Ok tak je Vám 14 let a žijete v Kanadě v provincii Alberta a chtěli by jste získat řidičské oprávnění...No problem. Krok první: Přečíst si knihu o cca 50 ti stránkách, kde jsou popsány základní pravidla silničního provozu a lehce si zapamatovat ty nejzákladnějiší z těch základních. Krok druhý: Zajít do příslušné kanceláře, která je v každém větším městě a skórovat 25 dobrých odpovědí ze 30 ti v příslušném testu. Krok třetí: Sehnat osobu starší 18 ti let s platným řidičákem a ochotu s Vámi sedět v autě a můžete řídit.
Takže ještě jednou v kostce, když ve 14 ti letech uděláte test ze znalosti dopravních předpisů a to test teoretický, můžete po té dva roky řídit v doprovodu osoby starší 18 - ti let. Když ten test uděláte dostanete tzv. řidičský průkaz číslo 7 - učeň, a dva roky řídíte s mamkou či taťkou. Po dvou letech bez nehody, či nějakého většího prohřešku můžete zkusit test nový a to praktický, když zvládnete i ten, dostanete řidičský průkaz číslo 5 pořád učen, ale už můžete řídit bez dozoru. Po dalších dvou letech je Vám 18 a když jste pořád bezúhonný řidič, zajdete znovu do kanceláře absolvujete další praktický test a dostanete nový řidičský průkaz, znova číslo 5, ale už ne učeň. Už je z Vás ten kdo může sedět jako spolujezdec s tím 14 ti letým začátečníkem. Více méně tak odpadají všechny řidičské školy a řízení se tak nějak předává v kruhu rodinném. I když samozřejmě, když toužíte po škole nějakou byste našli.
Já jsem tedy k získání kanadského řidičáku absolvoval test teoretický, po jeho úspěšném zdolání jsem přišel o řidičák český a za oplátku dostal číslo 7 učeň. (V Kanadě nesmíte vlastnit dva řidičské průkazy z dvou různých zemí, nevím jak je to v ČR) Jelikož mi není 14 let požádal jsem o vyjímku, doložil, že řídím od 18 ti let bez nehody a po vyhovění jsem byl pozván rovnou na test praktický, ten pro ty 18 ti leté :-) Ten jsem zvládl a dostal svůj kanadský řidičák číslo 5 :-)
Ne že bych při té hodinové praktické zkoušce nebyl nervozní, to jsem lehce byl, ale hlavně se mi vyrojilo spousty vzpomínek na první den v autoškole. Zjistil jsem, že mě nikdo vlastně řídit neučil a když se mě instruktor v autoškole první den zeptal, jestli už jsem řídil auto, samozřejmě jsem mu řekl, že jo, že už 1000 krát. Bylo mi 17 že jo, co jsem měl říkat. Ne, nikdy jsem auto neřídil, můj táta mě učil, že co bolí to sílí a neznám slovo nejde, ale o autu mi neřekl nic. To nepřipadalo v úvahu. Myslím, že jsem se snad tenkrát na tom letišti někde u Příbrami snad nakonec napoprvé i rozjel, ale stejně tak vím, že tomu pánovi instruktorovi muselo být jasný, že to bylo poprvé v životě:-) Naštěstí jedu pořád, tak pojeďte taky....
