Malá rekapitulace...

31.12.2013, Sydney, Austrálie

Tak dnešní poslední večer tohoto roku strávíme ve společnosti zhruba dvou milionového davu a budeme přihlížet vyhlášenému ohňostroji zde v Sydney, přitom si popřejeme vše hezký a slíbíme že další rok bude stejně boží jako tenhle. Pošleme pár myšlenek domů kde budete ještě  užívat poslední hodiny roku 2013 a možná sledovat v TV stejný ohňostroj jak my. A v těch myšlenkách vlastně i teď tady na blogu Vám přejeme vše dobré do roku 2014.

Místo balancování jsem dnes procházel fotky a tak trochu balancoval....:-)

Za posledních 26 měsíců jsem spal na tolika místech a v tolika městech, či dokonce státech, že bych si to před tím ani neuměl představit, počínají nocí v hotelu, hostelu, backpackeru, ve stanu,v autě, pod širákem, ve fale, na pláží, na louce, na vodě, v lese, u známých, u neznámých, na posteli, na zemi, no zkrátka bylo toho dost. Začalo to vše s mým bráchou v listopadu 2011 pokračovalo to s Evičkou v letech 2012 a 2013 a teď už se těším co přinese v tomhle směru rok 2014. Tady je pár míst kde to bylo déle než na pár nocí a nešlo jen o přespání a kde jsem, dá se říct, vlastně žil:-)

Blenheim, listopad 2011 první bydlení po pár nocích v hostelu backpackeru a stanu velice příjemné, díky Tome a Andrejko

Druhý bydlení, Blenheim, listopad, prosinec 2011 rodina Indů složená z mámy dcery a vnučky, bez chlapů, indické placky voněli každý den

Prosinec, leden 2011-2012 na pár týdnů v autě, kus romantiky v tom byl :-) I když s bráchou si jí tolik nevychutnáte :-)

Když potkáte kouzelného dědečka, aneb z auta k Brianovi leden 2012 až srpen 2012 Ashburton

Konečně přijela mi žena, ale k Brianovi se už nevejdeme, takže Bird Street a je na co vzpomínat:-) Srpen až prosinec 2012 Ashburton, potkali jsme zde June a pak spoustu dalších lidí:-)

Pár týdnů cestujeme, čímž přicházíme nebo tedy dobrovolně se vzdáváme bydlení v Bird St. a měníme za nový vůz tedy dům na kolečkách, prosinec-leden 2012 - 2013

Na samotě u lesa, původně bydlení s novozélandským párem, nakonec jen s ním ona vzala roha, ale přibyli k nám dva číňaní a jeden argentínec a bylo opět veselo, leden až březen 2013 kousek od Ashburtonu

Bohužel na samotě u lesa byla už zima která se nedala vydržet a tak se vracíme do města přímo do samého ,,centra´´ Ashburtonu ke slečně z Holandska, duben až květen 2013

Dům předchozí je k prodeji a tak se já s Evičkou i s holandskou slečnou stěhujeme o dům dál. Ashburton květen až srpen 2013

Poté na chvilku cestujeme a přemístíme se ze Zélandu přes Samou do Austrálie, a po pár perných dnech hledání nalézáme zatím naše poslední útočiště, zde v srdci Darling Harboru, v nejstarším domě v Sydney:-) To okénko s tím balkónem přímo uprostřed co prosvítá stromovím to je náš pokoj. A ta ulice kde stojí to modré auto, je jedna z nejrušnějších v Sydney a to hlavně v noci, jelikož v našem blízkém sousedství sídlí největší casino v Sydney. Ale nestěžujeme si, jen je třeba se pořádně unavit, aby jste se vyspali:-) Poprvé jsem zde podepsal něco na určitý časový úsek, čímž jsem nás zavázal zde strávit min. 5 měsíců, ne že by jsme nějak moc chtěli se stěhovat, protože kdyby jsme moc chtěli tak je mi porušení závazku a s tím spojená pokuta jedno, ale jedno z mých předsevzetí nepodepisuj nic co je spojené s nějakým časovým úsekem je teď už dané. Hezkého Silvestra děti :-)

Máš dredy a facebook, tak šťastné a veselé

23.12.2013, Sydney, Austrálie

Čas letí jak blázen (no to je zase úvod, jak z časopisu žena a něco, no co se dá dělat jdeme dál) trošku jsme pozapomněl doplňovat blog místo toho jsem se krom Evičky a práce věnoval jiným koníčkům a už tu máme Vánoce (kdo by to byl řekl takhle v prosinci) Třetí Vánoce mimo domov, první v Austrálii. Jestli ty dvoje Zélandské byly letní, tak tyhle jsou ještě o trošku více letní. Vzhledem k tomu že mi moc v 23 stupních  které jsou teď ve dvě ráno nejde spát, a v těch 38 stupních přes den zase nejde přemýšlet tak z toho potom vyleze první odstavec, kterej vypadá nějak takhle, a to jsem se ho snažil zachránit vtipnýmy závorky.

No dobrá, takže kauza dredy dopadla tak, že hned druhý den ráno jsem měl na facebooku zprávu od pana majitele: Ahoj Petře, ještě jednou se ti omlouvám a až otevřeme oficíálně máš u mě pivo. Což mě potěšilo, vzhledem k tomu že o tom pan majitel přemýšlel a k něčemu dospěl. Nicméně nejspíš jen k tomu že potřeboval odlehčit svědomí, či vyrovnat karmu nebo tak něco. Moje odpověď byla ve stylu, že omluvu přijímám, ale že se omlouvat nemusí že on je pánem ve své restauraci a že to respektuji. Plus můj pohled na věc prezentován jako můj osobní názor. Odpověď už nepřišla žádná, takže pivko asi nebude, no nevadí Svět se točí dál  a já se jednou ostříhám :-)

Další zajímavá věcička posledních týdnů, či dnů je naše výhra ve fotosoutěži, či spíž v soutěži o liky k fotce, protože o fotky tam samozřejmě nešlo. Soutěž pořádala agentura přes kterou jsme zařizovalí školu, víza aj. Pořádala ji pro své klienty, na svém nově vzniklém facebookovém profilu.Co tím přesně sledovali se můžu jen domnívat a nebo až si půjdu vyzvednout cenu můžu se ještě optat. Každopádně to je teď vedlejší. Agentura pomocí mailu oslovila své klienty tedy i nás, že pokud chceme můžeme zaslat fotku z našeho života v Austrálii, která pokud bude zařazena do soutěže a dostane nejvíce liků, její zasilatel obdrží poukaz v hodnotě 150 AUD na oběd v místní rozhledně zvané také Sydney Tower Eye. No tak proč ne že jo, žeru rád a vyhlídky mě taky baví,  a navíc vyvedu Evičku na rande. Každopádně přihlásit fotku, kde je klokan, pavouk či opera nebo most, nebo dokonce můj ksicht byla blbost, tak jsem přes Evičky souhlas nesouhlas poslal fotku její. Sledujte jak jsem to bral i docela vážně, když už jsem jen u toho výběru zkoušel zapojovat můj ne moc dobře fungující mozek. Fotka vybrána do soutěže zařazena,a začínáme. Takže co když už soutěžím tak přece kvůli tomu abych vyhrál, pátek večer otevřu lahev vína a vybírám facebookové přátele u kterých se domnívám že jim nebude vadit když je ve zprávě požádám o like. Sdílení na zdi Vám přinese tak 15liků, přímý kontakt tak 95 procent z počtu oslovených. Nakonec těch lahví otevřu ještě pár, čili dvě a napíšu asi 200 lidem, je to celkem příjemné pokecám s lidmy s kterýma jsem dlouho nic nekomunikoval, popřejeme si hezké Vánoce a like přiskakují vesele. Ráno jsme bezpečně první a já jsem spokojenej. Uplyne týden a přece jen se objeví podobný homo soutěživý jako já a rázem jsme o 100 liků pozadu, nevadí oslovuji zbylých cca 235 facebookovýh přátel, kde už občas narazím na  hlášku jako že co jim to tam spamuji a nebo tak něco, takže úspěšnost už není 95 procent ale kolem 50. Když totéž donutím udělat Evičku  přehoupneme se opět na první místo, ale ne  na moc dlouho. Ok spamuji zdi všech skupin kde si to můžu dovolit aspoň podle mého soudu, a lehce zneužívám profil mé oblíbené restaurace z Budějc, kde jsem správcem. Z tohohle spamování získáváme asi 20liků a to je malinko. Zbývají tři dny dokonce, prohráváme snad o více než 100 hlasů. Ok ptám se pana googla co s tím a odpověď i s návodem je mezi prvnímy vyhledanýmy výsledky. Ten pan googl je fakt hustej:-) Ok ale mě se to nějak příčí což je divné, protože se mi méně příčí oslovit znova lidi které na facebooku mám a dokonce si myslím že jsme přátelé, a nebo vím že mají jakousi facebookovou sílu a nebo zkušenost že kdyby udělali to co já a napsali svým přátelům tak to půjde i bez rady pana googla. Teď ještě pro připomenutí oslovit všechny mé a Evičky přátele na facebooku zabralo takových 10 hodin práce. Crazy. Další neuvěřitelné je, že někteří lidé to opravdu pro mě udělají a pár minut ze svého času možní i hodin tím stráví. Husté. Samozřejmě dost mě jich pošle do prdele, s čímž jsme počítal.  Přijde poslední den, hlasuje se do půlnoci, přes den jsme v práci večer se jdeme projít do města, vracíme se domů kolem půl deváté večer, zapnu facebook a máme neuvěřitelných 650 liků od přátel či přátel přátel nebo tak nějak, prostě jsme vysomrovali 650 liků, mazec a velký dík všem zúčastněným. A to všechno  znamená že 3,5hodin před koncem prohráváme o 150 liků :-) Evička už mě skoro prosí ať už se na to vyprdnu. Říkám že jo že na to prdím. Ale přesto ještě juknu kdo likuje našeho soupeře a je mi hned jasné že tady už pan googl nejenom dal odpověď ale už na ní i maká a likuje o 106. Do toho mi napíše jeden hodnej českej strejda ze Zélandu že pořád píše těm svým přátelům a o kolik to je. Tak to mi nedá a zapnu ten posranej generátor liků nebo co to je a podpořím to ještě dalším somrováním o like kde se dá a i kde se nedá a za 3,5 hodky máme +400 liku a asi o 25 vítězíme. Jupííí. No zase takový jupí to není. Čistě ekonomicko-socíálně jsem na tom strávil 15hod. utratil 30 AUD, a nasral několik lidí, takže ve výsledku hrůza. Čistě lidsky je to celé nějaké zvrácené, generátor liků, burza s likama a další věcičky co to do prdele je? Like na všechno a všude , můžete si je naklikat, koupit, vyměnít, možná i vyrobit, takže jak by řekl Deph doufám že mi brzo nalejou za Liky. To že já jsem magor a neumím prohrávat jsem věděl už před tím takže tam nic nového.

A CO TÍM CHTĚL BÁSNÍK ŘÍCI TO JE OPĚT OTÁZKA.

Teď trošku k těm věcem z reálného života, máme před sebou poslední dva týdny prázdnin, zítra je Štědrý den, který strávíme ve společnosti Tomáše, Ivčy, Ondry a Lenky, a pokusíme se společně navodit atmosféru českých Vánoc,myslím že nám to půjde.Poté 25,12 jsme pozvaný na portugalsko australské Vánoce což by mohla být zajímavá zkušenost a 26,12 pojedeme na výlet. Co bude se Silvestrem ještě nevíme, ale nějak to dopadne.

Tak Šťastné a Veselé Vánoce a hodně liku na profilech i v roce 2014 :-)

Máš dredy, tak to sorry....

3.12.2013, Sydney, Austrálie

Konečně si můžu pobrečet, to nám přeci jako Čechům jde ne? Jak pozorný čtenář ví, máme teď 5 týdnů prázdniny, přesto že mám tři práce cítím, že mám více volného času, než potřebuji vzhedem k tomu, že nemusím chodit do školy a vzhledem k tomu, že mi v jedné z mých prací rapidně zkrouhli pracovní dobu, tak rapidně, že jsem tam minulý týden neměl ani hodinu, tenhle týden také ne a na otázku, zda jsem stále součástí týmu, jsem nedostal odpověď, jsem začal opět sledovat pracovní nabídky. Jakožto člověk závislý na facebooku, jsem na téhle sociální síti zachytil informaci, že se v Sydney otvírá další restaurace vedená českým majitelem. Oslovil jsem tedy přímo majitele a ten mi nabídl jakýsi zkušební den. Opět se vrátíme k pozornému čtenáři, který ví jakou zkušenost udělala Evička v restauraci vedené českými majiteli , a že jsme dospěli k názoru, že pracovat v české restauraci v Sydney je blbost. Když jsem Evičce řekl, že půjdu na tenhle zkušební den, tak mi odpověděla: ,,No jo jen jdi, já tak taky začínala" :-) Popravdě nevím o jaký druh restaurace se jedná, jestli je česká nebo evropská nebo jaká? Vím jen, že majitel nebo jeden z nich je Čech, vím že součástí jejího jména je slovo ,,putyka" (ve slovníku je toto slovo schované pod pojmem - hospoda nevalné úrovně) a vím kde se nachází. Navíc člověk majitel na mě v telefonu působil velmi sympaticky, tak jsem dnes pln optimismu vyrazil. Jak je mým dobrým zvykem nebo nevím jestli dobrým, ale prostě zvykem dorazil jsme na místo o půl hoďky dřív, abych neměl problém to najít a v klidu mohl zmapovat terén. Nalezl jsem restauraci na rohu rušné křižovatky, umístěnou v suterénu takového nóbl panelového domu. Měl jsem dvacet minut čas, prošel jsem si okolí a usedl nedaleko v parku na lavičku, kde jsem strávil deset minut. Během těchto deseti minut se mi do hlavy vkradla zčistajasna myšlenka, že to není dobrý nápad tam jít, a že bych se na to mohl vykašlat, napsat smsku, že děkuji za čas a za nabídku, ale že jsme si to rozmyslel. Tyhle myšlenky moc často nemívám, vůbec nevím proč přišli dneska v téhle situaci, kdy se jdu poprat o práci číšníka, anichž bych tohle povolání hanil, tak číšníku je milion a může to dělat každý blbec, prakticky. Myšlenky jsem tedy lehce rychle rozehnal, udiven sám sebou, že o něčem takovém přemýšlím, jsem vyrazil. Před vstupem do restaurace zametal jakýsi mládenec oblečen v černých kalhotách a černé košili, očividně číšník. V krátkém rozhovoru v angličtině mě utvrzuje, že jsem na správném místě a já lehce rozeznávám, že je Čech. Nicméně, v tomhle příběhu nehraje roli, tak ho opustíme a  přejdeme k podstatě věci. Vstupuji do restaurace, kde vrcholí přípravy k otevření, jednalo se dnes o první den otevření a jakýsi zkušební den, hlasitým HELLO dávám sebevědomě najevo, že jsem tu, otočí se na mě přibližně 6 párů očí, jejichž majitelé jsou zaměstnání posledními přípravami. Valím to k baru, kde se anglicky ptám na majitele. Odpověď rychlá ,,jj tamhle". Otočím se a přichází chlap jako hora oblečen v kuchařském, pevný stisk ruky, který mu opětuji je doplněn zvláštním výrazem v očích a první otázkou, kterou jsem mohl a nemohl čekat: ,,Co to máš na hlavě" praví tento muž a já odpovídám ,,šátek" , a rychlá a studená sprcha přichází záhy: ,, Ty máš dredy?" Asi jsme mohl říct, že ne, a že asi má nějaký zrakový problém, ale bylo by to asi nemístné a tak odpovídám "Ano". Muž velkého vzrůstu pokračuje: "Tak to sorry, to jsem nevěděl" a mě je jasné, že jsme tady skončil dřív než začal. Muž pokračuje ,,Se tady rozhlédni, my přece jen jsme taková lepší restaurace" Můj mozek generuje, co na tohle říct, nedodělaná restaurace v paneláku, zhruba pro 30 lidí, venku zametající černokněžník, před vchodem obří křižovatka a reakce typu: ,,Cože jaká lepší?" by byla na místě, ale krotím své emoce, třeba je to fakt mistr kuchař, neznám ho, vypadá sebevědomě, není mu dvacet a tak umírním svou reakci: ,, Vždyť máte v názvu slovo putyka "rychlá odpověď ,,No to sice máme, ale fakt sorry, MÁŠ DREDY, tohle je Jarda ze Slovenska" ukáže na mladého kluka opodál a vše ukončí větou ,,Já už musím jít mám hodně práce" s Jardou jsme možná mohli být kámoši, ale cítím, že tahle konverzace, kterou slyšelo všech 6 párů očí, mě staví do role outsidera, který by měl mazat. Tak slušně poděkuji a padám. Strávím hezký zbytek odpoledne s Evičkou, procházkou po Sydney, ale hlava to to nemůže vypnout a má spoustu otázek bez odpovědí.....

Je normální nedostat šanci ukázat jestli něco umíš na základě účesu?
Jakou roli hraje první dojem, bez ohledu na dredy?
Patří dredy do hospitality?
Patří dredy vůbec někam?
Co kam vlastně patří?
Proč když rapidně změníš svůj vzhled, změní se rapidně i okolí přestože ty si pořád stejný?
Co když se teď vyholím dohola, stane se mi tohle znova?
Kdybys byl nejlepší na Světě v čemkoliv, hrál by pak účes nějakou roli?
Jakým dojmem by na tebe působil číšník s dready v opravdu nóbl restauraci?
Můžu mít dredy jen tak, protože chci, bez jakýchkoliv jiných důvodů?
Nejsi sám jen pokrytec?


Uááááá,a takhle klidně do nekonečna. Co Vy? Znáte odpovědí?

Seeeejůůůůůůůů