na Světě, jestli už ne tak aspoň pár let bylo a s výškou 165m je o 30 metrů vyšší než londýnské kolo. Vyhlídka na noční Singapore a cca 30min na ruském kole byl hezký zážitek a můžu jen doporučit.

Tímhle bych naše povídání o Singapore zakončil, jelikož další den nás čekal už jen přesun autobusem do Malaysie, konkrétně do města Melaka, ale o tom a o celé Malaysii zase příště milé děti.

Více o Singapore třeba zde :
http://cestovani.idnes.cz/singapur-zakazy-pekelne-vedro-a-stovka-cechu-f37-/kolem-sveta.aspx?c=A080213_162349_igsvet_skr


Sýýýý jůůůůů....

Sydney, Tasmania and bye

16.4.2014, Singapore

Přátelé, kamarádi konečně se dal Holub opět do pohybu a zase jede:-) Právě se nacházím v hotelovém pokoji v Singaporu ve čtvrti Geylang, je to malá místnost se smradlavým záchodem a čímsi co připomíná sprchu vylepšená o to, že nemá okna:-) Ale internet je tu vysokorychlostní tudíž jsem tu po nocích dokoukal všechny případy i hotely, které Vás teď pár měsíců bavili v Česku. A teď se ještě pokusím popsat minulé 4 týdny,  které jsem strávil v Tasmánii, kde sice byli okna a voňavý záchod se sprchou, ale internet to ani náhodou, jo jiný kraj jiný mrav.

No možná začnu ještě o jeden týden zpět, což byl můj poslední týden v Sydney a byl ve znamení příprav na absolvování zkoušky FCE, která se konala ve čtvrtek a pátek, byl ve znamení balení, které se konalo celý týden, byl ve znamení vyhazování mých věcí které se nevešli, což je pro mě vždycky velmi bolestivé a emocionální a byl ve znamení loučení se s přáteli, samozřejmě. Což je někdy ještě více emocionálně vyjeté (ano vyjeté zdá se mi to lepší než vypjaté)  než to loučení se se starým tričkem. Evička se musela pakovat též, jelikož naše bydlení bylo už tak dost drahé a nemělo cenu aby to platila sama byť jen měsíc. Jen pro Vaši představu, jeden pokoj pro dva v domě se čtyřmi spolubydlícími v Sydney, konkrétně v Darling Harboru nás stál měsíčně 27000 Kč přibližně s kurzem 1:18. Samozřejmě tu neberete 50 Kč na hodinu, takže nic nesrovnávám zkrátka jen pro tu představu, dá se  bydlet dráž i levněji a pochopitelně i jinde nebo s více nebo s méně lidmi. Záleží na každém.

 Tento poslední týden jsme také navštívili restauraci na Sydney Tower Eye, kde jsem si vyzvedli výhru z fotografické soutěže, kde teda nešlo o fotku jako takovou ale o to kdo to umí líp s facebookem, ale tento příběh už znáte. Každopádně večeře zde byla úžasná, restaurace se otáčí o 360 stupňů takže se Vám naskytne překrásný výhled na Sydney, ochutnant můžete vše od krokodýla přes klokana až po ústřice a vzhledem k tomu že je to ve formě rautu můžete se tam najíst co hrdlo ráčí, což jsme také udělali. Chtěl bych v tomhle místě poděkovat agentuře Studygate, nejen za tuhle hezkou cenu, ale i za jejich přístup ke všem našim požadavkům a dotazům, a to po celou dobu našeho pobytu. Moje první zkušenost s agenturou při mé první zahraniční misi před x lety byla hrozná a tehdy jsem si řekl nikdy více, ale do Austrálie jiná cesta nevedla a jsem rád že Studygate nebo li Australiexpert trošku upravila moje mínění o agenturách. Takže děkuji za sebe i Evičku a přeji hodně dalších spokojených klientů. (píší to dobrovolně a nemám za to ani kačku):-)

Okolí Launcestonu

No a tím pro mě story s názvem Sydney končí, loučím se s Evičkou a odlétám do Tasmánie konkrétně do Launcestonu strávit svůj poslední australský měsíc.  Cíl je jasný vidět co nejvíc a ještě při tom vydělat nějaký dolar, jelikož jsem letím díky možnosti pracovat pro tu samou firmu pro kterou jsme pracoval na Novém Zélandu. Na letišti mě vítá místní šéf s kterým jsme se potkali už na Zélandu a nejlepší kámoši jsme zrovna nebyli, ale jsem rád za to že tu vůbec můžu  být, jsem rád že mě vyzvedl a jsem rád že u něj můžu bydlet takže moje předsevzetí je jasné budu se snažit a usmívat jak jen to půjde. Přiletěl jsem v neděli ráno, odvezli jsme batoh domů poté dojeli nakoupit jelikož dům se nacházel v odlehlé oblasti prakticky v lese a nakupuje se jednou týdně. Dům dřevěný, bez topení klasicky jak na Zélandu a co jsem ještě opomenul je zima, začíná podzim a Tasmánie je přece jen položené už dost na jihu, takže po 8 měsících prakticky v tropech je pro mě místních 17 stupňů prakticky zmrazujících. V noci teploty klesali k 7 stupňům a v domě mohlo být kolem 10 takže příprava na cestu do Nepálu ideální.

Tohle je bohužel pouze foto z netu

Morgan se jmenuje ten chlapík kde bydlím a který šéfuje téhle Tasmánské poboččce se vrátil z Nepálu před pár týdny, tudíž je plný zážitku a vypráví a vypráví,  což jsem rád, a navíc jsme vyprávění spojili s malým trekem po okolí taže je to vlastně super neděle. No a od pondělí do soboty klasické Zélandská resp. Tasmánské pracovní nasazení to znamená min. pracovní doba do 7AM do 7PM v mým případě i déle jelikož jsme závislej na tom kdy pojede domů Morgan. Rozdíl mezi Zélandem a Austrálií je v tom  že tam jako na Zélandu makají tyhle dlouhý dny bez příplatků a nějakých zvláštních ocenění za to v Austrálii máte pracovní dobu 38hod týdně každá další hodina je za 1.5 násobku toho co máte na hodinu a když máte více než 38 hod a jdete o víkendu máte svoje hodinové ocenění krát dva. Ani v jedné zemi ale nikdo neremcá lidé jsou rádi že mají práci, svým způsobem si ji váží a prostě makají. Nevím čím jsem si to na Zélandu zasloužil, ale dostal jsem vyšší pracovní ohodnocení než místní kluci, takže taky neremcám :-) 70 hodin týdně týdně vás sice unaví ale i přesto v neděli v den volna vyrážíme na první tasmanský výlet, měním Morgana za Richarda, což je můj spolupracovník. Richard je hodně ukecanej, spostu věcí co říká nejsou nejspíš pravda, ale srdce má na správném místě. Je to takový klasický tasmánský chlapílk 40 let, 4 možná více dětí, druhá manželka, a všude byl i když ve skutečnosti asi nebyl nikde, ale to neva. Výlet byl super viděl jsem co jsem chtěl vidět a zlatý hřeb..... viděli jsme Platypuse nebo-li ptakopyska ve volné přírodě, šetřil jsem si fotku až na blog a měla být právě teď a tady, ale nebude jelikož včera nám umřel hardisk a zatím je to ve fázi že data zpět nedostaneme. Ale o tom někdy příště.

Takže tak nějak...:-)

Druhý týden, klasický tzn, pondělí až sobota 70 pracovních hodin zbytek spánek, a přichází neděle, kdy vzrážíme z Richardem na závody Australské série V8 super car, radši bych jel do přírody, ale koupil mi lístek a říkal že to musím vidět tak mu věřím a beru to jako dobrou příležitost k focení. Závody jako takové nemůžu nějak hodnotit, auto je pro mě v současné době něco co mi pomůže překonat vzdálenost mezi bodem A a B a to je vše a když pak jezdí auta celej den dokola tak nevím jak to hodnotit, každopádně jsem celej den fotil, ochutnal nějaký local speciality a bylo hezky slunečno a teplo takže super.


Další týden si krátím o jeden pracovní den a vyrážím s Morganem a jeho přítelkyní strávit víkend trekováním v Tasman National Park. Jedem z Launcestonu přes celou Tasmánii se spoustou hezkých zastávek a 4 hodinový trek je potom zlatý hřeb dne. Trek vede při pobřeží v podstatě nahoru a dolu a otvírá spoustu krásných výhledů na oceán, pláže, skály atd.  Stromy jsou  po cestě převážne eukalypty, které svýmy vlastnostmi způsobují hodně australských požárů, jeden z nich již pod kontrolou a v malém rozsahu jsme měli možnost vidět. Řeky nejsou tak bujaré jak na Zélandu, a jezera byť nejsou tak krásně modrá jako Zélandská mají takové jiné zvláštní kouzlo. Zkrátka bych ty země nesrovnával každá má něco a kromě podnebí si nejsou zase až tak podobná jak mi někdo kdysi před tím tvrdil. No nic zpátky na trek, večer strávíme ubytováni v jednom z místních hostelů, kde u večeře Morganova přítelkyně vybalí zprávu že musí ráno zpět do práce, takže žádný další trek, buď cesta zpět a nebo se nechám vysadit v Hobartu a domů to nějak dostopuju. Vzhledem k tomu že mi večer zachutná místní pivečko a ráno se peru s opicí spokojím se s krátkou zastávkou v Hobartu a valím domů autem s mými hostiteli. V Launcestonu jsme zpět vzhledem k brzkému vstáváni kolem desáté hodiny a celý den před námi.  Nastěstí Morgana trápí svědomí že dvoudenní výlet byl jednodenní a tak sednem do auta a za odpoledne objedem snad celou sverpozápadní část Tasmánie. Je to sice den v autě ale jsem za to rád viděl jsem toho spousty.

Poslední týden je v práci busy takže tam strávím i poslední tasmánský den což je sobota a z práce jedu prakticky rovnou na letiště a letím zpět do Sydney strávit poslední noc před cestou do |Asie. Co říct o Tasmánii závěrem: Konečně jsem měl tu čest být v kontaktu s rodilými Australany což je v Sydney prakticky nemožné. A lidé jsou to věru hodní, trošku na mě občas působili tak jakoby neupraveně či možná až špinavě, ale tak už to asi na malém ostrově chodí. Nejhorší zážitek, byla bohužel jedna noc kterou jsem strávil u dobrosrdečného Richarda, který žije prakticky v chatrči což by až tak nevadilo, ale bordel který doma má je jen  pro silné povahy, nejdivnější na tom je že má 4 děti a manželku. Děti žijí tedy u své matky což není manželka Richarda, ale stejně tam nějaký čas tráví a věřte mi viděl jsem dost a spal na hodně místech ale tohle jak říkají klasici TO NECHCEŠ. 6 piv před spaním mi pomohlo usnout ale probudil jsem se kolem 4té ráno a už neusnul a jen nasával smrad z cigaret, plísní a nevím čeho všeho, poslouchal pobíhající posumy na střeše a pozoroval stíny pavouků na oknech. K tomuhle chci ješte dotat že byť Richard pracuje celý život v továrně, tak na zahradě má subaru impreza wrx sti, suzuki hayabuse 1300 plus další auta a vychytávky, a tím chci říct že to není o penězích ptotože kdo v Austrálii pracuje má se dobře, ale o určitém životním stylu, který je na každém. Mezi bestovky z Tasmánie patří určitě Platypus ve volné přírodě, a dva překrásné treky, takže jestli se ještě někdy naskytne příležitost kouknu do Tasmánie znovu.


Sééééé jůůůůůů....súúúún:-)